VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Palyza: Rád bych hrál ve Španělsku

Ostrava - Osmnáctiletý odchovanec ostravského basketbalu Lukáš Palyza se vrátil ze Španělska, kde byl na testech v Bilbau, čtvrtém týmu prestižní soutěže ACB.

29.2.2008
SDÍLEJ:

Lukáš Palyza (vepředu)Foto: Aleš Krecl

Po loňských námluvách s Malagou to byla pro dvoumetrové křídlo již druhá velká zkouška dovedností.

Máte za sebou testy ve španělském Bilbau, co vám daly?

Hlavně to byla možnost konfrontace s nejlepším basketbalem v Evropě. Dokázal jsem si, že mohu hrát se stejně starými i staršími hráči ve Španělsku vyrovnanou partii. Zároveň jsem ovšem zjistil, že je stále na čem tvrdě pracovat.

Během třídenního turnaje hráčů do 20 let jste odehrál tři zápasy za výběr Surne Bizkaia, který byl složen z hráčů severního Španělska. Jak se vám vedlo?

Turnaj se odehrál na jednom z Kanárských ostrovů, na Tenerife. Mně osobně se dařilo a skončil jsem na turnaji s průměrem třinácti bodů na zápas. Byly však i momenty, kdy jsem nebyl se svým vystoupením spokojen. Ve druhém zápase jsem zklamal střelecky, tak jsem to aspoň nahrazoval na opačném konci hřiště. Trenér však i tak oplýval spokojeností a po turnaji mi řekl, že by byl rád, kdybych se zúčastnil i čtvrtého kola Španělského poháru, a bude se to snažit vyjednat.

Na závěr pobytu jste si zatrénoval s prvním týmem Bilbaa, kterému patří v prestižní španělské lize čtvrtá příčka. Dá se ze dvou tréninků porovnat kvalita české a španělské ligy?

Myslím, že se česká liga může srovnávat s tou španělskou v tvrdosti hry. Jinak je obecně známo, že česká soutěž odpovídá přechodu mezi 2. a 3. španělskou ligou.

V čem je největší rozdíl?Je to přístup a nasazení hráčů?

e těžké srovnávat nasazení hráčů, v každém týmu se totiž najdou hráči, kteří odevzdávají basketbalu vše, stejně tak jako ti, kteří basketbalu věnují méně času. Řekl bych, že totální rozdíl je v rychlosti provedení všech herních činností a taktické připravenosti celého mančaftu. Na tréninku s týmem Bilbaa mi přišlo vše třikrát rychlejší, jedno zaváhání a nemáte šanci své chybě už zabránit.

Jaké je v Bilbau zázemí?

Bilbao jako tým s rozpočtem sedm milionů eur na rok je na jiné úrovni než české kluby. Mají sice starší halu „jen“ pro pět tisíc diváků, ovšem to je snad jediná nevýhoda tohoto vyspělého evropského týmu. Vlastní několik apartmánů pro své hráče, mají perfektní zázemí v hale, nechybí posilovna, místnosti k rozboru taktiky, masážím a téměř vše, na co si vzpomenete. Na tréninku je vždy přítomen masér, atletický trenér, hlavní trenér a jeho dva až tři asistenti.

Loni jste byl na námluvách v dalším španělském týmu, Malaze. Potkal jste se s reprezentantem Jirkou Welschem? Poradil vám něco?

Jirka mě během pobytu pozval na oběd. Poseděli jsme asi tři hodiny a rozebírali španělský basket, NBA a čas jsme si našli i na českou soutěž. Jirkův názor na španělskou ligu je velice kladný, je tam spokojen více než v NBA, kde je to hodně o individuálních schopnostech, a ne o týmu. Samozřejmě mě nabádal, abych na sobě tvrdě pracoval a snažil se být nejlepší. Obdivuji na něm, že je nesmírně inteligentní a pracovitý.

Jste hráčem Nové huti, ale v letošní sezoně jste nastoupil pouze v sedmi zápasech, pokaždé jen na pár minut, přitom statistiky nemáte vůbec špatné. Neplánujete zkusit štěstí jinde?

Zatím ne. Nepřišla žádná nabídka, takže jsem o tom vážněji neuvažoval, ale to nevadí. Jsem spokojen s prací i možnostmi zde v Ostravě. Mám vše po ruce, takže se můžu věnovat osobním věcem, basketbalu i škole naplno. Jsem si vědom toho, že jsem nejmladší a nejméně zkušený hráč týmu, a to nese své následky. Přesto se snažím tvrdě pracovat na tréninku a dostat se do osy hráčů, kteří nastupují pravidelně do každého zápasu. To je teď můj cíl. Až se povede, můžu uvažovat o dalších.

Kde studujete?

Studuji druhým rokem na Jazykovém gymnáziu Pavla Tigrida v Ostravě-Porubě. Vybral jsem si toto gymnázium, protože mě baví jazyky a v dnešní době se bez nich člověk neobejde. Jsem ve druhém ročníku čtyřletého studia.

Fandí vám ve škole profesoři a spolužáci, nebo vás moc neřeší?

Na škole se potkávám s kladnou odezvou všech. Spolužáci se mnou často mluví o mých zápasech nebo trénincích. Z řad učitelů je mou největší oporou samotná ředitelka Zdeňka Průšová, která mi vždy vychází vstříc s uvolňováním, a hodně mi pomáhá časově zorganizovat povinnosti ve škole. Pokaždé najdeme optimální řešení při střetu basketbal – škola.

Ve škole jste se svými dvěma metry o hlavu větší než všichni ostatní. Při zkoušení se nemáte za koho schovat, neštve vás to někdy?

Abych se přiznal, tak ne. Nejsem typ člověka, který se pravidelně vyhýbá testům nebo zkoušením, a pokud je nějaký problém, tak se dá vždycky s učiteli domluvit. Když jsem přišel na školu, trochu mě všichni s údivem sledovali kvůli mé výšce, teď si myslím, že už si zvykli na vysokého studenta druhého ročníku.

Jak se vám ve studiu daří?

V prvním ročníku jsem dosáhl vyznamenání v obou pololetích a byl jsem až na malé výjimky spokojen. Tento rok jsem opět prospěl s vyznamenáním v prvním pololetí, a to se čtyřmi dvojkami. Měl jsem mírný problém s matematikou, ale nic, co by se nedalo vyřešit studiem. Snad úspěšně navážu i na konci roku. Vyznamenání beru jako povinnost, nelze se totiž spoléhat jen na sport, což si mnoho lidí neuvědomuje.

Nemáte někdy pocit, že k vám učitelé přistupují vlažněji než k ostatním a přidají vám jako talentovanému sportovci?

Někteří učitelé se o sport nezajímají a ani o mých aktivitách nevědí, takže nehrozí, že by mi přidávali. Uznávám, že jsem v některých předmětech oblíbencem kantorů, ale myslím, že mi zadarmo nikdy nikdo nic nedal. Rodiče mi odmalička vtloukají do hlavy, že škola je základ a podle toho k tomu také přistupuji.

Máte vlastní studijní plán, nebo stíháte zvládat studium s ostatními spolužáky?

Stíhám normální tempo studia. Nemám žádné výjimky v podobě individuálního zkoušení. Častěji chybím v hodinách, ale jakmile se objevím, musím počítat se vším. Od druhého pololetí budu uvolňován dvakrát týdně na ranní trénink s „enháčkem“. Zameškané hodiny budu muset ve volném čase dohnat sám.

Je vám osmnáct, kariéra je ještě na začátku. O čem sníte?

Chtěl bych se jednou živit basketbalem, a to na nejvyšší úrovni, jak to bude možné. Třeba zmiňované Španělsko je mým snem, ale k tomu vede ještě dlouhá cesta. Není to taky jen basket, chtěl bych jednou mít spokojenou manželku a děti.

Autor: Jakub Nohavica

29.2.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Nehoda na dálnici.

Tragická nehoda uzavřela v pátek dálnici na Novojičínsku

Marek Hlinka

Doufám, že doma ukážeme jinou tvář, přeje si záložník Baníku Marek Hlinka

Muž chtěl znásilnit ženu u zastávky Dřevoprodej v Hrabůvce. Policie hledá svědky

/VIDEO/ Ostravští policisté vyšetřují další případ pokusu o znásilnění. Vše se odehrálo v sobotu 12. srpna kolem osmé hodiny ráno v Ostravě-Hrabůvce na ulici Místecká, u zastávky Dřevoprodej ve směru do centra.

AKTUALIZUJEME

Vlak smetl na přejezdu mezi Baškou a Pržnem auto, řidička zemřela

/FOTOGALERIE/ Neštěstí se stalo v pátek dopoledne na železniční trati mezi Baškou a Pržnem. Vlak tam na železničním přejezdu na dolním konci Pržna smetl auto.

Na Hlubině vznikl ráj pro kutily

/FOTOGALERIE/ Šlapu na pedál, kruh se roztáčí. Rychleji a rychleji. Hlína mi prochází semknutými dlaněmi; cítím, jak se z ní začíná formovat budoucí mísa. K ní však vede ještě dlouhá cesta. Můj první hrnčířský, a později i šicí den začíná…

Kvůli filmařům bude uzavřena část města

Část Hlavní třídy, Třeneckého ulice a parkoviště u magistrátu obsadí o víkendu v Havířově filmaři. Produkce České televize požádala město o součinnost při tvorbě filmu Dukla 61. Natáčení se neobejde bez dopravního omezení.  

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení