Házenkářky Poruby nastřílely v nedělním rozhodujícím duelu o bronz proti Olomouci 17 branek, kdyby se však zaznamenával počet nastřelení brankové konstrukce, nebyl by o nic nižší. A právě špatná produktivita stála za tím, že Ostravanky zakončily české play-off bez medaile.

„Co na to říct? Dneska měla brankářka soupeře velmi dobře postavenou bránu," posteskla si zklamaně Revajová po tom, co Olomouc vyhrála 21:17 a celou sérii 2:1 na zápasy.

Čím to, že vám takto vázla produktivita a trefovaly jste hlavně brankovou konstrukci?

To jsou věci, které člověk neovlivní. Můžete se snažit, jak chcete, ale když vám není dáno, tak stejně to trefíte. Myslím si ale, že to nebyla jediná věc, která tento zápas rozhodla.

Co byste zmínila ještě?

Určitě brankářku. Ano, měla několikrát štěstí, které prostě ke sportu patří, ale také nám toho hodně pochytala. Měla tam řadu těžkých zákroků. Nechci říct, že by to bylo nekoncentrovaností, daly jsme do toho vše, ale prostě se nám tentokrát nic nedařilo. Prostě někdy jen chtíč nestačí. Naopak soupeřkám vyšlo vše, na co sáhly. Bohužel.

V sobotu jste nastoupily v Polance, v neděli na Sareze. Hrála nějakou roli i změna prostředí, byť obě haly moc dobře znáte?

To určitě ne, přece jen tady (na Sareze) je to naše domovská hala, takže tohle bych nezmiňovala. To ale nemění nic na tom, že jsme zklamané, protože na medaili jsme měly.

V Interlize i českém play-off jste vyšly naprázdno, naopak jste zaujaly v evropském Challenge Cupu a v Českém poháru jste vybojovaly zlato. Jak budete hodnotit právě skončenou sezonu?

Abych řekla pravdu, tak nevím. Je to moc čerstvé takhle po posledním zápase. Sezona byla jako počasí, střídavě oblačno. Jeden zápas jsme odehráli super, druhý naopak úplně hrozně. Mám z toho divné pocity a jsem smutná, zklamaná… Brambora je brambora, tuhle „medaili" nechce nikdo. Bohužel, teď ji máme my.