VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Kapitán florbalových Vítkovic o Finech: Jsou uzavření, přitom hledají nové věci

Tampere /ROZHOVOR/ - Rok života strávil ve Finsku, kde si musel zvykat na věci, které dříve neznal. Jeho domovem bylo dvou set tisícové Tampere, které leží na západě země. Čtyřiadvacetiletý kapitán florbalistů Vítkovic Jan Jelínek se minulý týden vrátil díky účasti na Poháru mistrů na známá místa a s radostí zavzpomínal na život, který je podle jeho slov v mnohém zcela odlišný, ale také velmi podobný s tím v Česku.

7.10.2013
SDÍLEJ:

Čtyřiadvacetiletý kapitán vítkovických florbalistů Jan Jelínek působil v minulé sezoně ve finském týmu Nokian Tampere.Foto: Deník/Jakub Nohavica


Jací jsou vlastně Finové lidé?
Introverti. Jsou hodně uzavření do sebe. Nedávají na sobě příliš znát emoce. Přitom se nebojí nových věcí a celkově mají daleko volnější a otevřenější přístup k životu než my. Dám příklad. Když jsem tady v Tampere loni hrál, můj bývalý spoluhráč Fin se jednoho dne sbalil a přestěhoval se o tři sta kilometrů dál do Finska. Přitom měl práci, přítelkyni. Uběhly dva roky a on se vrátil. Úplná pohoda.

A není to jen výjimka, jeden ze sta případů?
Kdepak. Oni se vážně ničeho nebojí. V tom jsou úplně jiní. Řeknou si: budu rok tam, zkusím, jaké to bude, a uvidím, co dál. Mají mnohem otevřenější mysl. Berou život daleko více v pohodě. Přemýšlel jsem proč a bude to do značné míry tím, že mají vyšší životní standart než my. Vědí, že se budou mít dobře, i když se za rok za dva vrátí s nepořízenou.

Když se podíváme do Česka. V čem je to jiné?
U nás je kladen důraz, řekl bych až tlak, na to, aby hlavně byla rodina, kvalitní bydlení a dobře placená práce. Na tom není samozřejmě nic špatného, ale oni tohle až tak neřeší. Rodiče své děti podporují v tom, ať vyzkoušejí něco nového. Hledají na všem pozitiva. U nás naopak hned začneme řešit, co tím ztratíme a kolik nám tím přibude problémů.

Každý národ má nejen své světlé stránky, ale i ty stinné. Co je největší slabosti Finů?
Jsou strašně psychicky labilní. Na první pohled to na nich není vůbec znát, ale hned při prvním náznaku se to projeví. Dám zase příklad. Hráli jsme tady ligový zápas. Soupeře, který byl favoritem, jsme přejeli, protože půlce hráčů se nepovedla první přihrávka, zkazili první kličku a byl s nimi konec. Mohlo se hrát klidně jen deset minut a oni už měli po zápase. Jsou schopní jít strašně rychle dolů, začít se ve věcech babrat a rázem jsou v prdeli. A taky je negativně ovlivňuje počasí.

Nejen je, ale i všechny, kdo se do Finska přesunou. O tom byste mohl vyprávět…
To máte pravdu. Když jsem tady byl loni já, v září se zatáhlo, začalo pršet a lilo až do listopadu. Než jsem do Finska odešel, slýchával jsem od kluků, že na mě padne z toho hnusného počasí deprese. Nevěřil jsem tomu, protože jsem pozitivní člověk, optimista. Říkal jsem si, že mě to nemůže rozhodit. Jenže ona velmi rychle ta deprese opravdu přišla. Nedalo se toho zbavit. Furt totiž bylo zataženo, nedalo se pořádně nic dělat. Když nevidíte týden sluníčko, je to problém. A na lidech je to znát. Všem to leze na mozek a ztrácí radost ze života.

Průměrná roční teplota ve Finsku je jen čtyři stupně, na začátku roku bývá až minus třicet. Jakou zimu jste zažil?
Nebyla tak tuhá, jako bývá. Teploty se pohybovaly okolo minus deset, minus dvanáct. Zajímavé je, že zima ve Finsku je úplně jiná než u nás. Vzhledem k tomu, že tam není taková vlhkost, lépe se dýchá. I ty minus třicítky tady prý bývají relativně v pohodě. Alespoň kluci z Finska, kteří hráli v Česku a můžou srovnávat, to říkali.

Když jsem poprvé uslyšel finštinu, připadal jsem si trochu jako v Maďarsku. Nerozuměl jsem ani slovo…
No já jsem byl první den taky vykulený. Přitom ve škole nám říkali, že finština není těžká, jen úplně jiná. To člověk poznal po prvních třech finských slovech. Já jsem se dřív učil německy a anglicky, takže nějaký základ v učení cizích jazyků mám. Finsky jsem se toho ale moc nenaučil. Ale něco umím, třeba poděkovat. Znám taky barvy, číslovky. Naučil jsem se jen to, co jsem nutně potřeboval. Třeba jak se řekne chleba, výtah nebo to, jak se dostanu na záchod.

Při složitějších vyřizováních jste se ale nějak domluvit musel…
V tom nebyl problém. Tady totiž umí všichni výborně anglicky. Od pětasedmdesátileté brejlaté paní prodavačky v trafice, až po šestnáctiletou holku, která vám nabízí v obchodním domě nějaký leták. V tom jsou hodně daleko. Sice se stydí a je to zase o tom, že jsou introverti, ale rozumí a mluví velmi dobře.

Přesto. Kdybych se chtěl naučit finsky. V čem je základ?
Skladba je jiná, než u germánských jazyků. Finové třeba jinak pracují s předložkami. Oni je dávají na konec slov, vět. Nejlepší bude zase příklad. Větu „Šel jsem někam s Honzou", řeknou „Šel jsem někam Honzou s."

To je dost nezvyklé…
To není vše. Mají asi třináct čtrnáct pádů, ale taky mnoho různých výjimek a výjimek z výjimek. Pak se člověk dozví, že už tam tu předložku nemůže dát, protože je tam přehlasované áčko. Je to hodně těžký jazyk. Přitom mám kamarádku Finku, která se přestěhovala do Prahy a během tří měsíců se naučila plynně česky. Takže těžké je to asi jen pro nás.

Co Fini a alkohol?
Je tady určitá prohibice. Tvrdý alkohol a vína se prodávají jen ve specializovaných obchodech a ty se zavírají třeba v osm večer, v sobotu je do šesti a v neděli zavřeno.

Ani ve večerkách si pár piv nekoupím?
Ne, nic takového. I když v normálním supermarketu se pivo koupit dá, jenže tam vám to po deváté hodině neprodají. A to ani přesto, že je otevřeno třeba do deseti jedenácti.

Nedá se to nějak obejít?
Právě že nedá. A Finy, ani ty mladé, nenapadne pokladní přemlouvat. Vědí totiž, že nemají šanci. Jsou za to totiž strašně vysoké pokuty a samotným prodejcům by se to krutě vymstilo, kdyby někde někomu bokem prodali třeba jen deset plechovek piva.

Dobře, ale přece nějaká možnost být musí. Co Fin dělá, když doma v ledničce nemá ani kapku alkoholu a dostane na něj večer chuť?
V hotelech a barech není problém, tam vám do zavíračky vždy najelou. Diskotéky a noční podniky jsou o víkendu otevřené do třetí hodiny ranní. Pak nakluše ochranka, všechny vyženou ven a jde se domů. Není to jak u nás, že můžete sedět, jak dlouho chcete, protože z toho má šéf toho daného podniku kšeft. Funguje to tak ale ve Finsku zase jen proto, že to mají ošetřeno zákonem. A ten tady každý striktně dodržuje.

V Česku bývá běžné, hlavně v pátečních a sobotních nočních hodinách, že je venku hodně veselo. Jak je to ve Finsku?
Nemyslete si, ve Finsku se taky pořádně chlastá. Možná právě kvůli těm zákazům. Hlavně mladí celý týden sekají dobrotu, aby v pátek nebo v sobotu v podvečer vyrazili do akce a pořádně se ztřískali. Pak se den či dva léčí a zase jsou jako beránci.

A mají na ty radovánky dost peněz? Přijde mi, že ceny jsou ve Finsku hodně vysoké. Je to jen pocit nebo realita?
Ve Finsku je opravdu draho. Třeba služby. Jedna jízda autobusem stojí nějakých šedesát sedmdesát korun. Já si koupil měsíčník, který mě stál asi tisícovku. A to jsem měl studentskou slevu.

Slyšel jsem, že když tady jdete k holiči, tak je to slušný masakr a skoro je lepší se za ty peníze nechat ostříhat dohola. A to se bavím jen o klasickém chlapském zástřihu a ne dvouhodinové ženské „kúře"…
Jo, to souhlasí. Já taky kvůli tomu jezdíval čas od času domů do Česka. Jednou mi to ale nevyšlo a musel jsem se jít ostříhat tady v Tampere. Byla to pálka. Zaplatil jsem asi devět stovek a mohl jsem jít domů. Bez vlasů i bez peněz.

Už se skoro bojím zeptat, ale prý i nájmy jsou neskutečně drahé. Víte o tom něco?
Jo, to jsou strašné palby. Jeden můj finský kámoš se stěhoval od rodičů, pronajal si v Tampere sám pro sebe byt jedna plus jedna, který měl nějakých čtyřicet metrů čtverečních a platit měsíčně 650 eur, což je více než šestnáct tisíc korun.

To všechno zní dost drsně. Jak jste vůbec vycházel s financemi? Nehladověl jste?
Jako studenti jsme neměli zrovna peníze navíc. Ale dalo se vyžít celkem v pohodě, když jste věděli, po čem sáhnout. Třeba základní potraviny, jako chleba, mléko nebo vajíčka, stojí podobně jako u nás. Ale zase když jsme šli jednou za měsíc s kluky na večeři, pětistovka byla fuč. A to jsme nechodili do žádných nóbl restaurací.

Co platy ve Finsku? To jsou o tolik vyšší než u nás?
Oni jsou na takové ceny zvyklí. Jejich průměrná mzda je asi tři tisíce eur, tedy pětasedmdesát tisíc korun. Jejich životní standard je jednoduše vyšší než máme my v Čechách.

Pojďme přímo k vám. Minulou sezonu jste hrál v Tampere za tým Nokian. Jak byste popsal město? Dají se najít nějaké podobnosti s Ostravou?
Obě města jsou si docela podobná. Tak v prvé řadě mají srovnatelný počet obyvatel. Tampere má nějakých 220 tisíc, Ostrava jestli se nepletu asi tři sta tisíc. Ale hlavně tady mají taky bohatou historii těžkého průmyslu. Tampere se dokonce dřív říkalo finský Pittsburgh.

Proč právě přirovnání s tímhle americkým městem v Pensylvánii?
Pittsburgh byl v minulosti známý jako ocelové hlavní město průmyslu. V Tampere je mnoho starých hal, to vše byly kdysi hlavně papírny. Většinu budov postupně předělali na obchoďáky, kanceláře. Líbí se mi tady i centrum je takové domácké. Rád jsem se sem vracel. Mohu všem jen doporučit.

Autor: Jakub Nohavica

7.10.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
AN 124 Ruslan nad Havířovem.
9

Zraky lidí poutal k obloze obrovitý nákladní letoun Ruslan

Majitel strojírenské skupiny Vítkovice Jan Světlík.
10

Strojírenský gigant z Vítkovic je v problémech. Přežije impérium Jana Světlíka?

AKTUALIZOVÁNO

Klimkovický tunel uzavřeli až večer. Nezpůsobilo větší problémy

Dálniční tunel v Klimkovicích včera prošel každoroční plánovanou odstávkou. Ta ale byla oproti původnímu harmonogramu o čtyři hodiny kratší, a dopravu tak výrazně neovlivnila. Podle starosty je stále co zlepšovat. Vhodnější termín je podle něj jaro.

Fleky na kluzišti půjdou do ztracena

Na zimním stadionu v Havířově se v pondělí debatovalo o tom, zda kvůli flekům v ledové ploše přistoupit k dílčí opravě, celkovému rozpuštění nebo ponechání v současném stavu.

Gólový Tomáš Mičola po remíze Baníku s Teplicemi: Je to celkem kruté

/ROZHOVOR/ Nejdřív přesným centrem vybídl k vyrovnání Roberta Hrubého a pak sám dokonal obrat. Nakonec se však Tomáš Mičola se spoluhráči z výhry po nepovedeném vstupu do zápasu radovat nemohl.

Cyklostezka má spojit Kravaře s Benešovem

Stavba za osmnáct milionů korun by měla zajistit bezpečný průjezd mezi oběma městy.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení