VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Legendární Eva Romanová o Ostravě: Bylo to absolutně fantastické!

/EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR, FOTOGALERIE/ Čtyřnásobná mistryně světa Eva Romanová žije v Anglii, ale srdcem je stále Češka. Pěstuje zeleninu, chová okrasné holuby, u moře jezdí na inlajnech a v rozhovoru pro Deník vzpomíná: "Bylo to absolutně fantastické! Kdybych byla krasobruslař, tak vyžaduji, aby se všechny závody konaly jenom v Ostravě."

20.3.2017
SDÍLEJ:

Legenda českého krasobruslení Eva Romanová.Foto: Deník/Lukáš Kaboň

Občas sice přijede do rodné Olomouce na memoriál svého bratra Pavla, ale krasobruslení, v němž dodnes patří k legendám, na vrcholné úrovni Eva Romanová už hodně dlouho nesleduje.

„Když jsme přestali závodit, odešli jsme v roce 1965 oba do americké lední revue Holiday on Ice. Televizi jsme neměli, mobily, tablety ani další dnešní vymoženosti tehdy nebyly, takže jsme z toho úplně vypadli," vysvětlila jednasedmdesátiletá bývalá krasobruslařka, proč nemá přehled o současném dění na ledě.

ČTĚTE TAKÉ: Florbalistky FBC slaví historický úspěch! Postoupily do semifinále extraligy

V tanečním páru se svým o tři roky starším sourozencem, který v roce 1972 tragicky zahynul při autonehodě, dokázali v šedesátých letech minulého století úžasné věci čtyřikrát vyhráli mistrovství světa, dvakrát se stali evropskými šampiony, v roce 1962 byli vyhlášeni nejlepšími sportovci Československa.

Ke krasobruslení jste se už nikdy nevrátila?

Když jsem skončila v revui, kde jsem se zamilovala do svého manžela (britský krasobruslař Jackie Graham pozn. red.), bydleli jsme pak na venkově v Anglii, takže jsme taky nic neviděli. I když tam měli olympijské vítěze Torvillovou s Deanem, krasobruslení v anglické televizi moc není. Potom jsme žili v americkém Texasu, kde o krasobruslení také moc nestojí. Sice jsem si sem tam v novinách něco přečetla, ale takových dobrých padesát let jsem z toho venku.

SOUROZENCI ROMANOVI Eva (*1946) a Pavel (*1943 +1972) tvořili legendární taneční pár, který čtyřikrát vyhrál mistrovství světa (1962, 1963, 1964, 1965), dvakrát se stali mistry Evropy (1964, 1965), jednou byli stříbrní (1963) a bronzoví (1962). Čtyřikrát vyhráli národní šampionát, byli vyhlášeni nejlepšími sportovci Československa 1962, v letech 1965 až 1971 spolu vystupovali v revui Holiday on Ice. Pavlův život ukončila tragická autonehoda.

Nemrzí vás, že závodní kariéru jste s bratrem ukončili předčasně? Do revue jste odcházela v devatenácti letech…

Řekli jsme si, že je lepší odejít, když jsme na vrcholu. Mistrovství světa jsme vyhráli čtyřikrát a olympiáda, kde tehdy tance nebyly, pro nás neexistovala. Tak jsme toho pak nechali, asi ve správnou dobu.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Atletce Denise Rosolové lékaři čistili achilovku

Dráha trenérky vás nelákala?

Trénovala jsem chvíli v Americe, ale to bylo z nutnosti, abychom dostali povolení k pobytu. Samotné bruslení je fajn, ale nebavila mě hlavně ta politika kolem něho. Třeba jak zacházet s rodiči, když přivedou tříleté dítě a chtějí vědět, jak je talentované. Musíte jim říct něco hezkého, protože majitelé kluziště nechtějí, abyste jim prozradili, že je to ještě brzy, pak by totiž přestali chodit. Tohle mě nikdy nelákalo.

Co se vám vybaví, když se řekne Praha 1962?

To bylo něco, co jsme hlavně ani my neočekávali. Jedno z nejhezčích překvapení, na všechny ostatní tituly mistrů světa pak už byl tlak, i když nám to s Pavlem tehdy až tak nepřišlo. Ale přece jenom jsou to starosti, protože lidé očekávají, že šampionát vyhrajete i příště.

Cestu na vrchol jste ale neměli snadnou…

Jezdili jsme třeba na trénink z Prahy do Kladna, kde byl volný led, nějakou lokálkou. Bydleli jsme ve Vysočanech, a když jsme se vraceli zpátky, to bylo většinou o půlnoci, pomalu přes nádraží ve Vysočanech, táta vždycky otevřel dveře a řekl: „Skočte." Tak jsme vyskočili, abychom nemuseli až na hlavní nádraží a mohli být doma dřív. Nebylo to nebezpečné, ale dnes by se to nemohlo, asi by řekli, že to je týrání dětí nebo něco podobného. (směje se)

Žila jste v Anglii a Spojených státech, ale od roku 2001 také chvíli v Česku. Táhlo vás to domů?

Do Texasu, kde jsme žili s manželem, za mnou jezdila moje maminka. Když jí bylo kolem osmdesáti a už to pro ni bylo náročné, vrátili jsme se. Protože bydlela v Praze, koupili jsme statek v Lipnici u Plzně. Manželovi se tady moc líbilo, rádi jsme chodili na houby, ale když jsme šli do hospody, musela jsem mu všechno překládat. To mi nevadilo, jenže umíte si představit mužského, jak sedí v hospodě a musí čekat, až mu žena něco přeloží? Maminka zemřela v roce 2005 a my se potom vrátili do Anglie.

ČTĚTE TAKÉ: Řídil opilý. Martin Štěpánek se ve vedení města drží „zuby nehty"

Ani v té době jste nesledovala krasobruslení u nás?

Párkrát jsem byla na Pavlově memoriálu v Olomouci, ale to jsou mladí závodníci. Senioři tam většinou nebyli, takže jsem neviděla ten konečný výsledek, když pak už tanečníci dospějí. Ale bylo to také ohromné, vidět hodně dětí a hlavně kluků, kteří se zajímají o tanec na ledě. Asi jim slíbili, že je to dobré pro hokej. (směje se) Když malí kluci chtějí hrát hokej, a rodiče si přejí, aby dělali krasobruslení, tak jim většinou řeknou, že se napřed musí dobře naučit bruslit a pak z nich budou dobří hokejisté. Tak se začnou učit a někteří pak už u krasobruslení zůstanou. Tohle říkal i náš táta Pavlovi.

Vrátila jste se zase do Anglie. Prozradíte, kde teď žijete?

Jsem v domečku s větší zahradou v malé vesničce u moře asi třicet mil od Manchesteru. Manžel pocházel z Leedsu, pak bydlel v Blackpoolu, který je poblíž, tak jsme šli zpátky. Manželství nám vydrželo šestačtyřicet let, před rokem a půl manžel zemřel, takže si zvykám na život sama. Není to jednoduché, protože jsem vždycky měla někoho, nejdřív Pavla, pak manžela, ale je nás hodně lidí, kteří žijeme sami.

O návratu do rodné země neuvažujete?

Musím zůstat v Anglii už jenom kvůli zdraví, penzi a zajištění. Od svých osmnácti let jsem vlastně žila jinde než v České republice, takže jsem byla dlouho pryč a už bych si asi nezvykla. Podívat se ale vždycky přijedu moc ráda, v srdci jsem pořád Češka.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: SLEDOVALI JSME ON-LINE: Slezské derby Opava - Baník

Zkusit si to znovu na bruslích vás asi už neláká.

Na ledě ne, krasobruslení je šíleně drahé, v Anglii speciálně. Sice tam máme malé kluziště, ale když něco děláte závodně a teď by mi to už nešlo, tak by mě to asi nebavilo. U moře máme takovou krásnou promenádu, kde je speciální pruh na inline skating, tak jezdím. Trochu mi to připomíná rychlobruslení, dám si helmu na hlavu, chrániče na kolena a vyrazím, pořád dopředu. Denně hodinu a půl plavu, hraju tenis, mám velkou zahradu a skleník, takže pořád něco dělám.

Stala se z vás zahrádkářka?

Snažím se. (smích) Na zahradě mám kytky a ve skleníku většinou jen rajské, sladké papriky a salátové okurky. Pěstuji pouze to, co já jím. A ještě mám okrasné holuby.

To ale není moc typický koníček pro ženu. Jak jste se k holubaření dostala?

Manžel holuby miloval, a když už byl nemocný, tak jsem mu říkala, ať se o ně nebojí, že si jich alespoň dvacet nechám, měli jsme jich asi osmdesát. Teď mám voliéru, pětadvacet bílých holubů a o práci i zábavu postaráno. Většina lidí chová holuby poštovní, kteří závodí, ale tihle jsou jenom pro kochání, na parádu.

Jako čestný host jste se zúčastnila letošního mistrovství Evropy v krasobruslení koncem ledna v Ostravě. Užila jste si to?

Bylo to fantastické, třeba Karola Divína (stříbrný medailista z OH ve Squaw Valley 1960 pozn. red.) jsem neviděla alespoň padesát let. A ty výkony, co dnes závodníci zvládají ve všech kategoriích, jsou neuvěřitelné. Ale jsem ráda, že jsem se mohla jenom dívat, bylo to absolutně fantastické! Komplex Ostravar Arény je opravdu nádherný, a kdybych byla krasobruslař, tak vyžaduji, aby se všechny závody konaly jenom v Ostravě. V Olomouci by to chtělo taky něco novějšího, je tam pořád stejný stadion, jako když jsem byla čtyřleté dítě, ale to jsou šílené peníze.

ČTĚTE TAKÉ: Opavský klub chce kvůli výtržnostem změnu pravidel

Jaro je tady. Sněženkové království ve Svinově rozkvetlo dříve

V centru Ostravy vykradli luxusní hodinářství

Autor: Marie Rodovská

20.3.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Památkově chráněná mozaika ze 70. let minulého století je součástí nového stacionáře psychiatrického oddělení FNO. Díky němu podle primáře Petra Šilhána (na snímku) pacientům umožní lepší a rychlejší zapojení.

Peníze z Norska pomáhají dětem i psychiatrickým pacientům

31. ročník cyklistické Gracie startuje.

Na Gracii se vrací Marianne Vos

Obránce Baníku Martin Sus: Výhry si moc vážíme, hráli jsme zběsile

/ROZHOVOR/ Momentálně má asi z celého kádru Baníku Ostrava nejstabilnější sportovní formu. Záložník nebo pravý obránce Martin Sus měl zásadní podíl na důležité domácí výhře nad Táborskem, ze které měl upřímnou radost.

Nad Ostravou přeletí Gripeny. Město si připomene osvobození od útlaku

Bojové letouny JAS-39 Gripen přeletí v neděli 30. dubna nad moravskoslezskou metropolí. Přibližně v 10 hodin dopoledne protnou nebe nad Komenského sady u příležitosti 72. výročí osvobození Ostravy.

Nápady plály, bouchaly, jiskřily

Speciální cenu poroty získali Vojtěch David, Vojtěch Mohelník a Jan Lukovský z Wichterlova gymnázia za zábavnou formu a šmrnc svého představení Barevný plamen, s nímž se včera na VŠB-TUO zúčastnili soutěže Zlepši si techniku.

DOTYK.CZ

Většina úvěrových firem jsou predátoři. Exekucím čelilo 843 tisíc lidí

Lidé by si měli dávat pozor nejen na úvěrové společnosti, z nichž je predátorských či lichvářských přes devadesát procent, tvrdí tvůrci Mapy exekucí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies