Žádná firma, která v době krize posílá své zaměstnance dočasně domů a uplatňuje takzvanou částečnou nezaměstnanost, podle dostupných informací stát „naprudko“ o příspěvek na náhradu mzdy nepožádala. Až ArcelorMittal. Peníze žádá pro zhruba pět set zaměstnanců, pro které již delší dobu nemá práci. Vyplácí jim sedmdesát procent mzdy. Měsíčně to huť stojí asi osmadvacet milionů korun. Podle Věry Breiové, mluvčí ArcelorMittal Ostrava, tak společnost hledá způsob, jak si udržet více zaměstnanců, než kolik firmě dovoluje ekonomická krize. V Česku je ale taková žádost ojedinělá.

„Nemám informace o tom, že by některá jiná firma o takovou pomoc požádala,“ uvedla mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí Štěpánka Filipová. Dodala, že ministerstvo nyní připravuje stanovisko pro vládu, která bude o podpoře rozhodovat.

Je ale požadavek společnosti, která si jenom loni vydělala pět miliard korun a na účtech nerozděleného zisku má skoro čtyřicet miliard, oprávněný?

Například podle Pavla Bartoše, předsedy představenstva Krajské hospodářské komory Moravskoslezského kraje, by byla taková nesystémová podpora špatná. „Co když to udělají všichni, kteří mají potíže?“ ptá se.

Něco jiného by podle něj bylo, kdyby byla v rámci Evropské unie systémově podporována odvětví, která jsou strategická. „I tak bych ale nebyl dvakrát nadšený tím, že by ArcelorMittal, který měl takový zisk, dostal dotaci,“ dodal Bartoš.

Náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje Marián Lebiedzik (ČSSD) míní, že vzhledem k tomu, že v jiných zemích Evropské unie je taková podpora možná, je požadavek ArcelorMittalu oprávněný. „Záleží ale na tom, jestli je to v našich podmínkách reálné, jestli na to stát má dostatek peněz,“ uvedl Lebiedzik s tím, že velkou roli by při rozhodování státu měl hrát fakt, že ArcelorMittal je významným zaměstnavatelem v kraji.

Pavel Drobil, krajský zastupitel za ODS, považuje tento požadavek ArcelorMittalu téměř až za nemravný. „Je důležité zasadit se o to, aby v našem regionu nebylo zrušeno žádné pracovní místo, ale mělo by to respektovat ekonomickou realitu a mít nějakou úroveň a morálku,“ uvedl Drobil. Firma, která si díky ziskům v minulosti vytvořila takový finanční polštář, by podle něj měla nejdříve tento zisk použít pro mzdy, na ekologické investice a až potom žádat o pomoc.

Podle Evy Kijonkové, mluvčí strojírenského holdingu Vítkovice, který také uplatňuje částečnou zaměstnanost u několika desítek zaměstnanců hlavně z obslužných a servisních provozů, se dá takový požadavek těžko řešit bez zákonné úpravy. „Ta by ale měla platit pro všechny,“ uvedla Kijonková a dodala, že v zahraničí mohou firmy o takovou pomoc žádat, takže by tím došlo ke srovnání konkurence.

V Ostravě je nyní podle informací úřadu práce asi šedesát menších firem, které uplatňují částečnou nezaměstnanost u zhruba 2700 lidí. A další stovky a možná i tisíce zaměstnanců nechávají doma s minimálně šedesáti procenty mzdy i větší zaměstnavatelé, kteří to ale, pokud u nich funguje odborová organizace, nemusejí pracovnímu úřadu hlásit.

Stát sice přímo o peníze na náhradu mzdy nepožádaly, mnohé firmy ale pomoc v těžké době dostávají. Například tak, že zaměstnance, pro které nemají kvůli nedostatku zakázek práci, posílají do kurzů podporovaných Evropskou unií zvyšovat si kvalifikaci. Jde například o projekt Vzdělávejte se!, v jehož rámci zaměstnavatelé získají od úřadů práce finanční prostředky na zaplacení školení i právě na úhradu mzdových nákladů nebo náhrad mezd. Během necelého měsíce byl ale objem finančních prostředků na tento projekt vyčerpán, se zahájením dalších se počítá po 1. červenci.