Historická hala se dvěma impozantními dmychadly, které kdysi hnaly stlačený vzduch do první vítkovické vysoké pece, patří ke třem stěžejním objektům v Dolní oblasti Vítkovic, jež nyní mění svou tvář.

„Objekt VI. energetické ústředny se změní na interaktivní muzeum, čili na prostor, ve kterém se bude ukazovat technická tradice regionu v atraktivním podání, aby to lidi zajímalo a bavilo,“ nastínil Jan Světlík, šéf strojírenské skupiny Vítkovice Machinery Group.

Devět set tun

Hlavními exponáty nového muzea samozřejmě zůstanou dvě pístová dmychadla z let 1938 a 1948, která dohromady váží devět set tun. Pamětníci vzpomínají, že když se tyto kolosy daly do pohybu, vypadalo a znělo to, jako kdyby z haly měla vyjet parní lokomotiva.

„Dmychadla byla poháněna vysokopecním plynem a vyráběla vzduch pro Vysokou pec č. 1. Ten, kdo pracoval v této energetické ústředně, musel být opravdový pan strojník, ostatní si ho považovali,“ přiblížila minulost zařízení zaměstnankyně Vítkovic Věra Holaňová.

Plynová pístová dmychadla v VI. ústředně, která vyráběla stlačený vzduch, byla vyrobena ve Vítkovicích v licenci firmy Erhard a Semmer. První z nich bylo sestaveno v roce 1938, druhé o deset let později. Hmotnost celého stroje, který poháněl vysokopecní plyn, je devět set tun. Teplota dmýchaného větru, když přecházel přes expanzní nádobu do potrubí a pak do ohřívačů větru, byla 60 až 80 stupňů Celsia.

Vynikne monstrózní krása

Podle architekta Zdeňka Fránka zůstane v VI. energetické ústředně zachováno maximum z původního historického řešení, všechno ale dostane nový lesk. Ve druhém patře budovy bude vytvořena jednolitá podlaha kolem obou dmychadel a vznikne tam i vyhlídková věž, z níž návštěvníci spatří kolosy vyrábějící vzduch v jejich monstrózní kráse.

„V přízemí objektu se budou nacházet učebny pro výuku, sál pro možnost pořádání různých seminářů a školení, chybět nebudou ani šatny a občerstvení. Tyto prostory by měly sloužit školám, různým zájmovým skupinám nebo firmám, které tam budou realizovat vzdělávací programy,“ řekl Deníku Fránek.

Větší setkání se budou moci pořádat také v horním patře u dmychadel, kde bude i prostor pro další technické exponáty, jež by měly lidem interaktivní formou přiblížit proces výroby železa. Ústřednu tak postupně zaplní modely výrobních zařízení a technologií, které se běžně užívají v průmyslu.

Interaktivní prostředí

Například by zde mohly být vystaveny modely ocelárny, válcovny, ale i hi-tech linky na výrobu tlakových lahví a supermoderních CNC strojů, u kterých by návštěvníci měli možnost – podobně jako při počítačových hrách – zkusit ovládání výroby, posun surovin na zmenšeném jeřábu a podobně.

„Koncepce expozice počítá s maximálním zapojením příchozích do technické hry, jak to známe například z ovladatelných elektrických autíček či vláčků. Seznam existujících i budoucích exponátů právě vzniká a bude se ještě postupně doplňovat až do výsledné atraktivní podoby pro malé i velké návštěvníky,“ doplnil ještě Jan Světlík.

Zajímavá pro návštěvníky bude v neposlední řadě i další část objektu. Za dmychadly se sejde po bývalém technickém schodišti dolů do katakomb, ze kterých se kdysi prováděly opravy a mazání těchto strojů. Nově tam vznikne tajemné a atraktivní místo nasvícené led diodami, v němž budou instalovány atrakce s vodou a párou.

VI. energetická ústředna bude spolu s Vysokou pecí č. 1 a s Plynojemem rekonstruována z půlmiliardové dotace evropských fondů a ministerstva kultury. Kromě této dotace přeměnu spolufinancují členové sdružení Dolní oblast Vítkovice, především skupina Vítkovice Machinery Group.

Perpetuum mobile aneb Jak to všechno fungovalo…

Areál dnešní národní kulturní památky Dolní oblast Vítkovic kdysi fungoval jako jakési perpetuum mobile. Na tamním Dole Hlubina se vytěžilo uhlí, ze kterého se na sousední koksovně vyrobil koks. Ten se pak použil pro výrobu železa ve Vysoké peci č. 1, při které vznikaly vysokopecní plyny, jež šly potrubím do plynojemu a z něj se pak braly na pohánění dvou velkých pístových dmychadel v VI. energetické ústředně.

Dmychadla vyrobila vzduch o teplotě asi osmdesát stupňů Celsia, který šel do expanzní nádoby a pak zase dál do ohřívače větru, kde jeho teplota stoupla až na dvanáct set stupňů Celsia. Nakonec byl takto horký vzduch vypuštěn do „chřtánu“ vysoké pece, kde podporoval hoření.

Tolik ve stručnosti koloběh, který v Dolní oblasti Vítkovic fungoval až do roku 1998.