„Měl jsem v hlavě už dávno podobnou myšlenku, jak by se dala vyřešit akustická baskytara, aby získala klasický mohutný basový zvuk jako má kontrabas. Impulz ji realizovat ale přišel až loni na podzim. A tak jsem se pustil do díla a výsledek je tady,“ říká Přemysl Večerek a ukazuje nástroj, který sice připomíná tvarem kytaru, ale je o poznání mohutnější.

„Hodně zjednodušeně řečeno, poskládal jsem tři rezonátory, kolem nich postavil skříň, doplnil krkem a strunami, a aby to hrálo také v kapele, přidal jsem snímače,“ popsal svoji práci.

Nástroj, který postavil, je unikátem nejen u nás, ale podle všeho na světě. „Zatím nevím o tom, že by něco podobného už někde postavili. Také muzikanti, kterým jsem ji ukazoval, říkali, že nevědí, že by někdo něco takového postavil. Hledal jsem i na internetu a nenašel jsem nic,“ říká stavitel.

Jak dodává, využil sice technologii rezonátoru známou už z dvacátých let minulého století, kdy ji vymysleli bratři Dopyerové, ale tu inovoval a propojil se svými nápady tak, jak to dosud nikdo neudělal. Přemysl prostě využil svých letitých zkušeností se stavbou nástrojů i aktivního hraní na ně. Věděl tak přesně, co chce.

„Byl to tak trochu experiment. Některé části jsem proti původnímu záměru upravoval, přidal například jednu duši, která využívá rezonanci zadní desky, nebo vymýšlel, jak nejlépe řešit pavouka, který roznáší zvuk na tři rezonátory podobně jako u klasické kytary kobylka.

Všichni, kdo si na rezobas zahráli, chválili jeho mohutný barevně basovější zvuk, který je výraznější než u jakýchkoli jiných basových kytar,“ říká autor kytarového unikátu. Na to ale přišel až poté, když práci dokončil.

Nástroj to je opravdu specifický, a to jak vzhledem, tak zvukem, kdy se jeho stavitel snažil sestavit ho tak, aby jeho zvuk eliminoval nejen kovovost rezonátorů, ale současně nebyl moc dřevěný.

Autor věří, že nezůstane jen u tohoto jediného kusu. Když totiž vytvoříte něco nového, je to přijímáno různě, někdy s obavami, jindy s nadšením. Abychom zůstali v branži. Když před dvěma sty lety vznikl saxofon, nikdo vlastně nevěděl, jak ho využít. Až teprve později se z něj stal celosvětově uznávaný nástroj. „Věřím ale, že si své místo mezi hudebníky najde a já postavím další,“ říká Přemysl Večerek o svém nástroji.

Ostatně ani bratři Dopyerové to neměli jednoduché, když hledali způsob, jak zesílit zvuk kytary, aby ji mohly využívat kapely. Elektronika byla tehdy ještě neznámá, a tak šli mechanickou cestou.

Nápad také dlouho nenašel přízeň, pak ho ale objevili muzikanti hrající blues nebo blugrass. A světová sláva rezonančních kytar začala.