Literární soutěž: Rozehrávač č. 6 Markéta Hejkalová

Do projektu, na jehož konci bude spousta slávy, spojené s publicitou a fériemi na ostravské Stodolní ulici, vložilo svůj um celkem čtrnáct známých prozaiků, básníků, písničkářů, ale i filmařů a literárních teoretiků.

Připravili hru, do níž se může zapojit úplně každý, stačí si vybrat „rozehrávku" v podobě prozaického odstavce, sloky básničky či písničky, a dopsat k ní pokračování – vlastní odstavec nebo sloku. Fantazii se meze nekladou, rozvíjet dějové zápletky i poetické scenérie je možné naprosto libovolně. Stejně tak se lze rozhodnout i pro kteréhokoliv z „rozehrávačů", pokud vás políbí Múza, staňte se klidně spoluautorem všech. Budete-li až třetím, čtvrtým nebo dalším přispívatelem za „rozehrávačem", na vašich šancích to nic nemění. Pokaždé navazujte na celek, nikoliv pouze na první „rozehrávku".

Při konečné selekci, kdy se dostanou ke slovu literární teoretici, tak spíše dosáhnete mety nejvyšší – otištění některého z vašich literárních počinů v časopise Obce spisovatelů Průhledy.

6. Rozehrávač: Markéta Hejkalová

Prozaička, překladatelka. Vystudovala finštinu a ruštinu, pracovala jako redaktorka, v druhé polovině devadesátých let byla konzulkou a kulturní atašé na českém velvyslanectví ve Finsku. V současné době překládá do češtiny díla Miky Waltariho, vydala okolo deseti vlastních prozaických knih, z nichž některé pod dívčím jménem Pražáková. Pořádá každoroční knižní veletrhy v Ostravě a Havlíčkově Brodě.

Zde je její prozaická „rozehrávka", která vás má inspirovat k jejímu dalšímu pokračování:

Dlouho o tom přemýšlela, ale rozhodla se až ve vlaku do Ostravy. A hned vytáhla telefon a zavolala mu – než zase ztratí odvahu.

„Moc rád," řekl, příjemně překvapený. „Vezmu tě na Stodolní. Těším se na tebe."

Kdyby věděl, proč se s ním chce sejít, asi by se tolik netěšil. Pořád si nebyla jistá, jestli dělá dobře. Vždyť je to vlastně vydírání. Ale na druhé straně, co to pro něj znamená? Několik měsíčních platů. Čeká ho závratná kariéra a byla by škoda, kdyby ji mělo něco zhatit. Taková malá skvrna z minulosti… Nakonec může pořád ještě couvnout. Prostě půjdou na večeři a na víno. A pak možná… Třeba stará láska opravdu nerezaví.

Podívala se na hodinky. Ještě má pět minut čas. Nechtěla přijít první. Rozhlížet se, hledat ho očima… ne! Vejde dovnitř, on ji uvidí, vstane a vykročí jí naproti. A ona bude rázem vědět, co má udělat.

Vtom ho uviděla. Právě vcházel do restaurace. Všimla si, že má na sobě tu kravatu. Veselou modrou kravatu s červenými srdíčky. Koupila mu ji, když slavili svoje první výročí. Aby je čekala pořád jenom samá láska. Zachvěla se – úplně stejně jako tehdy. Jako by se vůbec nic nezměnilo ......................

1. Hráč: Renáta Šťastná

Zde je její příspěvek:

A její myšlenky se rozběhly opačným směrem: stála tam vykulená a ustrašená, opírala se o zeď v sále a byla na světě úplně sama. Nadávala si, proč se nechala vytáhnout na tenhle pitomej ples.

"Pojď," skřehotala tehdy Soňa. "Přijdeš na jiný myšlenky. Užijeme si to a ty zapomeneš…" A tak se nechala přemluvit. Ale jakmile vešly do sálu, Soňa zmizela s černovlasým dlouhánem a ona tam stála snad půl hodiny jak ten kůl v plotě. Bylo jí trapně a měla vztek… Byla myšlenkami v jiném časoprostoru, když jí výhled na parket zastínil ON.

"Smím prosit, slečno?" zeptal se tenkrát. Ona na něj koukala, jakoby mluvil cizí řečí. Pak sebou škubla a zalapala po dechu.

"Jste v pořádku?" ustrašeně si ji prohlížel.

"Promiňte," zčervenaly jí tváře. "Byla jsem zamyšlená… Promiňte, na co jste se ptal?"

"Jestli si půjdete zatancovat."

"Já?" píchla se do hrudi ukazováčkem.

On se rozhlédl kolem sebe a rozesmál se zvonivým smíchem.

"No, asi vy, když tak koukám kolem, nikdo jiný tu nestojí."

Natáhl k ní ruku. Ona ho opatrně chytila za špičky prstů a podívala se mu do očí. Najednou ho začala vnímat. Cítila jeho teplé prsty a v nose ji zašimrala jeho kolínská. Ucítila vzrušení a kolena jí vypověděla službu. Sklátila se mu pod nohy a v tu chvíli se rozesmála. On se taky rozesmál, ale starostlivě si ji prohlížel.

"Jsi v pořádku?" začal jí tykat.

"Jo, jsem… Pomůžeš mi vstát?" natáhla k němu ruku. "Asi mám něco s kotníkem."
Pomohl jí vstát.

"Tak jsme asi dotancovali viď? Já jsem Petr," natáhl dlaň k seznámení.

"Já jsem Petra," usmála se.

"Vskutku romantické seznámení," vzal ji do náruče a odnesl ke stolu…

2. hráč Martina Šomanová

Zde je její příspěvek

,,Kostky jsou vrženy!" Povzdechla si Petra, která konečně po chvíli vzpomínání na svoji minulost sestoupila zpět na zem. Stála na slavné Stodolní ulici, kde zaváněla vůně grilovaných steiků, klobásek, minipárečků a ražničí, kde zaznívala hudba z několika barů a restaurací, která ji přenesla z 60.let, přes staré songy Karla Gotta, až po falešný hlas českých, alkoholem opojených zpěváků anglického karaoke. Šlo o čerstvé maturanty, kteří byli stejně rozjaření, bezstarostní a veselí jako tehdy ona, její bývalí spolužáci i její zbožňovaný Petr.

I on toho dne vypil více alkoholu než jindy, snad právě proto vykřikoval v nočních ulicích stále dokola: ,,Žijeme jen jednou, tak ať to stojí za to!" Petra se ho držela jako klíště za ruku, aby se jí v těch davech, kterými je Stodolní ulice známá, náhodou neztratil. Mlčky přihlížela jeho radosti ze života a bylo jí moc moc hezky…

Při první návštěvě Stodolní potkala Petra, při druhé Anetu Langerovou, vítězku první české "SUPERSTAR", při třetí shlédla vystoupení sedmadvacetiletého charismatického houslisty Michala Hejče, při jehož remixu Smetanovy Vltavy nezůstal nikdo v baru Bumerang sedět a tleskali mu jak třináctiletí, tak i padesátiletí fanoušci.

Dnes tu stála znova, tentokrát však coby pětadvacetiletá modrooká blondýna, vyspělá žena "krev a mlíko" a matka 5 letého Matěje v jedné osobě, která si připadala ne jako celebrita vyrážejíc za zábavou, ale jako představitelka hlavní role ve filmu Svatá čtveřice. Taky tolik průhledná a nahá, ukrývající své tajemství hluboko v nitru, čekající na zázračný lék nebo prostě jen na zázrak.

Už jen představa, že bude muset vejít do restaurace a tvářit se mile na ,"muže svých snů", který už dávno nebyl jejím partnerem ani milencem, a který ji zaskočil před 6 lety svým nečekaným odjezdem do zahraničí. Za celých šest let si Petr nepřipustil, že by jí mohl ublížit, natož že by jí zlomil srdce…Přece si psali a volali a slíbili si, že až se vrátí budou navždy spolu. Slíbili si věrnost a milování jako v nejpopulárnější české národní opeře "Prodaná nevěsta" od Bedřicha Smetany, jejíž milostný příběh společně shlédli v roce 2007 v Divadle Antonína Dvořáka v Ostravě. Poté, co jí po představení oznámil Petr, že odjíždí hrát hokej za Bratislavu, už jí nebylo do zpěvu, ale do pláče. Tento smutný den jí připomínal i pohled na sadu hrníčků po prababičče, na kterých má "Prodanou nevěstu" ručně namalovanou neznámo kým. Nad obrázky jsou nápisy VĚRNOST a MILOVÁNÍ, snad proto je střežila po celá ta léta jako "oko v hlavě".

Píše se rok 2013. Dnes tu stojí krásná žena, silná osobnost, která si uvědomuje, že jí Petr ukradl roky života. A ne jenom jí, ale i jejich pětiletému synovi Matějovi, o jehož existenci neměl ani tušení. Vždy se ráda obětovala pro druhé, ale jen dokud jí nepřetekl pohár trpělivosti. Nyní byla připravena přenechat část zodpovědnosti a povinností i Petrovi. Ale nejdříve si to s ním chtěla vyříkat a přesvědčit se, zda jejich láska přežila to dlouhé odloučení a zda bude dobrým otcem jejímu synovi. Byl nejvyšší čas, aby poznal svého tátu, tak dlouho byla na jeho výchovu sama, až si uvědomila, že dítě potřebuje matku i otce. Alespoň se nebude muset tolik otáčet, aby sebe i syna uživila. Zvládla to výborně, a to díky své píli a svým přátelům, kteří jí poskytli azyl. Byla připravena na vše, i na situaci, kdy by neměl Petr o Matěje zájem. Po té by ho poprosila alespoń o finanční zajištění. Byl to mladý, pohledný, úspěšný a hrooooooozně bohatý muž. A dnes se řadil mezi desítky bohatých-celebrit, které navštívili slavnou Stodolní v Ostravě ze vzdálené "matičky Prahy".

,,Jedna ovečka, dvě ovečky, tři ovečky",.....počítala si potichu Petra, aby se uklidnila. Vždy jí to pomohlo, když byla ještě malá holka a ne a ne usnout. Dnes však spát nechtěla, naopak, chtěla být svěží, připravena na všechny Petrovi otázky. Konečně vykročila směrem k restauraci, kde byl "ON".
,,Ahoj Petruško, jsi to opravdu ty? Už jsem ani nedoufal, že přijdeš, dochvilnost nikdy nepatřila ke tvým silným stránkám, ale sluší ti to, vážně moc." Řekl s úsměvem na tváři dříve než se stačila posadit.
,,Ahojky ." Odpověděla a podala mu ruku na pozdrav. Stiskl ji stejně pevně jako před lety při jejich loučení, kdy měl před odjezdem se svým hokejovým týmem do Bratislavy. Odsud se už nevrátil. Slíbila mu, že bude čekat a čekala, a to celých šest let. Nejprve ho litovala, pak prosila aby se vrátil, pak mu vyhrožovala rozchodem a nakonec jí nezbylo, než se smířit s tím, že si budou denně psát nebo volat. Z každodenních dopisů a telefonátů, se staly už jen občasné, a pak už jen "výroční", jak jim začala výstižně říkat, protože probíhaly jen na Vánoce, Velikonoce, Silvestr, na jejich svátky a narozeniny. Ale ona měla svých starostí dost a po celých šest let skrývala své velké tajemství a připravovala se na den, kdy se Petr vrátí zpět do Čech. Ten den nastal…

,,Ty ještě nosíš tu modrou kravatu s červenými srdíčky, co jsem ti koupila na naše první výročí? To jsem nečekala. " Řekla a posadila se na protější židli k jeho stolu.
Dlouze na sebe mlčky zadívali a ani jednomu se nechtělo prolomit ty ledy. Oba měli připravenou řeč i otázky, ale ani jeden z nich nechtěl být ten, kdo začne, snad aby se neztrapnili. To měli oba dva společné, "mlčeli jako ryby". Ryba byla i jejich znamení narození. Lidé narozeni pod vládou tohoto znamení jsou jemné a klidné povahy, duchovně založení. Nadevše si cení harmonii a mají mimořádně silně vyvinutou intuici, snad proto zavládlo u jejich stolu to ticho. ON se díval do jejích modrých očí, ze kterých by klidně mohl i pít, protože byly hluboké jako studánky a ONA romantická, citlivá a zranitelná mladá kráska, která na Petra působila vždy jemně a velmi žensky. Oba dva neměli rádi hádky a hlučné výměny názorů, snad právě proto překonali šestileté odloučení a nepřestali se nikdy milovat.

,,Dávno jsme se neviděli. Jak je to dlouho, …asi pět let, že?" Začal opět Petr, který byl typická ryba. Na první pohled působil pasivním dojmem, ale uměl využít vhodné příležitosti, aby projevil své schopnosti a zajistil si úspěch. Měl citlivou duši, ale přitom byl velmi ambiciózní. Pamatovala si ho jako ohleduplného, pozorného a velmi cílevědomého mladíka, který by jí před šesti lety "snesl i modré z nebe".Dnes tu seděl dospělý muž sportovní postavy, který se lišácky usmíval a ONA opět nevěděla na co myslí, tak jako tenkrát před léty…

,,Šest let, vím to přesně na den. Přesně tak dlouho jsem na tebe čekala Petře." Trochu se rozzlobila, že zapomněl počítat roky odloučení. Zatímco ONA vychovávala jeho dítě, a po nocích si přivydělávala nadepisováním obálek, překlady do angličtiny a výrobou slaměných panáčků, ON byl v zahraničí hvězdou hokeje. Nikdy nestrádal, užíval si a neměl nouzi o zábavu. Ženy, ty mu mohly "padat přímo do klína", možná proto zapomněl, že se neviděli 6 let.....

,,A jak se pořád měla moje princezna? A došel ti ten poslední dárek k Vánocům? Myslím ty černé koktejlky, už se těším až si spolu někam vyrazíme. Co do divadla? U vás v Ostravě hrají prý "Krásnou Helenu" a já se tu zdržím ještě pár dnů, mám tu nějaké zařizování. Tak co zajdeme?"Chtěl ji potěšit svými slovy.

,,No jak bych to řekla,…nenudila jsem se. Naštěstí jsem nebyla sama, ale s jedním báječným chlapcem, který mi pomohl zapomenout na odloučení s tebou. Ale do divadla bych s tebou ráda zašla, to bude asi ta Trojská Helena, to musí být hezký,…" Odpověděla a čekala, že se Petr naštve.
Právě naopak, to, co řekl, jí zaskočilo, a to i přesto, že měla velkou intuici:
,,To jsem rád, to ti přeju z celého srdce Petruško. Taky jsem někoho měl a bál jsem se ti to říct, že budeš hysterčit, plakat a nadávat. To se mi ulevilo, že jsme si to odloučení tak zpříjemnili a nezůstal ani jeden z nás sám. Jen těch mých románků bylo s více ženami, ale tobě se žádná z nich nevyrovnala, neboj. Ten poslední skončil mým odjezdem domů do Čech. A jak to vypadá u tebe? Jsi ochotná se s tím klučinou rozejít a vrátit se ke mě, abychom začali znovu? Nebo mě už nemiluješ?"

,,Nejsem, tedy nejsem ochotná ho opustit, a to teď ani nikdy později. Ono to totiž ani nejde, já ho totiž miluji z celého svého srdce. A nejsem taky ochotná se vrátit k někomu, kdo mě celé roky podváděl, a dnes se mi k tomu přiznal s úsměvem na tváři. To bolí, fakt bolí…" Zesmutněla Petra a pokračovala se slzami v očích: ,,Myslím, že to by pro dnes stačilo. Jdu domů a dám si studenou sprchu, abych se z toho sklamání probrala. A co náš slib? Co věrnost a milování, to ti nic neříká? Hlavně že ses bavil. Nazdar!"
Petra se zvedla, zasunula židli a opouštěla místnost se zlomeným srdcem, a to už podruhé.

,,Peťo, co jsem udělal? Jak je možné, že ty jsi někoho mohla mít a já ne? Zavoláš mi ještě? Přece si to musíme vysvětlit, mám tě pořád rád, věř mi, …a rozhodně ti nechci stát v cestě za štěstím. Ahoj a určitě se ozvi, budu čekat, mé číslo máš." Více už Petr říci nestačil, "žena jeho života " byla pryč.

Už ve dveřích ji vítal pětiletý Matěj se slovy: ,,Mami, zase jdeš pozdě, ale sluší ti to."
Pomyslela si: ,,To není možné, jak to, že mluví stejně jako jeho otec? Vždyť se nikdy nesetkali…"
Vytáhla telefon z kabelky, vytočila Petrovo číslo a nahrála vzkaz na záznamník:
,,Ahoj Petře, jen jsem ti chtěla říct, že náš Matěj je celý tatínek........"