VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Lysá hora je má milenka. A za ní chodí člověk rád, říká otužilec Čupa

Lysou horu si zamiloval. A turisté mířící na Lysou horu si zamilovali jeho. Extrémní otužilec Ján Čupa už pátou zimu vyráží bez trička či bundy na nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd.

6.12.2016
SDÍLEJ:

Jan Čupa u kontrolního bodu. Foto: Deník/Lukáš Morys

Nejraději šplhá nahoru v mrazu, po cestě si také povídá se známými nebo se fotí se svými příznivci. Vitální šedesátník bez potíží zdolává Lysou horu i několikrát za den, ročně nasčítá stovky výstupů, vyráží ale i na jiné vrcholky – hory jsou pro něj psychoterapie. Na kopec s charakteristickým vysílačem nedá dopustit.

Ján Čupa za pár týdnů oslaví pětašedesát let, takový věk by mu ale hádal málokdo. Pracoval na dráze, pak přes dvacet let fáral jako horník pod zemský povrch, což si nyní v důchodu bohatě vynahrazuje – pravidelně míří na Lysou horu, která ční do výšky 1323 metrů nad mořem. Bydlí v domku v Metylovicích na Frýdecko-Místecku.

Za pár týdnů to bude čtyři roky, co vyrážíte na Lysou horu spoře oblečený. Pamatujete si na své první výstupy?
Velice dobře. Začínal jsem oblečený v teplé bundě a džínách. Jenže bundu jsem propotil, tak jsem zkusil jít v tričku. Byla zima, sníh, ale po čtyřech dnech jsem shodil i tričko. Za dva měsíce byl v půlce února mráz minus šestnáct stupňů Celsia, vítr fičel osmdesátkou, takže pocitová teplota se mohla pohybovat kolem minus čtyřiceti stupňů. Tehdy jsem ještě nechodil do bufetu Šantán na vrcholu, takže jsem se otočil, dole jsem na stojáka u auta posvačil a šel jsem znova nahoru.

Jakou jste měl v začátcích fyzickou kondici?
Měl jsem problémy doma vylézt do patra. První výstupy byly kruté, týden, deset dní jsem se trápil, ale zalíbilo se mi to a šel jsem znova. Objevoval jsem, že Lysá mi hodně dávala zdraví a kondičku. Nakoplo mě to do života. Může se zdát, že začínat v šedesáti se otužovat může být trošku pozdě. Ale já jsem díky tomu úplně ožil, není pozdě začínat ani ve vyšším věku. Člověk se mezi lidmi cítí o hodně mladší, než když sedí doma.

Jan Čupa na vrcholu beskydské Lysé hory.

Dříve jste se sportu nevěnoval?
Když mi bylo kolem třiceti, jezdíval jsem hodně na kole. Dokázal jsem denně ujet 150 až 300 kilometrů. Asi pětkrát jsem projezdil Rumunsko, jednou jsem se dostal až k Černému moři a zpátky. Jeden rok jsem kamaráda vytáhl do Polska, na druhý rok na jaře jsem si zajel do Maďarska a v dalším roce jsem už byl v Rumunsku. Za osm dní jsem ujel 1800 kilometrů. O rok později jsem chtěl do Řecka a objet i ostrovy, měl jsem v plánu ujet 5800 kilometrů za 58 dní. Ale za komunistů nás do světa moc nepouštěli, tak jsem se tam nedostal. Jel jsem aspoň k Černému moři.

Kolik výstupů na Lysou horu jste za poslední čtyři roky zvládl?
Letos jich mám přes šest set, celkem to bude zhruba patnáct set výstupů. Chodívám z Ostravice, nejvíce mi to vyhovuje na trénink, je tam celkem přístupný terén, pokud není kluzko a námraza.

Čím vás Lysá hora uchvátila?
Dá se říct, že mi vrátila život. Předtím jsem mel psychickou krizi, špatnou fyzičku, za pár týdnů jsem se úplně změnil. Lysá hora se stala mou milenkou. A pokud má člověk milenku, tak za ní chodí velice rád.

Když chodíte na Lysou, pravidelně potkáváte lidi, kteří vás zdraví a fandí. Tahle podpora asi člověka potěší, že?
Před čtyřmi lety jsem si prakticky neměl s kým popovídat, po hospodách jsem nechodil, spíš jsem dělal něco doma kolem baráku. Nemám problém si s někým po cestě povykládat, jestli jdu ten den nahoru jedenkrát nebo třikrát, to je mi úplně jedno. Raději mám kolem sebe ty skvělé lidi, než se zbytečně honit. Pokud mě fanoušci znají, je to nejenom povinnost s nimi promluvit, ale i slušnost.

Jan Čupa na vrcholu beskydské Lysé hory. Vyzkoušel jste si i běhání naboso na sněhu, máte v plánu s tím pokračovat?
Dělám to nepravidelně, loni jsem takhle běžel na Téryho chatu v Tatrách v minus dvanácti. Nohy mě netrápí, spíš mě trápí ruce, které se mi po úrazech míň prokrvují, takže v plus pěti nosím rukavice.

Co zdraví – nachlazení a podobně?
Absolutně nic. Tělo funguje ne na sto procent, ale na tři sta. (úsměv) Doktory potkávám hlavně na Lysé, berou mě už normálně. Ke svému lékaři chodím co dva roky na preventivní kontrolu jako správný důchodce, jinak mě nevidí.

Takže otužilectví je cesta ke zdraví?
Hodně to pomůže, člověk získá velkou imunitu, která je základ zdraví. Tělo se na mrazech brání, musí zdolávat kruté podmínky. Když člověk nemá u sebe na horách v zimě ani tričko, musí věřit svému tělu, že to dokáže.

Ale zřejmě to není pro všechny.
Asi ne. Někdo to třeba nezvládne psychicky. Lidi to občas zkouší, když je do deseti stupňů pod nulou, ale nebývají venku tolik hodin co já. Ale potěší mě to. Někdo si myslí, že tam mám konkurenta, jenže to mi nevadí. Dneska už je běžné, že potkám někoho méně oblečeného.

Postihly vás někdy při výstupech problémy, že jste si řekl, že teď už to dál nejde?
Nechodím nikdy násilím. Když hlava řekne, že dneska stačilo, tak končím, i když jsem chtěl jít znova na kopec. Všechno musí být v pohodě a s úsměvem. Častokrát mě potkávají lidi, jestli tu zimu necítím. Jenže zimu musím cítit, jinak bych byl asi mrtvý.

Sportovci často řeší i třeba jídelníček, jak jste na tom vy?
Tohle neřeším. Nepřejídám se, ale jím cokoliv. Člověk je všežravec a potřebuje jíst, co mu chutná.

Když přijdete domů po výstupech na Lysou, kde mrzne, až praští, nenapustíte si doma teplou vanu?
Nic takového. Když je venku minus patnáct stupňů a jdu na Lysou dvakrát, tak jsem na mrazech šest hodin, když je minus deset, tak i patnáct hodin. Přijdu domů a je vidět, že jsem hluboce podchlazený. Když jsem půl hodiny v teple v obýváku a projdu kolem manželky, tak ještě říká, že ji chladím.

A co sprcha? Docela by mě zajímalo, jestli preferujete teplou, nebo studenou?
Dávám si normálně teplou. Ale třeba do sauny nechodím, kdysi jsem párkrát byl, ale prakticky to nepotřebuju, protože extrémy mám venku mnohonásobně silnější. Tělo to své dostane. Chodíval jsem do termálů, tam už jsem teď velice málo. Když už jdu, nevydržím tolik hodin jako dřív. Chvíli se nahřeju a jdu pryč. Tělo je teď zvyklé na něco jiného. Ale například bych si rád zkusil polárium.

Jan Čupa při sestupu z vrcholu beskydské Lysé hory. Spousta lidí musí investovat peníze do kvalitního zimního oblečení na hory, v tomhle máte výhodu, že vás to zas tolik nestojí.
Jenže spoustu peněz utratím kvůli tomu, že už letos mám naběhaných celkem minimálně osm tisíc kilometrů, žádné boty přitom nevydrží tisíc kilometrů a navíc jsou dost drahé. Často jezdím na slovenské hory, loni jsem tam strávil necelé dva měsíce, ubytování a doprava stojí obrovské peníze. Ale nelituju toho, někdo nechá peníze v hospodě, mně hory dávají strašně moc.

Předpokládám, že zimní bundu necháváte i při běžných pochůzkách ve skříni.
Mám doma dvě bundy, co jsem si dřív koupil, ale nepamatuju si, kdy jsem je naposledy oblékl.



Autor: Lukáš Morys

6.12.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto z ostravské fakultní nemocnice

Čtyřleté děvčátko v Jablunkově vypadlo ze třetího patra

Klimkovický tunel. Ilustrační foto.
AKTUALIZOVÁNO
14

Klimkovický tunel uzavřou až v neděli večer

Tvrdé boje, krásné bubenice, sympatičtí lidé. Dračí lodě na start!

/FOTOGALERIE/ Vypětí a výkony na plno, ihned po dojetí ovšem smích, vtip a dobrá nálada. Ve Starém Bohumíně probíhají od sobotního rána závody dračích lodí a je to především skvělá zábava, barvitá podívaná a příjemná atmosféra, která tady přilákala desítky příznivců vodáctví i jejich početné fanoušky.

Jakub Petr před turné po Švýcarsku: Jako generálku to nebereme

Čtyři zápasy s kvalitními soupeři v šesti dnech čekají hokejisty Vítkovic během turné po Švýcarsku, kam v pátek brzy ráno ostravská výprava nabrala směr.

Baník myslí na výhru, Kučera nevyloučil změny v sestavě

Není to sice Slavia, ale i Teplice, které už delší čas drží kádr pohromadě, mají obrovskou kvalitu. Druhé domácí vystoupení Baníku Ostrava v rozbíhající se HET lize může být hodně zajímavé. Hrát se začne dnes v 17 hodin.

Pohádkou o pohřbívání zvířátek seznamují děti s koncem života

Kamarádky Ester a Oli nacházejí mrtvého čmeláka a je konec nudě, hledají a pochovávají další tvorečky, zakládají si vlastní „pohřebářskou“ firmu. Smrt se v představení Jany Peřinové a Jordany Blažkové zdá srozumitelnější i těm nejmenším.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení