Jako v každém manželství byla krize, ale chce to toleranci, neshody si vzájemně vysvětlit, vážit si jeden druhého a hlavně si věřit.

Oba jsme ze skromných poměrů a v tomto směru jsme vychovávali i svou dceru. Dnes je také vdaná, má dvě děti dcerku a syna. Dcerka je také skromná a má nás ráda, pomáhá nám, jak může.

Před pěti lety manžel onemocněl, je na invalidním vozíku, tak je více starostí, ale při toleranci se to dá zvládnout. Věříme, že to spolu vydržíme do konce svých životů.

Naše heslo je: Když se chce, všechno jde!