VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Manželé Bedřiška a Jiří Míčkovi z Ostravy-Poruby

Psal se rok 1945. Bylo po válce a já nastoupil základní vojenskou službu až na druhém konci republiky. Z této třísetkilometrové dálky se mi mohlo jenom snít, že se alespoň občas podívám domů.

24.4.2012
SDÍLEJ:

Svatební fotografie manželů Míčkových z 1. října 1949.Foto: archiv manželů Míčkových

Znamenalo to také, že tím jsem víceméně narušil rodinné a přátelské styky. Děvčatům, která se mezitím vdávala, těm jsem jenom mohl napsat: „Přeji ti všechno nejlepší, čeho lze v manželství dosíci." Tečka. Uběhly dva roky a já se vrátil mezi lidi, abych jako civil doháněl vše, co jsem vojákováním zameškal.

Začal jsem kulturou. Navštěvoval jsem koncerty, divadla, kina a taneční zábavy všeho druhu. Na jednom plese jsem si několikrát zatančil s pohlednou dívenkou, která tam byla i se svými rodiči. Rozloučili jsme se tím, že další setkání ponecháme náhodě. A ta náhoda nenechala na sebe dlouho čekat. Za několik týdnů, když jsem odcházel z divadla, zahlédl jsem dvě dívenky. Jedna z nich byla právě ta, se kterou jsem si na plese zatančil. Obě dívenky si na tramvajové zastávce stále něco šuškaly a to byla pro mě příležitost, abych se k nim přiblížil a oslovil je. Pozdravil jsem známou z plesu, a abych se předvedl, tak jsem prohodil slovo také k té její kamarádce: „A vás, slečno, také odněkud znám." Její odpověď byla promě šokující: „Bodejť by ne, když bydlíte ve vedlejším vchodě." V tramvaji jsme takto jeli spolu až domů a já ji opustil až po domluvené schůzce. Přeskočila jiskra, zažehla plamínek a nakonec i vážnou známost. Od té doby jsme chodili do divadla bez kamarádky.

Po roce známosti slovo dalo slvo a já šel požádat rodiče své milé o ruku. Mohu jen dodat, jak si dále můžete přečíst, nebyla to pro mě procházka růžovou zahradou. Nastávající tchán, o kterém jsem věděl, že je to přísný otec a budil patřičný respekt, se vyslovil, že ruku své dcery mi nedá. No, a to je nadělení, strnul jsem. Po krátké pomlčce pak dodal, že když už ji chci, tak ať si ji vezmu celou…

Nastaly svatební přípravy a vše probíhalo podle dohody. Až na maličkost. Když nastal svatební den a bylo před odjezdem ke svatebnímu obřadu do kostela, tak ženich nebyl k nalezení. Loučil jsem se totiž se svými spoluzaměstnanci a domů došel na poslední chvíli. Auta k odjezdu byla již připravena a odjížděli jsme. Jenže, zase to jenže. Všichni svatebčané dojeli ke kostelu včas, jenom poslední auto s nevěstou nikde. Já stál před oltářem jako solný sloup a každá minuta čekání byla pro pro mě jako hodina. Pan farář byl shovívavý a čekal trpělivě se mnou. Naštěstí si to nevěsta nerozmyslela, s desetiminutovým zpožděním do kostela došla. Když nás pan farář oddal, my polibkem stvrdili naše manželství a odjeli domů, tak teprve jsem se dozvěděl, že zpoždění auta s nevěstou zapříčinily spuštěné závory pro projíždějící nákladní vlak. Tak, taková byla naše svatba. Máme dceru, dva vnuky a pravnoučata Majenku a Šimonka.

Dnes, po dvaašedesáti letech, vzpomínáme s manželkou na naši svatbu s úsměvem a na otázku vnuků, jak jsme se seznámili, máme jednoduchou odpověď: Bylo to divadlo, které nás dalo dohromady a přivedlo až před oltář.

Autor: Redakce

24.4.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Křišťálová Lupa 2017

Nominujte Deník v anketě Křišťálová Lupa 2017!

Ilustrační foto.

Pěstounská péče? Zájemců v regionu je málo

Ostrava zřejmě o své kukuřičné bludiště přijde. Je údajně nejhorší ze všech!

/FOTOGALERIE/ Kukuřičné bludiště - můžete se v něm ztratit, ale i pobavit. Ostravský labyrint u Staré Bělé nabízí asi tři kilometry propletených cest. To, co zevnitř nepůsobí nikterak neobvykle, vytváří při pohledu shora zajímavý obrazec. Bludišti dominují kladiva v jeho středu. 

Strojírenský gigant z Vítkovic je v problémech. Přežije impérium Jana Světlíka?

/TÉMA DENÍKU, ROZHOVOR/ Ve velmi tíživé situaci se nachází ostravská strojírenská skupina Vítkovice Machinery Group. Impérium Jana Světlíka prochází náročnou restrukturalizací a bojuje o přežití. Některé z dceřiných společností, jako naposledy Vítkovice Power Engineering, už skončily v konkurzu, ty životaschopné vedení holdingu zeštíhluje a snaží se jim udat nový směr. Dokáže se tradiční značka Vítkovice, která má příští rok slavit 190 let od založení, nakonec odrazit ode dna? Může Jan Světlík ještě vidět světlo na konci tunelu?

Kuňkaliště Proskovice je jedním z nejmenších koupališť v širším okolí Ostravy

Ačkoliv kvůli výkyvům počasí tu sezonu hodnotí jako průměrnou, lidé si zdejší klid a pohodu nemohou vynachválit. Do Proskovic chodí „kuňkat“ hlavně starší ročníky z Ostravy.

Při úklidu v ostravském obvodu bude pomáhat elektrická tříkolka

Maximální rychlost 35 km/h, dojezd 75 km, nákladní nosnost 410 kg, pořizovací cena 60 tisíc korun. To jsou údaje o nové elektrické tříkolce značky Benycargo, která začne od neděle 27. srpna v městském obvodu Mariánské Hory a Hulváky pomáhat s úklidem.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení