47. ŠIMON ROBENEK, OSTRAVA

Co vyprávěl děda v nářečí, když byl v lázních.

Jo, ať žech robil, co žech robil, tego plugastva kuřyňo žech se nimug odnaučiť. Doktor v lazňach mi pravil: „Může být z vás zase zdravý chlapík, ale musíte zanechat kouření." Jak žech vyšel od doktora, frunknul žech cygaretami do odpadkovego koša a pěrunym žech utěkol před cygaretami, kjere na mě čuměly ze všickich strun. Při tym kalupu sum sobě pravim: „Juzek, včyl přestaněš kuřiť, něbo už nikdy…" Vždyť v přespolním krosu nimusi běžec překonavať tela překažek jako kuřak, kjery se chce odnaučiť kuřyť. Vratny s čibukym v gymbě mě zdrovi, pokojsko s cygaretum v rynce mi odpovjado na pozdrav… V tych lazňach kromě procedur a stravovaňa žech nikdi něchodil, ale zato žech vygrol nad cygaretlami i sum nad sebum. Už duma v samožce u kasy platim tisicikorunovum bankovkum a ještě ku tymu chcu karte do mobilu. Frela, co byla u kasy, mi vydovo naspadek a ku tymu mi dovo cygarety Sparty. Pytum se: „Paničko, čymu mi dovotě cygaretle?" Pokladni mi odpovjado: „Vždyť jste ještě chtěl sparty do auta!" Vzniklo mezy nami dohadovani. Nakuněc kapitalujym a odchodim s cygaretlami. Ještě před dviřami žech zaslechnul, jak ta Frelička od kasy povjado svoji kolegyni: „Mařyna, tego onkla musel fogel klofnuť do hlavy."

Prijdum dudum a moja robka oslavuje se susedu, coby z novopečemum babičkum, jejicho vnuka. Přitym se cosi vypilo, ani něvjym, jak se otevřela krabička s cygaretami, a byl zas v ty kuřacki bryndě.

A znovu se sy mně začnul valiť dym jak z Etny…