VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Moje babička, můj dědeček: Příběh třicátý první

Příběh jedné generace pěti Josefů za 113 let

9.3.2013
SDÍLEJ:

Čtyři Josefové Václavíkovi, foceno v roce 1975, vlevo já, vpravo můj otec , uprostřed staříček a malý Josef.Foto: archiv autora

31. JOSEF VÁCLAVÍK, KUNÍN

Nový rok 2013 mi hned na začátku udělal velkou radost. V rodině se nám narodil v pořadí už pátý Josef (Pepíček). Proto bych se chtěl se čtenáři o tuto radost podělit.

Můj staříček Josef a stařenka se narodili na „Valachách" v letech 1900 a 1901. Jak se kdysi říkávalo byli to podomkáři nebo chalupníci. Měli svou chaloupku v Halenkově v údolí „Černém".

Už jako kluk od školních let jsme k nim spolu s bratry a s rodiči o prázdninách jezdili. V létě i v zimě. Každý rok. Staříčci byli velmi milí a příjemní lidé. Krásná to byla šedesátá a sedmdesátá léta. Vždy jsme přijeli s velkým rachotem Tatrou 600 (tatraplánem) do údolí. Tatraplán nechával otec u rodiny Příhodových i Antošových, kde ho hlídal strýc Tonda. V té době tam bylo hodně Václavíků, a i oni měli své přezvisko, jak se říkalo. Potom se věci vzaly do rukou a na záda a šlo se pěšky asi čtyřicet minut na kopeček před „Kršlou" tak se říkávalo chaloupce staříčka a stařenky. Prostě „Kršlani". To byli prarodiče. Tady nás už vyhlíželi a čekali, až se vyřítí početná skupina. Stařenka měla už doma vždy nachystaný oběd nebo něco na zub. Po dobrém obědě jsme si povídali o všem možném. Měli zájem o nás, jak se učíme ve škole, zajímaly je naše zájmy i starosti. My jsme zase s rodiči chtěli vědět, jak jsou na tom se zdravím, jestli nepotřebují něco udělat na chaloupce. Staříček Josef vždy říkal: Kluci, když budete mít žízeň, tak si běžte do sklepa na burčák." Dělával ho z jablek, pampelišek i chlebových kůrek. A to ne proto, že by nebyla voda ve studni či v potoku, ale jen na vaření, tedy převařená. V šedesátých letech tam nebyla ještě ani elektřina. Svítilo se petrolejkou a svíčkami. Elektřinu tam zavedli až později.

Nejmladší Pepíček.Celá rodina chodívala na hřiby, pak se udělala smaženice a bramboračka to byla bašta! Odpoledne a navečer jsme hrávali šachy, karty žolíky, sedmu, tisíc , ale také jsme opékali špekáčky. Dvakrát týdně se chodilo na nákupy do Halenkova ke kostelu do Jednoty. Vycházeli jsme ráno a přicházeli k obědu. Když jsme chtěli něco dobrého, třeba ovoce (meloun), různé pití a dobroty, tak nám rodiče řekli, že když si to vyneseme, tak je to naše. Staříček byl tesař, velmi dobrý a zručný. Chodíval s chlapama na stavby i na Slovensko. Někdy nebyl doma i čtrnáct dní a stařenka měla nervy jak špagáty.

Když jsem se v roce 1972 oženil, pomáhal mi na domku v Kuníně. Potom tam začali jezdit i moji synové a rodiče manželky. Moje děti si to také velmi oblíbily a rády k prarodičům jezdily. Chovali také ovečky, ty se mohly volně na kotárech pást. Stařenka měla kolovrat a vlnu spřádala do klubíček na pletení. Moje mamka byla ráda, pletení svetrů pro celou rodinu zvládala na jedničku. Zimní prázdniny jsme hlavě využili k lyžování, podnikali jsme zimní túry a potom sjížděli dolů. Staříčci měli spolu osm dětí, teď už žije jen teta Fanka, které je 82 let. Jejich životy a naše návštěvy mám stále ve vzpomínkách.

Chtěl bych se ještě krátce vrátit k naší generaci pěti Josefů za 113 let. Můj otec Josef se narodil v roce 1928 a byl čtvrtým synem staříčka. Učil se obchodním příručím v Tovačově u pana Fialy, pak pracoval jako vedoucí prodejny Budoucnost. S manželkou Ludmilou měl tři syny Josefa, Stanislava a Jaromíra.

Chaloupka staříčků „Kršla“.   Jako nejstarší třetí Josef jsem já, ročník 1950, vyučil jsem se automechanikem, později jsem pracoval jako řidič z povolání. S manželkou Marií mám čtyři děti Josefa, Mariana, Tomáše a dceru Veroniku. Ta byla moje sluníčko, narodila se po deseti letech za nejstarším synem Josefem, letos oslaví v srpnu třicet let.

Čtvrtým Josefem je můj nejstarší syn, ročník 1973. Vystudoval střední vojenskou školu v Liptovském Mikuláši, pracuje u Armády ČR ve Vyškově. S manželkou Žanetou má tři děti Adriánku, Laurku a Josefa.

Poslední, nejmenší Pepíček se narodil letos 7. ledna ve Valašském Meziříčí, jeho otec oslaví v červenci čtyřicáté narozeniny. Já i celá moje rodina máme velikou radost. Je to naše princátko, kterému přejeme hodně zdraví a štěstí v životě.

Autor: Redakce

9.3.2013
SDÍLEJ:
AN 124 Ruslan nad Havířovem.
24

Zraky lidí poutal k obloze obrovitý nákladní letoun Ruslan

Majitel strojírenské skupiny Vítkovice Jan Světlík.
10

Strojírenský gigant z Vítkovic je v problémech. Přežije impérium Jana Světlíka?

AKTUALIZOVÁNO

Klimkovický tunel uzavřeli až večer. Nezpůsobilo větší problémy

Dálniční tunel v Klimkovicích včera prošel každoroční plánovanou odstávkou. Ta ale byla oproti původnímu harmonogramu o čtyři hodiny kratší, a dopravu tak výrazně neovlivnila. Podle starosty je stále co zlepšovat. Vhodnější termín je podle něj jaro.

Fleky na kluzišti půjdou do ztracena

Na zimním stadionu v Havířově se v pondělí debatovalo o tom, zda kvůli flekům v ledové ploše přistoupit k dílčí opravě, celkovému rozpuštění nebo ponechání v současném stavu.

Gólový Tomáš Mičola po remíze Baníku s Teplicemi: Je to celkem kruté

/ROZHOVOR/ Nejdřív přesným centrem vybídl k vyrovnání Roberta Hrubého a pak sám dokonal obrat. Nakonec se však Tomáš Mičola se spoluhráči z výhry po nepovedeném vstupu do zápasu radovat nemohl.

Cyklostezka má spojit Kravaře s Benešovem

Stavba za osmnáct milionů korun by měla zajistit bezpečný průjezd mezi oběma městy.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení