Bylo to, jako když člověk sleduje napínavé divadlo. Na parapetu okna v jednom ze sálů Muzea Frenštát leží čtyři uzavřené kovové tubusy, vedle nich kladivo a pilka na železo. Opodál stojí stůl s bílým ubrusem, na něm bílé rukavičky. Je deset hodin dopoledne, čtvrtek 12. září 2013, a zástupci Frenštátu pod Radhoštěm, za přítomnosti zástupců Trojanovic, se s odbornými pracovníky chystají otevřít schránky s poselstvím, které kdysi někdo vložil do makovice místního kostela svatého Jana Křtitele, u nějž nedávno začala rekonstrukce. „Není přesně známo datum, kdy někdo ty schránky do věže kostela vložil, o to bude zajímavější, co v těch schránkách najdeme," umocňuje napětí, které panuje v místnosti, Marie Chromčáková, vedoucí Stavebního úřadu ve Frenštátě pod Radhoštěm.

„Na těch schránkách je určité znehodnocení vlivem vlhkosti, takže to může být překvapení i v tom, že vysypeme jenom zbytky nějakých nečitelných tiskových materiálů," mírní raději případný přehnaný optimismus architekt Jan Siuda, jenž dohlíží na práce na kostele svatého Jana Křtitele.

Věci jsou v pořádku

Za chvíli se již na ubruse stolu objevuje nejvíce poškozená schránka. Pověřený pracovník ji nejprve lehce nařeže pilkou, a poté s pomocí kladívka odstraňuje víko. Když konzervátor Petr Horák z Muzea Novojičínska opatrně vytahuje první tiskoviny, je vidět, že se všem v místnosti ulevilo.

„Jako součást slavností Slovanské pouti na Radhošť pořádaná byla souborná vrstva prací zdejších rodáků, akademického malíře a sochaře mistra Jana Knebla, k níž byl vydán tento plakát," cituje z jednoho z materiálů starostka Frenštátu pod Radhoštěm Zdeňka Leščišinová a vzápětí bere do rukou medaili z roku 1930.

Písemnosti jsou v dobrém stavu a stejně vypadají i další věci, které se postupně objevují na stole po otevření dalších tří tubusů.

Odkazy předků

Jsou mezi nimi různé publikace, noviny, peníze, střepina zvonu svatého Jana, rozbitého v roce 1916, či pamětní mince s vyobrazením Radhoště z 11. září 1898, vydaná při příležitosti vysvěcení kaple na Radhošti.

Objevuje se rukopis kronikáře Roberta Polanského z roku 1932.

„Ten jeho rukopis bude určitě zajímavý. Je to jeden z nejlepších kronikářů, protože popisoval přesně každý den, dokonce i v době protektorátu, kdy se kroniky nesměly psát," komentuje nález Drahomír Strnadel, předseda Matice Radhošťské. Materiály postupně zaplňují celý stůl a na tvářích přítomných je vidět nadšení ze skvostů, které dnešním lidem zanechali tehdejší obyvatelé Frenštátu pod Radhoštěm, podle nejmladších dat na některých materiálech pravděpodobně někdy v září 1932.

„Je to úplně úžasné. Na těch Pustevnách jsme měli mnohem větší očekávání, tady už jsme byli opatrní a tentokrát to veškeré naše očekávání předčilo," pochvaluje si Zdeňka Leščišinová a rovnou se domlouvá s vedoucí muzea Alenou Figarovou na možnosti vystavení nalezených materiálů. Ta souhlasí, ale nejprve musí dojít k evidenci nálezu a jeho případné konzervaci. Frenštátčané ale o to, aby spatřili odkaz svých předků, určitě nepřijdou.