Karel IV. v minulé přítomnosti
„Nejvyšší, Tobě jsme zavázáni velkými díky, Tvá velebná pravice svou pouhou laskavostí nás povýšila na vrchol světské samovlády. Modlíme se za tu krásnou zem, jež nám byla svěřena. Nechť její existence jest navždy zvěčněna." Dnešního večera modlitba českého krále Karla IV. byla velmi vroucí. Král se ukládá na lože, v nohou panovníka usíná věrný šašek Dolce Bene s myšlenkou: „Tlučte a bude vám otevřeno, proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete."
„Ráčejte vstát Vaše výsosti" haleká šašek, brzkého rána. „Dnes poznáme nový svět." Karel vstává, přistupuje k oknu, co však vidí? Rušnou Prahu s podivně vyhlížejícími domy, až k nebi rostoucími, předměty pohybujícími se rychleji než jakýkoli oř. Šašek nadšeně šeptá králi: „Hospodin nám ukazuje Prahu budoucí. Zjevili jsme se v roce 2016." „Pokud tomu skutečně tak je, nepromarněme ani minutu. Pojďmež, sedlejte oře." Jdouce chodbou potkávají pána s hůlkou.
„Kdo jste muži ve sprostém šatu? Pokloňte se svému panovníkovi, cožpak jste nepoznal jeho výsost krále Karla IV.?" Muž s hůlkou se ohradí:" Můj šat je naprosto v pořádku. Jsem hlava Českého státu, její prezident. Při pohledu na Vás ale věřím, že vy nejste zdejší, a proto byste mohli být král Karel IV. a jeho věrný šašek. Dovolte, abych vám ukázal vaše město v naší době. Oře sedlat nebudeme, použijeme kočár zvaný automobil. Mnoho věcí je zde jinak." Karel s chápavým úsměvem následoval muže s hůlkou. "Český jazyk dnešních dnů zní poněkud zvláštně. Mnoho-li lidí tento jazyk ovládá?" ptá se Karel IV. "Nedejte se mýlit pane, českým jazykem dnes plynně hovoří celý národ český, to je zhruba 10,52 miliónů lidí." "Pravdu díš?" "Jistě, je to jazyk úřední. Většinou jsme pyšní, že nezanikl." Přistupují k vozidlu prezidenta republiky. "Máte zde pěkné kočáry." "Pane můj, nemáme mnoho času, možná jen dnešní den," šeptá šašek a přidržuje dveře králi. Prezident nasedá. Chvíli se trápí s bezpečnostními pásy a pak jedou směrem ke Strakově akademii. "Proč byla vybrána tato stavba? Neznáme ji ze své doby." "Zde zasedá vláda."
Automobil zastavuje a osazenstvo vysedá. Náhle přibíhají lidé, smějí se, pokřikují a mávají: "Pan prezident je zde." Ozývají se hlasy, kterým král Karel rozumí, poznává němčinu, italštinu i francouzský jazyk zazní. "Hotový Babylon ta dnešní Praha, jako za Našich časů." "Toto jsou studenti nebo turisté. Odkazem do dnešních dnů je univerzita vámi založená, opravený Pražský hrad a mnoho dalších zajímavostí." Vcházejí na zasedání vlády. Ve chvíli vášnivé diskuze král chvíli poslouchá a rychle se orientuje. "Za našich časů byly peníze rovněž potřeba, abychom byli uznávaným vladařem, museli jsme válčit, cestovat a dlužili jsme proto mnoho, hlavně šlechtě, která nás pak měla v hrsti". "Dnes to není šlechta, ale banky" směje se prezident. "Přesto zemi spravujete stejně jako my kdysi, máte dohody s okolními státy, nakupujete, prodáváte. Pravda máte malý stát oproti naší velké říši, ale obyvatel zdá se máte dosti. Daně jsou důležité, i za naší vlády jsme je měli. Vypadá to, že vládneme stejně tenkrát i dnes, stejné otázky a problémy. Už chápu, proč jsem založil univerzitu. Položil jsem dobré základy."
Pravdová, Gymnázium EDUCAnet Ostrava