Jednou bych se chtěla stát člověkem, který by pomáhal ostatním

Nikoliv ikona, jen inspirace

Většina lidí hledá ve svém životě někoho, jehož skutky či vizáž by mohla kopírovat. Často to bývá někdo ze známých osobností nebo blízká osoba. Pravdou však je, že navzdory naší touze najít si nějakého „superhrdinu", na světě přece, jak je známo, není nikdo dokonalý. A tak tedy samozřejmě ani naše touha napodobovat někoho často ani nemusí být tím pravým.

Osobně si myslím, že mít vzor není zcela podstatné. Důležité je, aby si člověk uvědomil, co od života chce a očekává. Druhého člověka tedy nebrat jako ikonu, ale pouze někoho, kdo mě inspiruje. U malých dětí to bývají především rodiče. Ti si mnohdy ani neuvědomují, jak důležitá je jejich role pro výchovu. Každý chlapeček chce už odmala řídit auto jako tatínek. Stejně tak i všechny holčičky touží být tak krásné a skvělé kuchařky jako jejich maminky.

V průběhu dospívání snad každý přemýšlí nad otázkou „co bych chtěl v životě dokázat?" Vždyť toulat se životem, bez vidiny cíle, je, teda alespoň pro mě, docela skličující představa. A tady se dostáváme do situace, kdy chce jeden zachraňovat svět, kdežto druhý sní o velkém poli, které bude obdělávat se svým zetorem.

Jak je možné, že má každý jiné plány? Jsou naše životní cíle ovlivněny prostředím, ve kterém vyrůstáme, nebo na nás mají vliv opravu osoby, jež nás inspirují?

Na druhou stranu ale právě díky odlišným tužbám můžeme po celém světě nalézt mnoho zajímavých lidí a právě díky rozmanitým lidským vlastnostem máme mezi sebou nepřeberné množství různých povolání. Buďme za to rádi!

Navzdory tomu, že v mém životě nemám nikoho, koho bych označila za svůj „vzor", jsem si v průběhu let našla několik osob, které mne inspirovaly. Jsou to především lidé, kteří v průběhu svého působení nemysleli jen na sebe, ale svou prací přispěli ke zlepšení životních podmínek ostatních. A to i přes to, že ze své popularity mohli těžit, a stát se tak slavnými. Místo toho se ale uchýlili do ústraní, kde usilovně pracovali na svých vynálezech. Mám na mysli především vynálezce jako Marii Curie nebo třeba Isaca Newtona.

Jejich výsledky mne utvrzují v myšlence, že i přes mnohé neúspěchy je důležité v práci vytrvat, a docílit tak vytouženého cíle navzdory tomu, že úspěch si vybral krutou daň v podobě opovrhování okolní společností nebo těžké nemoci. Důležité je však pro mě uvědomit si, že výsledku nedosáhli ihned, ale museli na něm často tvrdě a dlouhodobě pracovat. Tento fakt je pro mne velmi těžké přijmout. Sama jsem člověk netrpělivý, zvyklý mít vše rychle a co nejlépe zvládnuté. Pokud se mi to nepodaří, připadám si neužitečná, často až zbytečná.

Jednoho dne bych se totiž také chtěla stát člověkem, který by pomáhal ostatním. O tomto sním už od základní školy. Toužím se stát lékařkou, která bude pomáhat dětem v Africe. Zachraňovat životy! To je můj sen. Neznám sice osobně žádného lékaře, který by se účastnil mise Lékaři bez hranic, ale mnohé jsem o tomto programu četla. Navzdory nebezpečí, které v těchto krajích záchranářům hrozí, mají možnost zachraňovat životy ostatních. A právě oni jsou pro mne těmi největšími životními vzory.

Hana Mošová, 4.A, Slezské gymnázium Opava