Já a můj vzor

Dlouho jsem přemýšlela koho a proč označit za svůj vzor. Je to moje babička, protože máme spoustu společného. Je to nejdůležitější osoba v mém životě a opravdu báječná žena. Je tu vždy pro mě a za všechny její rady nejde ani zlatem zaplatit.

Zdědila jsem po ní kaštanové oči plné života. Krátké kudrnaté vlasy nosí vždy upravené a pečlivě učesané. Tvář má plnou vrásek, ze kterých lze vyčíst dlouholeté zkušenosti ze života. Sice to dává za vinu mé mamce, ale všichni víme, že to tak není. Její ústa se vždy usmívají. Až s úžasem musím konstatovat, že jsem nikdy neviděla babičku zamračenou. Nosí brýle a hovoří vždy klidným a něžným hlasem.
Vždy chodí v kostýmku nebo halence, taková je dáma. Působí upraveně a čistě. Barva oblečení je většinou černá. Jak babička sama říká: Je praktická a dokonce zeštíhluje. Ráda mi dává najevo, že bych se měla podle jejího šatníku zařídit i já, jakožto praktická žena.

K vaření babička vždy nosí světle fialovou zástěru, voňavou po koření. Je to velice dobrá kuchařka, podle mě ta nejlepší. Babička také velice ráda čte. Tuto vlastnost jsem zdědila po ní. Každý večer obě uleháme do postele s knížkou, jako by to byl jediný způsob jak zapomenout na okolní svět.

Nejvíce na ní oceňuji pochopení a důvěru. Můžu se jí svěřit naprosto se vším. Vždy mě vyslechne. Nikdy nenadává, když něco zkazím. Ví, že je to poučení pro příště. Babička je citlivý člověk a vnímá okolní svět jinak. Asi za to můžou zkušenosti. Svět bere s nadhledem.

Díky babičce jsem dospěla. Ovlivnila můj způsob života, chování i pohled na svět. Naučila mě rozdělovat věci na důležité a méně důležité. Za toto jsem jí velice vděčná a vždy ji budu mít ráda.

Hana Žlebková, Slezské gymnázium Opava, 4. B