Já a můj vzor. V čem mě inspiruje a co bych chtěla jednou dokázat?

Jelikož jsem na střední umělecké škole, dá se předpokládat, že budu mít za umělecký vzor nějakého známého umělce z období baroka, klasicismu, nebo dokonce moderny, ale to je v mém případě veliký omyl.

Mým vzorem je člověk takřka neznámý, avšak osoba mi velice blízká. Jak je to možné? Jednoduše. Jde o mého zesnulého dědečka, kterého neměly možnost poznat jeho vlastní dcery, natož já. Zemřel bohužel velmi mladý. Dědečka znám z fotografií a z vyprávění, ale nejvíce mi o něm řekne jeho deníček z vojny plný humoristických kreseb a básniček a hlavně jeho obrazy.

Pokaždé, když zahlédnu nějakou jeho malbu, obraz ke mně promlouvá laskavými a svižnými tahy štětce. Krásná hra barev a stínů. Když se zasněně dívám na jakékoliv jeho malé či velké dílo, mám pocit, jako by tam se mnou byl, jako by mě pozoroval, jak si se zaujetím prohlížím jeho odkaz. Bohužel nám po něm nezbylo moc obrazů, protože rád maloval pro lidi a své obrazy hojně prodával. Ráda bych dohledala nějaké ostatní, bohužel to nejde. Možná je někde uznávaným umělcem, kdo ví?

Inspiruje mě volností svého rukopisu a zemitými, ale veselými barvami. Inspirují mě jeho přírodní náměty, téma venkovského života a volná krajina malovaná ve všech ročních obdobích. Líbí se mi, že ač mnohdy šlo o kompozici naprosto vymyšlenou a vytvořenou pomocí čiré umělcovy fantazie, působí velmi přesvědčivě a realisticky.

K těmto malbám vzhlížím s obrovským respektem. Když zadumaně sedím před svým plátnem a maluji, tuším, že dědečka mám ve svém nitru, že mi pomáhá s volbou barev a s tahy štětce. Bohužel se tak neděje pokaždé. Proto jsou dle mého názoru některé obrazy povedené a jiné ne. Cítím pokaždé velikou hrdost, když babička řekne, že mám s dědečkem mnohé společné. Srdce se mi radostí zatetelí nad každou pochvalou ženy, která ho důvěrně znala a bezmezně milovala.

Doufám, že se má přání ohledně nalezení ostatních obrazů jednou vyplní. Byla bych neskonale šťastná a vděčná je vidět. Půjdu dál cestou umění a věřím, že mi nadále dědeček povede mou ruku a bude mi stále na blízku v mé mysli.

Karolína Strejčková, 3.B, Střední umělecká škola Ostrava