Stádo ovcí

Přijde mi, že v dnešní době je až nutností mít vzor, mít člověka, ke kterému vzhlížíme a snažíme se jej napodobit. Je to ale ta nejlepší cesta za šťastným životem? Spousta lidí si neuvědomuje, že nikdy nedosáhnou stejných úspěchů, i kdyby se sebevíc snažili. Každý člověk má vlastní cestu, každý z nás zakopl nebo odbočil jinde. Proč se hnát za snem, který se nikdy nemůže naplnit? Proč se zbytečně shazovat? Proč neustále hledat nedostatky?

Společnost má čím dál tím větší vliv. Jen se zamyslete, jak na nás působí sociální sítě, bulváry, reklamy. Každý z těchto faktorů se nám snaží nalinkovat život, vštípit nám názory, se kterými často nesouhlasíme, ale nakonec jim podlehneme. Skvělým případem je móda. Roztrhané kalhoty, takzvané oversize oblečení. Pár let zpět by byl takový outfit označen za absolutní faux pas, ale momentálně je tento styl v módě, a tak většina mladistvých vypadá jako přes kopírák. Smutné, nemyslíte?

Pokud bych měla definovat svůj vzor, byl by to člověk, který umí ocenit sám sebe, člověk, který se dokáže radovat z maličkostí a vždy je schopen najít pozitiva i na věcech, která jsou na první pohled plná negace. Přes všechny tyto optimistické vlastnosti by však neměl nosit růžové brýle. Říkáte si, že takový člověk neexistuje? Nejspíš máte pravdu. Společnost nás přímo nutí mít vzor. Není důležité, zda to bude oblíbený herec, zpěvák, sportovec či myslitel, spisovatel, cestovatel… Kohokoliv! Hlavně někoho napodobovat.

Když se zamyslím nad lidmi, kteří bývají často označení za ikony, paradoxně to jsou nebo byli lidé odlišní, ti, kterými společnost opovrhovala. Nakonec se právě svou originalitou stali uznávanými, například takový Mistr Jan Hus. Z tohoto důvodu zastávám názor, že největší poklonu zaslouží lidé originální, lidé, kteří mají odlišné názory a prezentují je i přesto, že jsou za ně často odsuzováni. Nebuďte další ovce toho obrovského stáda všude kolem nás, buďte ta černá ovce, ta, co jde proti všem.

Kateřina Mezuláníková, kvinta, PORG Ostrava