Objevila jsem ho v noci, stačilo se otočit v posteli na druhý bok

Proč já nejsem jako on?

Milý Osude,

nedávno jsem se v krajině představivosti setkala s Tris, s hrdinkou slavného románu Divergence. Knihu jsem dočetla dávno, ale nemohu Tris opustit. Nemohu zapomenout, že jsem se prostřednictvím příběhu stala svědkem takové oddanosti, nesobeckosti a odvahy. Dlouho si lámu hlavu, kdo je Tris v mém životě.

Objevila jsem ho jednou v noci, stačilo se otočit v posteli na druhý bok. Ležel tam muž s krátce zastřiženými vlasy, zavřenýma očima, s mírně pootevřenými ústy. Dívala jsem se na něj a přemýšlela. Srovnávala jsem jej s Tris, představovala jsem si jej v krajině jejího příběhu. Konečně vidím, co jsem hledala. Je jí tolik podobný. Hladím ho po tváři a cítím klid. Něco pěkného se mu zdá.

Proč já nejsem jako on nebo Tris? Jak je možné, že oba milujeme stejně, ale on se dokáže podělit o poslední sousto, a já si jej schovám a tajně sním? Proč myslím nejprve na sebe, a on nejdříve na mě? Bylo to tak vždycky on oddaný a nesobecký, já oddaná a sobecká? Snažím se, ctím morální hodnoty. Něco ve mně mi to nechce dovolit. Nosím v sobě příšerku Sobeckost.

Té noci mi stékaly slzy po tvářích. Oči mě pálily, ale rozum se vzchopil. Nikdo není dokonalý. Tris byla tak posedlá obětavostí a konáním dobra, že zapomněla na lidi, kteří ji milovali. Já jsem někdy sobecká, ale jsem také odvážná bojovnice. Bráním své milé, pro ně bych přinesla oběť nejvyšší. Vím, Osude, že toho není třeba, nikdo takové skutky nežádá.

S pokorou vkládám svůj život do dlaní muže s krátce zastřiženými vlasy, zavřenýma očima a s mírně pootevřenými ústy.

Tvá Martina

Martina Plebanová, 4. B, Střední pedagogická škola a Střední zdravotnická škola Krnov, obor Pedagogické lyceum