Lidé chtějí dosahovat vyšších a vyšších kvalit svého já
Nedosažitelná touha
Já: Ahoj, kdo jsi?
Já jsem vzor.
Já: Vzor čeho?
Kdečeho, ničeho a všeho.
Já: Tohle všechno dohromady?
Jedno bez druhého se to neobejde, takže ano.
Já: Jak můžeš být vším i ničím?
Jsem nedosažitelná touha. Z nedosažitelnosti plyne nicota. Proto jsem vzorem ničeho. Touha, touha je vše. Když někoho ovládá, tak zcela. Proto jsem vzorem všeho.
Já: Je důležité mít touhu?
Než ji mít, je pro lidi důležité být vytouženými.
Já: Lidé tedy chtějí být vzory? Touhami?
Ano. Proto napodobují své vzory. Vždyť to z toho plyne.
Já: Umí se lidé stát vzorem bez vzoru?
Vzor má něco, co obdivujeme. Bez obdivovaného si nemůžeme nastavit hodnotu obdivovatelnosti.
Já: Má každý svůj vzor?
Ať už vědomě či nevědomě, všichni máme vzor. Třebaže to vzorem nenazýváme nebo jakýkoli svůj vzor zcela popíráme. Vnějškový svět má vliv na každého. Lidé si z něj něco odnášejí. Odnesená pozitiva můžeme nazývat vzory.
Já: Proč mají lidé potřebu se srovnávat se vzory?
Lidé chtějí dosahovat vyšších a vyšších kvalit svého já. Chtějí být krásnější, moudřejší, bohatší, sečtělejší, trpělivější. Musí tedy svou krásu, moudrost, bohatství, sečtělost a trpělivost srovnat. Ten, kdo má tyto jejich cíle v dokonalejší podobě, se jim stává vzorem.
Já: Proč chtějí být lidé stále dokonalejší?
Aby byli obdivováni. Viděni. Touženi. Všem to hladí ego. Toužíš být také vzorem?
Já: Toužím.
Nela Kuhnová, Střední umělecká škola Ostrava