Lidé chtějí dosahovat vyšších a vyšších kvalit svého já

Nedosažitelná touha

Já: Ahoj, kdo jsi?

Já jsem vzor.

Já: Vzor čeho?

Kdečeho, ničeho a všeho.

Já: Tohle všechno dohromady?

Jedno bez druhého se to neobejde, takže ano.

Já: Jak můžeš být vším i ničím?

Jsem nedosažitelná touha. Z nedosažitelnosti plyne nicota. Proto jsem vzorem ničeho. Touha, touha je vše. Když někoho ovládá, tak zcela. Proto jsem vzorem všeho.

Já: Je důležité mít touhu?

Než ji mít, je pro lidi důležité být vytouženými.

Já: Lidé tedy chtějí být vzory? Touhami?

Ano. Proto napodobují své vzory. Vždyť to z toho plyne.

Já: Umí se lidé stát vzorem bez vzoru?

Vzor má něco, co obdivujeme. Bez obdivovaného si nemůžeme nastavit hodnotu obdivovatelnosti.

Já: Má každý svůj vzor?

Ať už vědomě či nevědomě, všichni máme vzor. Třebaže to vzorem nenazýváme nebo jakýkoli svůj vzor zcela popíráme. Vnějškový svět má vliv na každého. Lidé si z něj něco odnášejí. Odnesená pozitiva můžeme nazývat vzory.

Já: Proč mají lidé potřebu se srovnávat se vzory?

Lidé chtějí dosahovat vyšších a vyšších kvalit svého já. Chtějí být krásnější, moudřejší, bohatší, sečtělejší, trpělivější. Musí tedy svou krásu, moudrost, bohatství, sečtělost a trpělivost srovnat. Ten, kdo má tyto jejich cíle v dokonalejší podobě, se jim stává vzorem.

Já: Proč chtějí být lidé stále dokonalejší?

Aby byli obdivováni. Viděni. Touženi. Všem to hladí ego. Toužíš být také vzorem?

Já: Toužím.

Nela Kuhnová, Střední umělecká škola Ostrava