VYBRAT REGION
Zavřít mapu

20 let od ničivých povodní 1997 na Karvinsku

Stoletá, podle některých dokonce tisíciletá voda, zasáhla v červenci 1997 nejhůř Bohumín. Město bylo zaplaveno z 80 procent města leckde až do dvoumetrové výše. Ovšem povodeň postihla také okrajové části Karviné – Darkov, Doly a Louky, Petrovice, Závadu a Dětmarovice.

12.7.2017
SDÍLEJ:

Hlavním dopravním prostředkem v bohumínských ulicích zaplavených do výše jednoho a půl metru byla vojenská a hasičská technika.Foto: Dalibor Bártek

Centrum Bohumína bylo pod vodou celé čtyři dny

Škody podle oficiálních zpráv překročily částku jedné miliardy korun. Jsou v tom započítána uhynulá zvířata, zničená úroda na polích, poškozené mosty a silnice si na opravách vyžádaly přes sto milionů korun. Desítky domů byly povodní natolik poškozeny, že musely být strženy.

Bohumínský starosta Petr Vícha řekl, že v Bohumíně postihla povodeň 21 z 24 tisíc obyvatel. „Škody na majetku obyvatelstva se vyšplhaly přes půl miliardy,“ řekl Vícha.

Na městském majetku byly škody nižší, asi za 150 milionů korun. Škody za další desítky milionů způsobila velká voda tamním průmyslovým podnikům, jako jsou Bochemie nebo Železárny a drátovny Bohumín – oficiální čísla hovořila o částce okolo padesáti milionů korun. Další miliony stála oprava nadvakrát přelomeného železničního mostu do Polska, silničáři hlásili škody na cestách za desítky milionů. „Škody se pohybovaly řádově v desítkách milionů korun. Provoz v závodech byl přerušen podle množství vody. Maximálně ale byla přerušena produkce týden,“ řekl současný mluvčí ŽDB Tomáš Želízko.

Ač se to může zdát nepravděpodobné, přímo při povodni nikdo nezahynul. Pouze v úterý 8. července zemřel jeden muž na infarkt. Záchranáři museli na území Bohumína vyprostit ze zatopených domů okolo pěti set lidí, evakuována byla i nemocnice ve Starém Bohumíně.

Evakuace začala v už úterý. „Matky s dětmi jsme mohli z nemocnice dostat ještě za pomoci člunů, ovšem záhy voda stoupla tak, že jsme pacienty museli nakládat rovnou na těžkou techniku hasičů a vojáků,“ vzpomíná tehdejší ředitel nemocnice a současný místostarosta Bohumína Karel Stoszek. Jak moc dramatická byla tehdy situace, dokumentuje i fakt, že už během evakuace zalila voda suterén budovy a zničila zařízená laboratoří, některé ambulance a drahé přístroje.

Karviná na tom byla trochu lépe

Nejhůř na tom byl Darkov, který je první ve směru toku říčky Mlýnky, kterou vodou zásobuje Těrlická přehrada.

„V půl třetí ráno bylo ještě sucho, ale pro jistotu jsme auto odvezli do Karviné. Když jsme se vrátili, bylo už vše pod vodou,“ vzpomíná jedna za darkovských obyvatelek Eva Witosztová. Kolem jejich domu byly dva metry vody a tak rodina vynášela nejen věci, ale i domácí zvířectvo do prvního patra.

Ani Petrovice nebyly velké vody ušetřeny a její nápor pocítily jako první, už o víkendu, tedy dva dny před tím, že pohroma dorazila do Bohumína. „Jako vždy se vylila Petrůvka u dřevěného kostela v Marklovicích a na Pustkách,“ řekl starosta Petr Trojek.

Miliony hektolitrů vody navíc v Olši navíc způsobily komplikaci v dopravě. Policie byla nucena uzavřít jednak silnici na Český Těšín a mosty přes Olši směrem na Ostravu a Dětmarovice.

Tomáš Januszek

Kolem nebylo nic, než voda, vzpomínají lidé z Kopytova

Bohumín – Když se začala počátkem prázdnin 1997 rozlévat po bohumínské části Kopytov voda, místní čekali záplavy, jaké znaly třeba z předchozího roku – zkrátka pár vytopených sklepů a pár čísel vody na cestě. V prvních červencových dnech roku 1997 se však namísto toho přihnala nejničivější povodeň za posledních 500 let.

„Voda se vylila v neděli ve tři v noci. Lidé si nedokázali představit, že by mohla přijít taková pohroma. Taky proto, že nás dopředu nikdo nevaroval. Utíkali jsme se schovat na půdy a ti, co půdy neměli, stáli třeba na vystavěném nábytku několik dní v ledové vodě. Polovina zvířat, která jsme tehdy před záplavou ukryli do domu, se v metr a půl hluboké vodě utopila,“ popisují situaci v Kopytově před 20 lety bratři Mlynkecovi.

„Bez elektřiny, bez mobilu a bez zásob jsme pak v jedné místnosti několik dní čekali na to, jestli se něco zlepší, zhorší, nebo jestli nám dům spadne na hlavu. A kolem nic, než moře,“ pokračují bratři, kteří se i díky ničivému zážitku stali v pozdějších letech místními dobrovolnými hasiči.

V pondělí 7. července se pak v dopoledních hodinách začala z rádia ozývat výzva k evakuaci. I přes vysílání se však žádný vrtulník neobjevil. Kolem řady kopytovských domů se navíc vytvořil velmi silný proud, který znemožňoval záchranu i jakékoli zásobování a odřízl tuto část města na 4 dny od světa. „Byli jsme tu odkázáni sami na sebe. Jedinou pomocí bylo šest místních chlapů, kteří se bez techniky či vybavení vrhli do vody na pomoc ostatním. Právě tito lidé pak stáli i u znovuobnovení kopytovského sboru dobrovolných hasičů,“ dodává František Mlynkec s tím, že o necelých 20 hodin později se hladina kolem domů vyšplhala zhruba na tři metry.

Silný tlak vody však nevydržela hráz za Olší směrem na Polsko, skrze kterou se vytvořila trhlina. I díky ní pak ve čtvrtek desátého odpoledne začala stojící voda pomalu opadávat.

„Trosky, bahno, mrtvá zvířata – teprve tehdy si lidé začali uvědomovat tu spoušť! Po povodních se musely zlikvidovat i některé budovy a naplaveniny se odklízely až do října. Lidé přišli doslova o všechno – zůstalo jim jen oblečení, ve kterém se utekli schovat na půdu. Navrátit věci původního stavu trvalo několik dalších let,“ dodávají Mlynkecovi, kteří už jako hasiči pomáhali v Kopytově zasahovat u povodní v roce 2010.

Pavla Krůčková

Vzpomínání po 10 letech
Povodeň jim vzala klidný spánek
Bohumín Vše začalo v pondělí kolem poledne, psal se tok 1997. Voda se dostala až k domu rodiny Kublových a pomalu stoupala. „Stáhli nás z práce domů, že prý se vylila řeka a začíná nám zatopovat dům. Ze začátku jsme byli doma a pozorovali, jak se její hladina pomalu zvyšuje. V úterý to už ale vypuklo naplno a přívalová vlna zvedla hladinu rázem o hodně výše. Rychle jsme ještě naložili maminku a chtěli ji odvézt do Vrbice. Za chvíli se už ale nešlo dostat ani tam. Nakonec jsme všichni skončili u rodičů mé snachy. Žili jsme tam měsíc,“ vzpomíná na největší drama svého života dvaapadesátiletá Věra Kublová z bohumínské městské části Šunychl. Ze svého dočasného azylu chodili pěšky kontrolovat škody, které povodeň uštědřila jejich domu, a čekali, až voda opadne. „Dům leží v malém údolí, takže tady bylo vody hned o něco víc. Tady jde vidět, kam až voda sahala,“ ukazuje na pruh jinak zbarvené omítky na stodole za domem Miroslav Kubla. Voda tehdy sahala opravdu vysoko. „Nikdy bych nevěřila, jakou může mít voda sílu. Vždyť nám to vzalo i zavřené vchodové dveře. Bojíme se pořád. Kdo něco takového nezažil, tak to nikdy nepochopí. Strach máme i přesto, že postavili protipovodňové valy. Je ale pravda, že když se vyčistilo koryto zdejší stružky, po každém dešti už tady voda nestojí. Vodohospodáři udělali hodně,“ myslí si Kublová, která nezapomene na pomoc, které se jejich rodině a sousedům denodenně dostávalo. Jídlo se vydávalo v hasičárně. I starosta byl s námi v neustálém kontaktu. Jezdili za námi lidé z charity až z Olomouce. V ŽDB jsme dostali týdenní placené volno a půjčili nám na opravy. Peníze poskytla i radnice. Vojáci nám pomáhali odklízet bahno a ani lidé z pojišťovny s mapováním škod neotáleli. Dům jsme nakonec opravovali až do zimy téhož roku. Měli jsme štěstí, že jsme měli dům pojištěný,“ dodává pamětnice. Vítězslav Fejfar

Autor: Redakce

12.7.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Plavčíci havířovského koupaliště byli podrobeni neohlášenému cvičení při záchraně tonoucího chlapce.
16

OBRAZEM: Plavčíci prošli neohlášeným cvičením záchrany tonoucího plavce

Nová budova Fakulty bezpečnostního inženýrství VŠB Technické univerzity Ostrava.

Končí sváry akademiků?

Colours of Ostrava - den třetí: Michal Hrůza, Midnight Oil či Roosevelt

16. ročník hudebního festivalu Colours of Ostrava dnes končí.

Místo sebe vyslal na Colours dron. Po tmě a nad lidi!

„Policie si pro něj přišla, zatkla jej a odvedla,“ uvedl jeden z příslušníků ostrahy festivalu, který byl svědkem situace.

Baník v generálce vyhořel. S Třincem prohrál 2:5

Pořádnou facku dostali fotbalisté ostravského Baníku, kteří v posledním přípravném utkání před startem ligy prohráli v Havířově s druholigovým Třincem ostudně 2:5 (0:1).

Colours pohledem vozíčkáře: je to super, říká Ida

Zejména letos mohou návštěvníci festivalu vídat v areálu velké množství vozíčkářů. Jaký je festival z jejich pohledu, nám povypráví čtyřiatřicetiletá Ida Juřicová.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení