20 let od ničivých povodní 1997 na Karvinsku

Centrum Bohumína bylo pod vodou celé čtyři dny

Škody podle oficiálních zpráv překročily částku jedné miliardy korun. Jsou v tom započítána uhynulá zvířata, zničená úroda na polích, poškozené mosty a silnice si na opravách vyžádaly přes sto milionů korun. Desítky domů byly povodní natolik poškozeny, že musely být strženy.

Bohumínský starosta Petr Vícha řekl, že v Bohumíně postihla povodeň 21 z 24 tisíc obyvatel. „Škody na majetku obyvatelstva se vyšplhaly přes půl miliardy,“ řekl Vícha.

Na městském majetku byly škody nižší, asi za 150 milionů korun. Škody za další desítky milionů způsobila velká voda tamním průmyslovým podnikům, jako jsou Bochemie nebo Železárny a drátovny Bohumín – oficiální čísla hovořila o částce okolo padesáti milionů korun. Další miliony stála oprava nadvakrát přelomeného železničního mostu do Polska, silničáři hlásili škody na cestách za desítky milionů. „Škody se pohybovaly řádově v desítkách milionů korun. Provoz v závodech byl přerušen podle množství vody. Maximálně ale byla přerušena produkce týden,“ řekl současný mluvčí ŽDB Tomáš Želízko.

OBRAZEM: Opuštěný Merkur berou děti jako stezku odvahy

Ač se to může zdát nepravděpodobné, přímo při povodni nikdo nezahynul. Pouze v úterý 8. července zemřel jeden muž na infarkt. Záchranáři museli na území Bohumína vyprostit ze zatopených domů okolo pěti set lidí, evakuována byla i nemocnice ve Starém Bohumíně.

Evakuace začala v už úterý. „Matky s dětmi jsme mohli z nemocnice dostat ještě za pomoci člunů, ovšem záhy voda stoupla tak, že jsme pacienty museli nakládat rovnou na těžkou techniku hasičů a vojáků,“ vzpomíná tehdejší ředitel nemocnice a současný místostarosta Bohumína Karel Stoszek. Jak moc dramatická byla tehdy situace, dokumentuje i fakt, že už během evakuace zalila voda suterén budovy a zničila zařízená laboratoří, některé ambulance a drahé přístroje.

Karviná na tom byla trochu lépe

Nejhůř na tom byl Darkov, který je první ve směru toku říčky Mlýnky, kterou vodou zásobuje Těrlická přehrada.

„V půl třetí ráno bylo ještě sucho, ale pro jistotu jsme auto odvezli do Karviné. Když jsme se vrátili, bylo už vše pod vodou,“ vzpomíná jedna za darkovských obyvatelek Eva Witosztová. Kolem jejich domu byly dva metry vody a tak rodina vynášela nejen věci, ale i domácí zvířectvo do prvního patra.

Protikuřácký zákon zatím přinesl spíše jen problémy a úbytek hostí

Ani Petrovice nebyly velké vody ušetřeny a její nápor pocítily jako první, už o víkendu, tedy dva dny před tím, že pohroma dorazila do Bohumína. „Jako vždy se vylila Petrůvka u dřevěného kostela v Marklovicích a na Pustkách,“ řekl starosta Petr Trojek.

Miliony hektolitrů vody navíc v Olši navíc způsobily komplikaci v dopravě. Policie byla nucena uzavřít jednak silnici na Český Těšín a mosty přes Olši směrem na Ostravu a Dětmarovice.

Tomáš Januszek

Kolem nebylo nic, než voda, vzpomínají lidé z Kopytova

Bohumín – Když se začala počátkem prázdnin 1997 rozlévat po bohumínské části Kopytov voda, místní čekali záplavy, jaké znaly třeba z předchozího roku – zkrátka pár vytopených sklepů a pár čísel vody na cestě. V prvních červencových dnech roku 1997 se však namísto toho přihnala nejničivější povodeň za posledních 500 let.

„Voda se vylila v neděli ve tři v noci. Lidé si nedokázali představit, že by mohla přijít taková pohroma. Taky proto, že nás dopředu nikdo nevaroval. Utíkali jsme se schovat na půdy a ti, co půdy neměli, stáli třeba na vystavěném nábytku několik dní v ledové vodě. Polovina zvířat, která jsme tehdy před záplavou ukryli do domu, se v metr a půl hluboké vodě utopila,“ popisují situaci v Kopytově před 20 lety bratři Mlynkecovi.

„Bez elektřiny, bez mobilu a bez zásob jsme pak v jedné místnosti několik dní čekali na to, jestli se něco zlepší, zhorší, nebo jestli nám dům spadne na hlavu. A kolem nic, než moře,“ pokračují bratři, kteří se i díky ničivému zážitku stali v pozdějších letech místními dobrovolnými hasiči.

OBRAZEM: Horníci demonstrovali krásu svých tradic

V pondělí 7. července se pak v dopoledních hodinách začala z rádia ozývat výzva k evakuaci. I přes vysílání se však žádný vrtulník neobjevil. Kolem řady kopytovských domů se navíc vytvořil velmi silný proud, který znemožňoval záchranu i jakékoli zásobování a odřízl tuto část města na 4 dny od světa. „Byli jsme tu odkázáni sami na sebe. Jedinou pomocí bylo šest místních chlapů, kteří se bez techniky či vybavení vrhli do vody na pomoc ostatním. Právě tito lidé pak stáli i u znovuobnovení kopytovského sboru dobrovolných hasičů,“ dodává František Mlynkec s tím, že o necelých 20 hodin později se hladina kolem domů vyšplhala zhruba na tři metry.

Silný tlak vody však nevydržela hráz za Olší směrem na Polsko, skrze kterou se vytvořila trhlina. I díky ní pak ve čtvrtek desátého odpoledne začala stojící voda pomalu opadávat.

„Trosky, bahno, mrtvá zvířata – teprve tehdy si lidé začali uvědomovat tu spoušť! Po povodních se musely zlikvidovat i některé budovy a naplaveniny se odklízely až do října. Lidé přišli doslova o všechno – zůstalo jim jen oblečení, ve kterém se utekli schovat na půdu. Navrátit věci původního stavu trvalo několik dalších let,“ dodávají Mlynkecovi, kteří už jako hasiči pomáhali v Kopytově zasahovat u povodní v roce 2010.

Pavla Krůčková