Pětadvacetiletý Ďuriš svým kamarádům – třiadvacetiletému Petrovi a patnáctileté Aničce – zasadil několik ran nožem. Chatku poté zapálil. Před soudem se přiznal jen k založení požáru. Na samotný útok si podle svých slov nevzpomíná. Údajně si vybavuje pouze okamžik, kdy stál v chatce a v ruce držel zakrvácený nůž. V té době již byli Anička i Petr mrtví. Podle Ďuriše není vyloučeno, že do chatky mající otevřené dveře mohl někdo vniknout, dvojici zabít a utéct. Ďuriš se po činu nechal taxíkem odvézt do herny.

Vrchní soud v Olomouci Ďurišovým námitkám nevyhověl. „Odvolání jsme zamítli jako nedůvodné. Jeho vinu krajský soud spolehlivě prokázal. Je nepochybné, že obžalovaný je pachatelem," uvedl mluvčí vrchního soudu Petr Angyalossy.

Proč Ďuriš vraždil, není zcela jasné. Mezi lidmi se zpočátku hovořilo o žárlivosti. Ďuriš se krátce před tragédií rozešel s přítelkyní a kamarádovi prý záviděl novou lásku, na kterou si možná také myslel. Podle jiné verze došlo mezi mladíky ke konfliktu kvůli penězům. Ďuriš totiž prohlásil, že během příchodu do chatky neměl u sebe žádné peníze. Při útěku však našel v kapse pět set korun. V úvahu tak přichází varianta, že bankovku ukradl příteli, byl přistižen a kamaráda ubodal. Poté sprovodil ze světa i jeho dívku.

Osudného dne se v chatce sešlo několik lidí. Kolem půlnoci zůstali jen Ďuriš, Petr a Anička. „Každý z nás už byl opilý. Anička si šla lehnout. Pili jsme, kouřili a povídali si. V hlavě mi začaly nějaké podněty, ale neumím to vysvětlit. Vybavuji si, jak Péťa přede mnou máchá rukama. Pak si pamatuji, jak stojím v kuchyni s nožem v ruce. Byla tma. Posvítil jsem si zapalovačem na ten nůž. Byl od krve," uvedl Ďuriš. Vzápětí se vydal do vedlejší místnosti, kde opět škrtl zapalovačem. „Viděl jsem všude krev. Péťa měl otevřené oči. Byl od krve, vůbec nic neříkal. Anička ležela v posteli. Peřina byla od krve. Nedovedu si to vysvětlit. Měl jsem výpadek," prohlásil Ďuriš, který v chatce založil požár. „Nevím, co mě to napadlo, ale rozhodl jsem se, že to tam zapálím," vypověděl Ďuriš.

Kromě osmnáctiletého trestu si měl Ďuriš ve vězení odpykat i další více než tři roky, a to za tři jiné pravomocně odsouzené zločiny – krádež, loupež a ohrožení pod vlivem návykové látky. Díky amnestii prezidenta republiky mu však navíc přibude jen zhruba tři čtvrtě roku. Amnestie totiž dopadla na krádež a ohrožení pod vlivem návykové látky a výrazně snížila původní verdikt za loupež.