Řidič tramvaje předpisy neporušil, přesto byl odsouzen

Přestože souprava jela méně než dovolenou padesátikilome­trovou rychlostí a podle zákona jí chodci musejí dát přednost, řidič byl nakonec odsouzen k podmíněnému čtyřměsíčnímu trestu s roční zkušební lhůtou. Okresní soud v Ostravě a posléze i odvolací krajský soud jej uznal vinným z nedbalostního ublížení na zdraví s následkem smrti.

Muž se nakonec obrátil na Nejvyšší soud, kde v rámci dovolání žádal zrušení předchozího rozsudku a nařízení nového procesu. Argumentoval tím, že základní a bezprostřední příčinou tragické nehody bylo to, že chlapec náhle vstoupil před tramvaj, což podle něj Okresní ani Krajský soud v Ostravě dostatečně nezohlednil.

Dnes již bývalý zaměstnanec Dopravního podniku Ostrava zdůraznil, že dítě neviděl kvůli vozidlům, která mu bránila ve výhledu. Uvedl také, že jel povolenou rychlostí a s vědomím toho, že chodci jsou povinni dát tramvaji přednost. Nejvyšší soud ale jeho dovolání odmítl. Rozhodnutí včetně podrobného zdůvodnění bylo v těchto dnech zveřejněno na internetových stránkách Nejvyššího soudu. Podle něj okresní i krajský soud řidičovu vinu správně vyhodnotily.

Měl zpomalit

„Spoléhal se na svůj volný jízdní koridor a povinnost chodců dát tramvaji přednost, aniž by vzal v úvahu celkovou dopravní situaci před sebou. Především podcenil skutečnost, že ve směru jeho jízdy stojí před přechodem pro chodce z nějakého důvodu vozidla a že přes ně vpravo na přechod pořádně nevidí. Přitom jako řidič musel vědět, že účastníky silničního provozu bývají děti i starší osoby, jež se právě na přechodech pro chodce pravidelně vyskytují a vůči nimž je vždy třeba dbát zvýšené opatrnosti. Pokud neměl o situaci na přechodu jasno, musel logicky počítat i s touto eventualitou a přizpůsobit jí své chování. To platí především o přizpůsobení rychlosti jízdy těmto předvídatelným okolnostem, neboť i rychlost dovolená může být za určitých okolností rychlostí nepřiměřenou,“ uvedl ve zdůvodnění rozhodnutí Eduard Teschler, předseda senátu Nejvyššího soudu.

Podle předpisů, ale…

Soud konstatoval, že řidič sice předpisy neporušil, krizovou situaci však mohl předvídat. „Po obviněném bylo sotva možno chtít, aby před přechodem zastavil, což zákon ostatně po řidiči tramvaje ani nepožaduje, na druhé straně bylo za daných okolností jeho povinností počínat si opatrně a rychlost jízdy snížit alespoň po dobu, kdy neměl o celkové dopravní situaci před sebou dostatečný přehled. Podle zjištění soudů to bylo plně v jeho technických možnostech,“ uvedl Teschler s tím, že pokud by se připravil na možné komplikace a rychlost preventivně snížil, dalo se střetu s dítětem zabránit. Na základě znaleckého posudku by stačilo, aby tramvaj jela rychlostí do 28,6 kilometru v hodině.

Nejvyšší soud se ve svém zdůvodnění podrobně zabýval i tím, do jaké míry je řidič schopen předvídat mimořádné situace.

Co lze předvídat

„Je třeba si uvědomit, že hranice okolností, jež řidič může či nemůže předvídat, nelze vymezovat jen v hypotetické rovině, neboť pak by musel předvídat v podstatě cokoliv. Je zapotřebí vždy vycházet z existujících objektivních okolností vyplývajících z určité dopravní situace, která může být charakterizována celou řadou faktorů. Takové okolnosti řidič vnímá svými smysly a může je pak hodnotit podle svých řidičských znalostí i dalších subjektivních dispozic. Z hlediska nedbalostního zavinění to znamená, že kromě míry povinné opatrnosti vyplývající z ustanovení pravidel silničního provozu zde existuje i subjektivní vymezení, které spočívá v míře opatrnosti, kterou je řidič schopen vynaložit v konkrétním případě,“ vysvětlil soudce.

Tragický pátek třináctého