Bývalý gambler: Nešlo přestat, byl jsem hraním posedlý

„Začal jsem hrát už někdy na střední škole. Chodili jsme tenkrát do tanečních a vždycky po hodině šli s klukama do hospody. Pamatuji si to jako dnes. V rohu, hned u vchodu stál výherní automat. Hráli jsme na něm všichni,“ vzpomíná Martin a pokračuje: „Sem tam jsem i něco vyhrál. Když jsem viděl, jak se z automatu sypou peníze, měl jsem pocit velkého uspokojení. Kluci si ze mě dělali legraci, že ze mě za chvíli bude gambler. Vůbec mě nenapadlo, že k tomu opravu směřuji.“

Poté, co se Martin v devatenácti rozešel se svou první přítelkyní, začal po hospodách trávit mnohem více času. Jeho novou životní partnerkou se stala právě blikající bedna. „Byl jsem z toho rozchodu hodně špatný. Vždycky když jsem ale naházel peníze do automatu, cítil jsem ten známý příjemný pocit. Stál jsem před tou bednou i několik hodin,“ říká Martin.

Automaty začaly polykat nejen všechen Martinův čas, ale také všechny peníze, které měl. „Šlo to hrozně rychle. Přestal jsem se stýkat se všemi kamarády, rodiče byli daleko, protože jsem bydlel na koleji. Do automatů jsem klidně naházel všechny peníze z brigády i to, co mi naši dali na studia,“ vzpomíná. Když peníze nestačily, začal Martin prodávat své věci.

„Začínal jsem mít obrovské výčitky. Všem jsem lhal, neustále jsem vymýšlel různé historky, proč už nemám počítač a proč pořád nemám čas. Ze školy jsem šel hned do herny a tam zůstal až do večera.

Podniky jsem různě střídal, protože jsem se před obsluhou cítil trapně,“ říká. Že je závislý si ale prý přiznat dlouho nedokázal. Martin se pomalu začal dostávat do obrovských finančních potíží. „Vzal jsem si studentskou půjčku a v několika dnech ji utratil. Kradl jsem peníze rodičům. Vždycky, když se mi podařilo vyhrát, jsem peníze obratem naházel zpátky do automatu. Nešlo přestat. Byl jsem tím úplně posedlý,“ popisuje Martin.

Z pasti, do které se dostal, ho prý nakonec vytáhla rodina. „Byl jsem zoufalý a rodičům všechno vyklopil. Řekli mi, že musím okamžitě k psychologovi, než si nadělám ještě větší dluhy. Překvapilo mě, že mě nezavrhli,“ vypráví Martin. K psychologovi docházel pravidelně téměř rok. Dnes už od doby, kdy vyhrál boj s automaty, uběhlo více než pět let.

Podle svých slov ale nikdy nebude úplně vyléčený. „Teď jsem v pohodě. Daří se mi v práci i v soukromém životě. Když se ale dostanu do stresu, může mě to k automatům zase táhnout. Podle doktorů se závislost vyléčit úplně nedá. Dá se jen potlačit,“ uzavírá Martin.