Ke zločinu došlo 8. ledna roku 2010 v Orlové-Lutyni. Chudý si vytipoval devítiletého chlapce a sedmiletou dívku, kteří zde sáňkovali. Přiměl je, aby si lehli na zem a částečně se obnažili. Celou dobu jim vyhrožoval loveckým nožem. Poté s nimi prováděl různé praktiky. Nakonec jim řekl, že pokud se někomu svěří, ublíží nejen jim, ale také jejich rodičům a dalším příbuzným. Děti podle znalců trpí posttraumatickou stresovou poruchou a následky si zřejmě ponesou po celý život.

Policie Chudého zadržela po více než sedmiměsíčním náročném vyšetřování, během kterého vyslechla a prověřila stovky lidí.

Chudý se k činu nikdy přímo nepřiznal. Pouze při jednom z výslechů prohlásil: „Neříkám, že bych to neudělal, ale já si na to nepamatuji." Jak zdůraznila jeho právní zástupkyně, stalo se tak v době, kdy byl dva dny v cele předběžného zadržení a policisté mu tvrdili, že mají jednoznačné důkazy o jeho vině. „Můj klient na to pouze řekl, že pokud tam je jeho DNA, tak to asi spáchal, ale nepamatuje si na to. To bylo na základě nepravdivých údajů, které předestřela policie. On se k ničemu jednoznačně nepřiznal," dodala obhájkyně, která zpochybnila i další důkazy o klientově vině.

Chudý ve svém dovolání k Nejvyššímu soudu zpochybnil většinu důkazů včetně pachové identifikace, trval také na revizní expertize DNA. Soudy prý neměly zájem zjistit pravdu.

Podle Nejvyššího soudu se však totožné námitky objevovaly od počátku trestního řízení a justice se s nimi vypořádala.

„Z postupu soudů obou stupňů je zřejmé, že provedly ve věci velmi rozsáhlé dokazování, všechny dostupné důkazy potřebné k prokázání viny obviněného hodnotily jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěly ke skutkovým závěrům, které neodporují zásadám formální logiky," stojí v usnesení.