Nestává se každý den, aby na Ostravsko přijelo několik desítek členů světové společnosti ACS, zabývající se problematikou pěstování a šlechtění okrasných dřevin, a ocitli se znenadání v zahradě plné čarověníků známého ostravského dendrologa, ale především literáta a někdejšího dlouholetého dramaturga Krátkého filmu a rozhlasového redaktora Jana Slámy v Ostravě-Hrabové. Stalo se tak před několika dny.

Jana Slámy jsme se proto zeptali: Jak k tomu vůbec došlo?

Zní to tak tak trošku neuvěřitelně, ale někdy začátkem tohoto roku mě požádala jedna z největších světových organizací zabývajících se problematikou šlechtění a pěstování okrasných dřevin - American Conifers Society – jestli bych nebyl tak laskav a nepřijal jejich delegaci v létě na naší zahradě, plné čarověníků, v Hrabové. Byl jsem z toho docela paf, i když musím podotknout, že za poslední léta se u nás na zahradě vystřídal skoro celý sběratelský svět. Navštívili nás lidé z Japonska, z Rio de Janeira, z USA, Kanady, samozřejmě Rusové, letos navíc Lotyši a Estonci, Švédové, Belgičané a o okolních státech nemluvě. Okamžitě jsem americkým kolegům navrhl, že je provedu nejen svojí zahradou, ale ukážu jim i zahrady svých podobně „šlechtitelsky postižených“ kolegů v celé České republice, Polsku, Německu. Není nás bláznů takto postižených mnoho, a tak se známe skoro všichni osobně.

Takže jste si učitě naplánoval krásnou cestu po evropských soukromých zahradách….

Ano, tak nějak to mělo vypadat, jenže už v březnu přišlo globální ochlazení. Prý že Evropa je teď pro Američany drahá, takže kdoví, kdoví, ale že třítýdenní cesta to rozhodně nebude. No a v dubnu se ochladilo ještě víc, dolar prý neustále klesá a klesá, takže americká společnost maximálně doletí do Amsterdamu a projede se Nizozemskem. Česká republika prý je teď moc a moc drahá země. A bylo vymalováno.

Takže přišlo zklamání…

Asi bych nemluvil tak docela pravdu, kdybych konstatoval, že mi to bylo jedno. Zkrátka polkl jsem hořkou pilulku, a pustil se znovu do každodenního starání se. Máme se ženou malou firmičku, ve které jsem prezidentem a ona ředitelkou, ale mimo tyto vznešené funkce musíme plnit plno dalších kumulovaných a zásadních činností. Jsem zároveň taky šoférem, skladovým a manipulačním dělníkem, údržbářem, zahradníkem a manželka samozřejmě plní funkce kuchařky, uklízečky, účetní…
Myslím, že tahle organizace v České republice je docela známá. Navíc náš dům jsme začali stavět kdysi před třiceti lety, a tak není den, kdyby v domě něco nezačalo haprovat. Tu střecha, jindy kanalizace, vodovod a elektrické rozvody už nejsou taky to, co bývaly, o motorech ani nemluvě. I naplánoval jsem si minulý týden jako týden zásadně udržbářský a pevně jsem si předsevzal, že každý den uvedu nějakou tu pokaženou drobnůstku do původního stavu. Musím ale upřesnit, že když jsem v tzv. údržbářské plné polní, tak jediné, co není příliš udržováno, jsem já sám, takže za týden už vypadám jako absolutní bezdomovec. Zarostlé, neholené, ve starých vojenských hadrech zahradou ploužící se individuum.

Takže nejen jako básník, spisovatel, zahradník, ale jako údržbář jste taky úspěšný….

No minulý týden se pomalu blížil ke konci, a já tak mezi tím, co se mi povedlo a nepovedlo opravit, docela vážně přemýšlel, že víkend si udělám asi drobet odpočinkový, tedy pojedu se podívat do Jeseníků na čarověníky a večer že už konečně dopíšu slibovaný článek pro National Geographic. Jenže před polednem se ozval telefon. Nějaký Polák se ptal, kde bydlím.
Já na to, že musí do Hrabové ke kostelíku. Polské zájezdy tak řeším, polovinu lidí pošlu do našeho krásného hrabovského kostela a druhou polovinu provedu po zahradě. Za hodinku se vystřídají. Polák pravil, že věc má háček, neb se s osazenstvem autobusu nedomluví. Prý nemá v autobuse Poláky, má tu plno Američanů a Angličanů. Polkl jsem, jak je mým dobrý zvykem, otřepal jsem ze sebe rez, hlínu a staré šrouby, sedl do auta a vyrazil jsem směrem k bývalé Nové huti.

A tam vás čekalo překvapení…

Ano, stál tam opravdu polský autobus, a když šofér otevřel dveře, ozvalo se sborové Hallo, Jan. Wbgarden exists…
Wbgarden existuje. Wbgarden je zkratka, kterou jsem si kdysi vymyslel: wb – witch´s broom – anglicky čarodějné koště nebo čarověník a slovo garden snad nemusím překládat. Takže zahradník čarověníkový i zahrada plná čarověníků v Ostravě–Hrabové existuje. Sláva…

Zájezd se tedy přece jen uskutečnil….

Oni totiž velcí polští profesionální zahradníci nabídli prý dolary šetřícím členům ACS ubytování, nějaké recepce a výlety po polských velkých širých lánech skoro zdarma, takže výlet do Polska se uskutečnil. Ale s tím, že učastníci zájezdu si vymínili, že na den si z Polska odskočí do Hrabové podívat se i na něco malého a pěkného, takže za dalších dvacet minut už vážení členové světové společnosti ACS šlapali náš trávník a nadšeně mačkali spouště u každého jim zatím neznámého stromečku. A všechno bylo fajn. I když minulý pátek byl podle meteorologů ten nejžhavější v roce. Jen místní traktorista trochu brblal, když viděl, že ke Slámům míří další autobus. To, že on jezdí občas domů na oběd traktorem nebo kombajnem, mu asi nepřišlo.