Zákeřná nemoc, které delší dobu statečně odolával, jej v poslední době upoutala na lůžko. Muž, který vrátil slovutný hřebčín Albertovec po téměř dvaceti letech do dostihového sportu, se ale radosti ze startu trojice albertovských koní na letošním ročníku Velké pardubické nedočkal. Téměř ve stejnou dobu, kdy dostih probíhal, jeho tělo svádělo marný boj o život.

Další láskou Josefa Hájka byl fotbal. Jako jeden ze stěžejních partnerů klubu se zasloužil o postup tehdejšího Kaučuku Opava v nejvyšší soutěži, s Jakubčovicemi se pak v roli majitele probojoval do druhé ligy, a malou obec na Novojičínsku tak navždy zapsal do české fotbalové mapy.

Hájkova smrt otřásla fotbalovými kruhy v kraji. „Takových lidí bylo a je málo. Je to pro celý fotbal v regionu strašná ztráta,“ řekl roztřeseným hlasem Jan Baránek, který se znal se sportovním mecenášem řadu let.

Bývalou dlouholetou oporu Opavy nebo Jakubčovic pojilo s Hájkem pevné přátelství. „Znali jsme se dlouhá léta, hodně toho spolu prožili. Strašně moc jsem ho uznával. Do fotbalu investoval nemalé peníze, ale ono zrovna u něj nešlo v žádném případě jen o finance. Fotbalem žil celý život a záleželo mu na tom, aby se v regionu hrál dobrý a kvalitní fotbal,“ pokračoval Baránek.

Nikdy nezapomene na chvíli, kdy se s ním poprvé setkal. „Vyzařovalo z něj obrovské charisma, to je první věc, která mě napadne,“ řekl Baránek. „Navíc byl svým způsobem výjimečný, což potvrdí asi všichni lidé, co s ním ve fotbale spolupracovali. On nepotřeboval sepisovat žádné smlouvy, u něj stačilo, když jste si s ním podali ruku. Jeho slovo bylo více než všechny smlouvy, co jsem kdy podepsal,“ dodal Baránek.

Český fotbal i dostihový sport ztratil v Josefu Hájkovi zapáleného nadšence, fanouška, a především obětavého člověka s velkým srdcem.