Pětatřicetiletá Simona je bez práce deset let. Společně s dalšími čtyřmi nezaměstnanými, kteří dlouhodobě pobírají dávky v hmotné nouzi, tento týden nastoupila na úklid domů na Riegrově ulici v Hrušově. „Po základní škole jsem pracovala jako pomocná síla v kuchyni, pak na cestách při technických službách, poté jsem šla na mateřskou a od té doby jsem nedělala,“ vypráví Simona. Po půlhodinové přestávce se spolu s ostatními vrací do zaneřáděného bytu plného odpadků, které lopatou nabírá do velkých pytlů. „Raději bych měla stálou práci, ne jen na týden. No ale každá koruna je dobrá, a co taky pořád doma? Uklidím, uvařím, a pak aby celý den člověk doma seděl. Práce je práce,“ dodává.

Kdo chce dávky, musí pracovat

Podle novely zákona, která začala platit letos v lednu, se nezaměstnaní musejí zapojovat do dobrovolnické práce, protože jinak by mohli o dávky přijít. Odpracovat musejí za měsíc třicet hodin. Slezská Ostrava patří k prvním obcím, které se rozhodly nový zákon uplatnit v praxi, a práci lidem našla. Na odboru sociálních věcí slezskoostravské radnice už se sešlo šedesát žádostí o veřejnou službu. „Za tu dobu mnohé z lidí, kteří si k nám pro dávky chodí, známe, takže jsme při výběru sázeli na určitou spolehlivost,“ řekl vedoucí sociálního odboru Zdeněk Matýsek. Dodal, že v první vlně vybrali patnáct lidí, kteří byli rozděleni do tří pracovních skupin. Střídat se budou po týdnu.

Všechny nezaměstnané radnice vybavila montérkami, rukavicemi, čepicemi a výstražnými vestami. Navíc vyfasovali kolečka, hrábě, lopaty, košťata a další úklidové potřeby. Předevčírem vyklidila četa spodní byt jednoho z domů na Riegrově ulici, aby si měli pracovní nářadí kam uschovat, včera se vrhli na úklid bytu o patro výše.

Na úklid dohlížejí sociální pracovnice

Většina bytů ve čtyřech zpustošených obecních domech je obydlená, žije v nich asi 170 lidí, převážně Romů. Sestěhovali se tam většinou z jiných částí Hrušova, které zničily záplavy v roce 1997. Některé byty jsou ale opuštěné a totálně vybydlené. „Je to tu hrozné, plno haraburdí, konzery, zbytky jídla, nepořádek, smrad, prach. Nedá se tu dýchat, ještěže dnes máme roušky, protože včera jsme je dostali pozdě a já jsem pak doma musela pořád pít z toho prachu. Ale co se dá dělat, to se musí uklidit,“ říká Simona.

Na práci lidí ve veřejné službě dohlíží koordinátorka činnosti v sociálně vyloučených lokalitách, která má kancelář přímo v jednom z domů na Riegrově ulici. „Musím je pochválit, jsou moc šikovní. Práce jdou podle plánu. Až se vyklidí samotné byty, budou pokračovat ve sklepích, na půdách a v okolí domu. Jeden vchod, počítám, budou vyklízet týden až dva,“ říká koordinátorka Edita Ivašková.

Pracovní doba je stanovena vždy od osmi do půl třetí s půlhodinovou přestávkou. Za týden tak odpracují požadovaných třicet hodin, což je limit pro jeden měsíc. Vedení radnice si od toho slibuje, že se mu podaří obvod vyčistit například od černých skládek a uklidit, a to za podstatně méně peněz. V první fázi se zaměří na čtyři nejkrizovější lokality, kromě Riegrovy ulice také na ulice Muglinovskou a Pláničkovu, Liščinu a Osadu Míru v Kunčičkách. Navíc lidé, kteří budou tuto práci vykonávat, by zase měli získat pracovní návyky a v budoucnu si třeba najít lepší zaměstnání.

„Jen kdyby si tu udržovali tu čistotu, co jsme tu za ně udělali, ať to tu dlouho vydrží,“ přeje si Simona.