„To je událost, to jsme tu ještě neměli.“ Slova nadšení se drala z úst obyvatel Šenova u Ostravy, kterým v pátek vpodvečer těsně nad střechami proletěl horkovzdušný balon a přistál na jednom z jejich polí. Místní děti byly u vytržení ještě více.

Ohromný zážitek to byl ale především pro nás – pro ty, kteří jsme na palubě vzdušného korábu více než půl hodiny pluli po ostravském nebi. Zpočátku to přitom vypadalo, že start druhého ročníku akce s názvem Balony nad Ostravou ohrozí nepřízeň počasí.

Černá obloha, vítr, déšť… Balonáři, kteří se sjeli na prostranství u areálu Makra v Ostravě-Hrabové, to ale nechtějí jen tak vzdát. Čekáme, až se nebe roztáhne, O půl osmé večer nakonec přichází ta chvíle, kdy se první ze šesti proutěných košů odlepuje od země.

Balon stoupá velmi rychle vzhůru, a když nabere správnou výšku, letí tam, kam ho vítr nese. Ubíráme se směrem k hutnímu kolosu ArcelorMittal Ostrava. Jako na dlani máme nejprve rozrůstající se hrabovskou průmyslovou zónu, sídliště Dubinu i Hrabůvku či malebně vypadající Hrabovou i s haldou, na které by jednou mělo vzniknout golfové hřiště.

„Jsme třináct set metrů vysoko. Letíme rychlostí pětatřicet kilometrů za hodinu,“ hlásí náš kapitán Martin Kupčo a nám se přitom zdá, jako by koš stál klidně na místě a pohybovala se jen země pod námi. Blíží se „zlatý hřeb“ tohoto vyhlídkového letu – „enháčko“.

Areál plný továrních hal a kouřících komínů. Spouště fotoaparátů nabírají na obrátkách. „Kolikrát se u článků o špatném ovzduší použijí tyto fotky?“ říkáme si mezi sebou. Ocelářský gigant však nyní jede na méně než na půl plynu. K nám do balonu nijak nesmrdí…

Ale dál. Romanticky zapadá slunce, před námi Žermanická přehrada i panorama Beskyd s jasně zřetelnou Lysou horou. V zádech však máme blížící se oblačnost s přeháňkami. Je čas na přistání. Klesáme nad střechy šenovských domků. Lidé mávají jako v prvomájovém průvodu.

Konečně kapitán vytipuje louku k přistání. Koš dosedává měkce jako do peřin. Balon ulehává do vysoké trávy a vydechuje horký vzduch, jímž byl naplněn. „Vejdou do něj čtyři tisíce kubíků, to je jako osm milionů čepovaných půllitrů piva,“ přepočítává s úsměvem Martin Kupčo, když už zase stojíme pevnýma nohama na zemi.

Na ty, co letěli poprvé, čeká křest. Posypání hlínou, opálení trochy vlasů a nakonec to nejpříjemnější – přípitek šampaňským. Pak už jen zabalit balon, naložit jej do auta, které nás mezitím přijelo vyzvednout, a zpět na místo startu. Byla to nádhera, snad ještě někdy příště.

Připravujeme fotogalerii