Slezskoostravský hrad otevírá nové křídlo

Krize Slezskoostravský hrad zatím nedobyla. Alespoň co se týká návštěvnosti nebo počtu různých akcí, které se na hradě konají. Do konce listopadu hrad navštívilo přes 166 tisíc lidí, konalo se tu 45 svatebních obřadů a jednadevadesát kulturních a jiných akcí.

„Můžeme už dneska říci, že ta návštěvnost bude stejná jako v loňském roce, počet akcí na hradě narostl, takže v tom žádnou krizi necítíme,“ konstatovala Petra Filipová, mluvčí společnosti Ostravské výstavy, která se o Slezskoostravský hrad stará.

Kapacita hradu navíc požadavkům na nejrůznější akce nedostačovala. Proto se přistoupilo k přistavění severního křídla, čímž vznikl sál pro dvě stovky lidí a nahoře také velká otevřená pavlač. Nová budova přišla na deset milionů korun, čtyřmi miliony na ni přispěla Evropská unie, zbytek uhradilo město Ostrava. „Velký zájem je třeba o svatební oslavy. Ale když už bylo hostů více než čtyřicet, měli problém se do malého sálu vejít. Touto přístavbou se to vyřešilo,“ uvedl Karel Burda, ředitel společnosti Ostravské výstavy s tím, že právě zítra budou stavbu městu předávat.

Přístavbě dominuje barevná dřevořezba

Dominantním prvkem interiéru sálu o rozloze skoro tři sta čtverečních metrů je dvanáct metrů dlouhá a přes metr a půl vysoká dřevořezba. Na té polský řezbář Janusz Czuprzyniak, se kterým spolupracoval ředitel Karel Burda, pracoval už delší dobu. Loni v zimě přemýšleli o námětu, se samotnou řezbou začali v březnu. Na dřevořezbě jsou postupně představena čtyři století z historie hradu, a to 13. století, úplný počátek se scénou z lovu, který byl tehdy hlavním zdrojem obživy. Následuje přelom století 16. a 17., kdy na přestavěný zámek přijela princezna Anna Rakouská.

Pak století dvacáté, kdy se hrad kvůli těžbě uhlí propadl o šestnáct metrů a za jeho ruinami je vidět průmysl a pod ním sloje, v nichž pracují havíři. Poslední scenerií je dnešek se současnou podobou a kolem spousta postav, například turistů, cyklistů či rytířů při produkci. Zobrazena je tu ale i kastelánka hradu se psem, a dokonce i oba poslední primátoři, Aleš Zedník a Petr Kajnar, kteří stáli v čele města, když se hrad začal opět rozvíjet. „Témata od sebe oddělují kmeny stromů, protože dřevo – to je symbol žití,“ poznamenal řezbář Janusz Czuprzyniak.

Miniuni se chystá na stěhování

Vyobrazené scenerie přitom nekopírují historii úplně přesně, například pro dvacáté století už není typická doprava uhlí povozy taženými koňmi. „Je to pohádka a vždycky jsme si dovolili přidat i nějaký žert, například u prvního děje je znázorněno, jak kanec honí lovce,“ podotkl Burda. Barevná dřevořezba je už několikátou prací polského řezbáře, která našla své místo v hradních prostorách. Je autorem například deskové dřevořezby v obřadní síni či betlému a oltáře v kapli.

U hradu se letos už také začalo s úpravou zelených ploch v rámci příprav na přestěhování městečka miniatur – Miniuni – z prostoru v sousedství Černé louky. Terénní úpravy a vybudování kanalizace a odvodnění terénu by se mělo provádět příští rok na podzim. K přestěhování více než třiceti modelů věhlasných staveb je prozatím plánováno na jaro 2011. Postupně by se měly provádět na hradě ještě další úpravy. Měl by se například dokončit amfiteátr a přestěhovat k němu jeviště z nádvoří.