Známí umělci radí, jak vyzrát na posilvestrovské stavy

Přinášíme jejich názory, které jsme použili z knihy ostravského prozaika Miroslava Sehnala nazvané Lidový receptář na poopiční stavy, jehož reedice nedávno spatřila světlo světa.

Lucie Bílá: Piji jen to nejdražší

„Říká se o mně, že když piju, tak jen nejdražší pití. A je to pravda. Myslím si totiž, že člověk má umět žít naplno. Neumím odpočívat a každý den si vlastně dokazuji, že nejsem mrtvá. Mám ráda pestrý a barevný život, když miluji, tak naplno, když alkohol, tak pořádný, a když cigarety, tak dobré. Raději budu jeden den lítat letadlem, jezdit taxíkem, pít pořádnou whisky, kupovat stříbro a drahé věci, než měsíc pít rum a kouřit startky... Ale pak se stejně zase musím vrátit do normálního života,“ míní zpěvačka Lucie Bílá.

Ivan Mládek: Nejhorší je kocovina

„Opičí stav, když k němu u mě dojde, mi až tak nevadí. Horší je kocovina, když mi je pak druhý den zle. Jak z toho, mohu těžko radit, protože sám patřím k lidem, kteří by v takových situacích radu potřebovali. Ale můj kamarád Pavel Bobek měl na to v minulosti bezvadný recept. Já jsem mu vždycky záviděl, že toho tolik vypil a nikdy mu nic nebylo. Spolu jsme kdysi vystupovali na jedné městské slavnosti nebo co to bylo. Ale určitě to bylo na Moravě. Pilo se moc, mně bylo špatně a Bobek pořád nic, i když toho vypil třikrátvíc než já. Tak jsem se ho zeptal, jak to dělá, a on mi kamarádsky poradil: Musíš pít hodně a ještě více míchat,“ vzpomíná zpěvák a bavič Ivan Mládek.

Věra Špinarová: Už si dávám jenom pivečko

„Kdysi dávno jsem pila víno, ale ráda jsem měla i fernet a další druhy alkoholu. Nebývalo mi z toho dobře. Dnes už vím, že když si dám už jenom své oblíbené pivčo, tak jsem druhý den v pohodě. Samozřejmě že se stane, že to přeženu. Ale nemívám kocovinu v tom pravém slova smyslu, žádná bolest hlavy, prostě jsem jen malinko vyčerpanější. Stačí mi trochu si odpočinout a zase jsem v normálu. Vlezu si do vany, pak se natáhnu, pustím si televizi nebo cédéčko, popíjím kafe a mlíčko, prostě v klidu relaxuji.

S alkoholem by se to nemělo přehánět. Říká se, že alkohol je metla lidstva. No dobře, tak proč ho vyrábějí? Ono se říká, že alkohol je droga. Ale určitě ne taková, jako třeba prášky, nebo dokonce nějaké fetování. Ty skutečné drogy, to bych nikdy nemohla, to je mi opravdu proti srsti,“ vyznává se Věra Špinarová.

Jiří Stivín: Sprcha léčí

„Když má člověk poopiční bolehlav, podle mě je nejlepší vlézt pod sprchu. Já si v takových případech dávám ledovou, jsem sice choulostivý, takže dost trpím, ale mám ověřeno, že mě drastický způsob léčby vzpruží. Jedna negativní věc zlikviduje druhou. Potom si dám samozřejmě pivo. Nic nejím až do oběda, kdy si ze všech nejdříve nasytím žaludek silným slepičím nebo hovězím vývarem. Pak před dalším jídlem chviličku posedím, patnáct, možná dvacet minut, a to už cítím, jak ze mne ten bolehlav všechen odchází. Od toho okamžiku jsem zpravidla naprosto fit.

Někdy ovšem na tak dlouhé procedury nebývá čas. To pak sahám po medikamentech, jako je aspirin a soda. Je to léčba chuti nevalné, po ránu ji do sebe soukám, ale zabírá. Občas, když je těch kovaříčků v hlavě více, přidávám ještě navrch brufen. Ale touto chemickou léčbou se trápívám jen tehdy, když mám ráno něco důležitého, co opravdu nelze odložit,“ svěřuje se multiinstrumentalista, jazzový mág Jiří Stivín.