Obezita, ale proč? Redaktorka se svěřila odborníkům
Ostrava /FOTOGALERIE/ - Jsem prý typická klientka Centra zátěžové sportovní medicíny interní kliniky ostravské fakultní nemocnice. Žena po čtyřicítce, která celý život přemýšlí nad tím, co by snědla, aby zhubla, a neustálými dietami a lopocením v tělocvičně se dopracovala k diagnóze obezita. Jak je to možné, když zas tak moc „nežeru“ a dost se hýbu?
Miroslava Chlebounová
7×foto Diskutovat (1) 11.3.2010 2:04 aktualizováno 11.3.2010 11:42
Flashový přehrávač se spouští.
Pokud se vám nespustil, aktualizujte si ho zde.
Uvidíme, co na to odborníci, říkám si a plním úkoly od dvou, jak by řekla moje babička, nezdravě vypadajících (přeloženo: štíhlých) doktorů Martina Rydla a Radky Benešové.
První úkol: Během tří dnů zapisovat všechno, co jsem dala do pusy, zaznamenat svoje hříchy stran jídla a pití.
Jde to dobře, říkám si po prvním dopoledni. Těstoviny, zelenina, jogurt, černý chleba, pravidelně v malých dávkách, to je ono, fakt ty faldy mám asi z vody. Jenže s přibývajícím odpolednem přibyla piškotová roláda, jeden šunkový chlebíček, pozvání na horkou čokoládu...
Pak kousek kuřete, ty sušenky také vypadaly dobře, hrst slaných arašídů nemůže uškodit. A kousek dortu přece nenechám v lednici od včerejška zkazit! To bys asi měla, nabádá druhé já, jenže to první je silnější. Zapsat, nebo nezapsat? Zapsat, jinak šidíš sama sebe. A poctivě plním seznam i následující dny. Závěr: z vody ta pneumatika na břichu nebude.
„Jíte pravidelně, i jakž takž zdravě, ale hodně. Vynechat sladké, omezit pečivo, přílohy, a rozhodně ne párky a čínské nudle ze sáčku, fuj!“ pravila lékařka. Chce se mi řvát: Mňam, ale poslušně přijímám doporučený jídelníček sestavený na energetickou spotřebu 6174 kilojoulů. A smiřuji se s tím, že večerní chutě a touhy strčit u televize do pusy cokoliv nejlépe zažene úúúúúúžasná baby karotka či kedluben.
Druhý úkol: Popsat pohybové zvyklosti a podstoupit zátěžový test.
Hýbu se docela dost a ráda. Často si přitom říkám, že svět je nespravedlivý. Zatímco mnohé mé kamarádky přijíždějí po týdnu válení se u moře odpočaté, stále stejně „nechutně“ štíhlé, já se po týdenní dovolené strávené jízdou na kole po kopcích českých vracím udřená a o dvě kila těžší.
Před zátěžovým testem mě doktor Rydlo nejdřív nechává vyplnit dotazník. Odpovídám na otázky, zda a jaké beru léky, jestli jsem podstoupila nějaké operace a tak podobně. Pak mě sestřičky zváží a změří. Když vidím na váze to neskutečné číslo, mile uklidňují, že jsou na tom podobně, a hlavně, že ho nebudou nikde vytrubovat do světa. Stejně jako výsledky měření řasy podkožního tuku takzvaným kaliprem (v překladu – měření tloušťky faldů speciálními kleštěmi, kterým tu neřeknou jinak než špekometr).
Pak přichází vyšetření lékařem a měření na kole. Na pusu masku, na hrudník sondy, na ruku pás na měření krevního tlaku. Šlapu čtyři minuty. Musím udržovat stále stejné tempo, přičemž se zvyšuje zátěž. Po třetí minutě už fakt nemůžu. „Šlápni na to, zlato, to dáš, přidej, jedem!“ houkne sestřička a kupodivu to fakt dám. „Ta poslední minuta, to jste jela jak Neumannová před cílem na olympiádě v Turínu,“ usmívá se doktor Rydlo. Řekla bych to jinak – smrt na jazyku aneb poslední tažení.
„Zbytečně moc dřete, cyklistikou ani spinningem nikdy nezhubnete. Abyste spálila tuk, musíte sportovat aspoň hodinu denně při určité tepové frekvenci (číslo po chvilce sděluje). Hýbat se méně intenzivně, rovnoměrně a delší dobu. Nejlépe začít nordic walkingem,“ uzavřel doktor Rydlo.
Odborníci z Centra zátěžové sportovní medicíny interní kliniky ostravské fakultní nemocnice testují i rekreační a vrcholové sportovce. Za rok existence centra vyšetřili přes 440 sportovců. Výsledek? „U šesti sportovců byly odhaleny takové negativní změny zdravotního stavu, že v případě dalšího tréninku při maximální tělesné zátěži by mohlo dojít k těžkému poškození srdečně-cévního aparátu,“ uvedl garant centra Martin Rydlo. Je přesvědčen o tom, že provedení odborného tělovýchovně-lékařského vyšetření je v zájmu trenéra, sportovce i jeho rodičů.
„Poté, co jsem v televizi viděla, jak zkolabovali dva fotbalisté, vzala jsem dceru na vyšetření. Je mi jedno, kolik to bude stát, hlavně, aby byla zdravá a sport jí neškodil. Klára šermuje, jde jí to dobře, ale všimli jsme si, že se dost zadýchává a je vždycky – na rozdíl od ostatních – rudá jako pivoňka,“ tvrdí Zdena Remešová, která na zátěžový test přivedla svou šestnáctiletou dceru Kláru.
„Jsou například rekreační sportovci, kteří mají sklon přeceňovat své síly a zdravotní dispozice, sportující senioři, cvičící obézní občané a další. Těm všem můžeme přispět radou i pomocí. Například pro sportování seniorů platí specifická pravidla, k nimž patří potřeba delšího rozcvičení i delší regenerace sil, špatná tolerance anaerobního tréninku a další specifika. Málo se ví, že pro 15 procent populace je sport nezdravý. Naprosto nerozumné je začít cvičit těsně po infarktu. Obézní lidé by zase měli vědět, že když začnou běhat, zničí si všechny klouby a hubnoucí efekt nebude žádný,“ tvrdí Rydlo.
Zatímco například v Itálii vyšetření mladých sportovců hradí zdravotní pojišťovny, u nás na ně přispívají jen některé. Rodiče vyjde na 500 až 800 korun.
* Od pěti večer se nesmí jíst. Nesmysl. Důležité je nejíst dvě až tři hodiny před spaním.
* Bílé pečivo vyměním za tmavé, a zhubnu. Omyl. Většina tmavého celozrnného pečiva má stejnou energetickou hodnotu jako světlé pečivo. Rozdíl je v tom, že tmavé je zdravější, a také po něm máme později znovu hlad.
* Chuť na pivo zaženu nealkoholickým, nepřiberu. Taky špatně. Energeticky jsou na tom alko i nealko piva stejně.
* Začnu hodně cvičit a zhubnu. Pokud chcete zhubnout, měl by pohyb trvat aspoň hodinu s tím, že zátěž musí být relativně nízká.
* Kdo hubne, musí hladovět. Kdepak. Jíst se musí, ale v menších dávkách a pravidelně.
* Splašily se mi hormony, přibírám i z vody. Nikoliv. Hormony jsou sice mršky, z vody se ale netloustne, a při dodržování správných zásad se dá zhubnout i v tomto případě.
-4°C
-2°C
