Už od rána panuje v osadě pracovní nálada. Stejně jako minulý rok tady probíhá společný jarní úklid. Opět jsou přítomni také novináři, lidé z občanského sdružení Vzájemné soužití a zástupce firmy RPG, které domy na Liščině patří.

Přistaveno je tentokrát pět kontejnerů a všichni doufají, že budou stačit. Nepořádku by totiž nemělo být tolik jako minulý rok. V některých domech je třeba vymalovat chodby, jinde zase vynést starý nábytek a další nepotřebné harampádí z půdy a ze sklepa.

„Vyklízíme sklep po předchozích nájemnících. Byl tu strašný smrad, a dokonce jsme tu měli i potkany,“ stěžuje si Miroslav Žiga a vyváží ven podle něj už nejménědvacátá kolečka plná sutin. „Těším se, až to bude hotové a bude tu konečně hezky,“ dodává optimisticky.

„Pojďte se podívat i k nám, jaký máme pořádek– ten nejlepší z celé Liščiny,“ lákajíreportéry nájemníci činžáku na Sodné ulici. Chodbu mají opravdu čistou, po odpadcích a smradu z plísně, která místní obyvatele tolik trápí, ani památka. „Pojďte ještě na půdu,“ volají a my jdeme. I tady se uklízí po předchozích obyvatelích.

Platební morálka nájemníků se zlepšila


„Jsem jediný chlap v domě, a tak je to hlavně moje práce. Dřu tady už od rána. Dám si pauzu na oběd a budu pokračovat,“ říká muž, který se představil jako Julius. Své příjmení zveřejnit nechtěl. „Jsem rád, že se nám někdo snaží pomoci. Myslím tím lidi ze Vzájemné pomoci. Když mám problém, zajdu za nimi,“ stihne ještě dodat a spěchá na uzená žebírka, která mu manželka za odměnu připravila.

„Není to všechno zbytečné, když se tady tak často střídají nájemníci? Když jedni v domě uklidí, a druzí ho pak zase zaneřádí?“ pokládám otázku sociální pracovnici Lence Žembové. „Rozhodně to má smysl. Předtím tady bydlelo hodně neplatičů. Neměli zájem zkrášlovat si prostředí, ve kterém žijí. Teď je situace jiná. Většina nynějších obyvatel nájem řádně platí. Není důvod, aby někam odcházeli,“ přiblíží situaci mladá žena. „Musí být asi velká optimistka,“ pomyslím si a v zápětí se jí na to ještě zeptám. „Ano, jsem optimistka. Člověk by takovou práci nemohl dělat, kdyby těm lidem nevěřil. Já jim věřím a vidím, jak na sobě dokážou pracovat a co všechno dokáží, když chtějí,“ říká.

Míjíme dva opuštěné domy, o kterých se ví, že půjdou brzy k demolici. „Jsou v hrozném stavu. Jejich oprava by vyšla dráž než jejich demolice,“ podotkne mluvčí RPG Petr Handl. „Tenhle dům patří Slezské Ostravě,“ ukazuje Žembová na zchátralou budovu. „Do konce roku z něj chce radnice vybudovat Dům na půl cesty. Měl by fungovat jako azylový dům pro rodiny s dětmi,“ zmíní.

Pomalu se dostáváme až k Orlovské ulici, která je nejblíže hlavní silnici. Vypadá to tady hůř než v ostatních částech Liščiny. Nikoho tady uklízet nevidíme. Posléze se dozvídáme proč. „S touto oblastí je největší problém. Bydlí tady jedna starší paní a pro tu je takový velký úklid fyzicky náročný. A pak ještě pan Kandráč. Minulý rok se úklidu účastnil. Jeho dům má jít ale také k demolici, a tak už asi úklid nepovažuje za nutný,“ vysvětluje Žembová. „To máte těžké. Nikdy se nazapojí všichni,“ povzdechne si ještě. Vzápětí je už ale zase plná optimismu jí vlastního a pochválí ty, kteří si od minulého úklidu pořádek udrželi.

RPGslibuje opravu oken


Většina obyvatel, které na Liščině potkáváme, jsou Romové. Jen asi deset bytů obývají neromské rodiny. Jsou to především starší lidé, kteří v osadě žijí už řádku let. Jednou z nich je i šestašedesátiletá Hana Kotalová. Velmi dobře si pamatuje, jak to na Liščině vypadalo, když se sem před16 lety stěhovala. „Náš dům byl tehdy nejhezčí v ulici. Byla tu radost bydlet,“ vzpomíná žena.

Teď je ale plná strachu a nejraději by se odstěhovala. Nedávno se jí totiž někdo vloupal do bytu. Naštěstí přišla včas a zloděje vyrušila. Nepodařilo se mu nic odnést, ale ženu vyděsil tak, že si každý den před spaním zatarasí všechna okna i dveře. Ani tak ale nezamhouří oko. „A jak vycházíte s místními?“ ptám se paní Kotalové. „Se sousedy vycházím vcelku dobře. To víte, že tu a tam máme nějaký konflikt, ale to se občas stane,“ netají.

Ve stejném domě navštívíme ještě jednu ženu– Editu Zdařilovou. Nelíbí se jí, že lidé dávají obyvatele Liščiny do jednoho pytle. „To, že tady mají někteří nepořádek, neznamená, že ho máme všichni,“ tvrdí žena a stěžuje si na stará netěsnící okna. „Měla by se vyměnit. Zbytečně protopím spoustu peněz,“ zlobí se. Stejný problém mají i ostatní obyvatelé. „Ať nám dá RPG materiál a my si to klidně opravíme sami,“ tvrdí. Mluvčí RPG Petr Handl slibuje, že firma dá okna do pořádku. „Tam, kde bude potřeba, okna vyměníme, jinde postačí jen oprava,“ říká.

Projekt Liščina bude v hrušovské osadě pokračovat i v letošním roce. Podle pracovníků z občanského sdružení Vzájemné soužití je přeměna Liščiny běh na dlouhou trať, který ale má svůj smysl.

ČTĚTE TAKÉ:Liščina už je zase místem zasypaným odpadky