Strach mají ale i obyvatelé, kteří v Bedřišce žili dávno předtím, než sem byli nastěhováni takzvaně nepřizpůsobiví občané. Už dlouho se bojí právě Romů, nebo přesněji řečeno – jejich dětí.

„Dospělí Romové posílají svá děcka, aby tady kradla. Stačí odejít na nákup, a už jsou u vás a rabují. Když přijede policie, okamžitě se rozprchnou. My, starousedlíci, už máme svůj věk a na ně jsme krátcí,“ popisuje těžký život v Bedřišce starší žena, která raději nechce uvést své jméno.

Se slzami v očích vzpomíná na to, jak jí zemřel manžel a zanedlouho po něm i maminka. Když šla na zádušní mši do kostela, snažily se jí romské děti ukrást kabelku. „Tašku jsem ubránila a snažila jsem se utéct k zastávce. Oni na mě sprostě řvali, dokonce po mně hodili nějakým nožem. Hrozně se tady bojím, chtěla bych pryč, ale volné byty prý nejsou,“ stýská si starší žena.

Podle ní i dalších lidí, kteří v Bedřišce bydlí desítky let, přitom tato osada bývala ukázkovým místem pro bydlení. Idylou v zeleni, kde byla radost žít. „Bylo to tu zlaté. Škoda že se tady nastěhovali nepřizpůsobiví, kteří to všechno krásné zdevastovali. Zůstávám tady, protože mám to místo pořád rád, ale dávno to není to, co kdysi,“ vypráví šedesátiletý Petr Sklenařík.

Romové se vzájemně neokrádají


Jako jeden z mála také naznačí, jak někteří místí obyvatelé pohlížejí na útok se zápalnou lahví. „S tou romskou rodinou, které se to stalo, se neznám, ale i místní cikáni o nich říkají, že měli plno dluhů. Vypadá to trochu jako divadlo. Proč by někdo házel nálož do domu uprostřed osady, kde je omezený přístup, a nevybral si raději domek hned na kraji?“ podotýká ještě Sklenařík.

O několik domů dál rozebírá na zahradě skupinka Romů vrak auta doslova na kost. K útoku v Bedřišce se ale vyjadřovat nechtějí. Trochu sdílnější je Josef Machan, sedmatřicetiletý Rom, který s rodinou obývá jeden ze zachovalejších finských domků. „Tu láhev hodili do domu mé tety. Vůbec nechápu, proč si někdo vybral zrovna jejich barák, proč raději nezvolil nějaký dům na začátku Bedřišky,“ diví se.

V lokalitě, kde se mísí rozpadlé domky s rozbitými okny a rozebranými střechami s těmi, které jsou udržované a mají upravené zahrádky, si podle Machana každý žije tak, jak umí. „Hlídáme si svoje, staráme se osvůj domek, ostatní nás nezajímá. Je ale pravda, že teď tady mám trochu strach,“ přiznává ještě.

„Není to tady tak špatné. Rom Romovi by nikdy nic neukradl,“ hájí menšinu, která se v Bedřišce stala většinou, mladá Romka, která vykoukla z okna dalšího z domků. „Je to tady pěkná oblast, jsme tu rádi. Hlavně v létě, když můžeme být venku na zahradě a koupat se v bazénu,“ dodává.

Kvůliosadě se do potíží dostali i politici


Osada Bedřiška se centrem pozornosti stala už před třemi roky. Do potíží se kvůli poměrům, které tady panují, dostali starostka Mariánských Hor a Hulvák a senátorka Liana Janáčková i místostarosta Jiří Jezerský. Ten dokonce skončil u soudu.

Potíže měli oba politici kvůli svým výrokům z roku 2006. Na zvukovém záznamu, který se na veřejnost dostal o rok později a zachycuje veřejné jednání bytového odboru na mariánskohorské radnici, se snažili Janáčková s Jezerským reagovat na stížnosti místních obyvatel na sestěhování Romů do kolonie Bedřiška. Janáčková v něm například říká: „Vybrali jsme Bedřišku, takže tam budou, klidně s vysokým plotem, elektrikou, mně je to jedno.“ Dále účastníkům jednání vysvětluje, že v obvodu není jiné místo, kde Romy ubytovat. „Chápu, že je to vůči vám nespravedlivé, ale já už ty cikány opravdu nemám kam dávat, já bych prostě musela jenom mít ten dynamit a odstřelit je…“ nechala se slyšet.

Jiří Jezerský ji v diskusi podporuje a žádá občany: „Vystavte mi potvrzení, že mohu mít střelnou zbraň a že mi dáváte svolení, abych to vystřílel, a já to půjdu udělat,“ prohlašuje v nahrávce Jezerský. Poté, co si nahrávku Liana Janáčková poslechla, přiznala, že některé části jejího projevu byly příliš emocionální. „Bohužel ve vypjaté situaci jsem řekla něco, co jsem neměla říct a co ani nevystihovalo přesně to, co cítím a co si myslím. Nahromadily se tu problémy, snažíme se je řešit už16 let, a stále nikdo nezná na ně recept. Ruply mi prostě nervy,“ uvedla tehdy Janáčková.

Také místostarosta se styděl za svá slova o střílení. „Na Bedřišce nejsou problémy s Romy. Stěžovat si přišli ,bílí´ obyvatelé této kolonie, kteří tam při vzájemném soužití trpí. Snažili jsme se jim vysvětlit, proč do kolonie stěhujeme problematické Romy. Situace byla tehdy vypjatá, už jsem nevěděl, jak argumentovat. Použil jsem slova, která jsem použít neměl. Jsem jinak pacifista,“ tvrdil Jezerský.

Byl kvůli tomu obžalován z hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení, hrozily mu až dva roky vězení. Soud ale nakonec v červnu 2008 rozhodl – nevinen. Po vynesení zprošťujícího rozsudku, v němž soudkyně Okresního soudu Ostrava Jana Bochňáková konstatovala, že skutek se sice stal, ale není trestným činem, Jezerský sdělil: „Mám radost, že spravedlnosti bylo učiněno zadost.“ Lianu Janáčkovou k vyšetřování a případnému trestnímu stíhání nevydal Senát. Chrání ji senátorská imunita. Senátoři celou záležitost považovali za zvláštní druh politického boje.

MARTIN PLEVA, MIRKA CHLEBOUNOVÁ

Všechny články o incidentu v Bedřišce ČTĚTE ZDE!