Když si před třiceti lety brala prvního psího nalezence, ani ji nenapadlo, že jich dnes bude mít bezmála osmdesát.

„Prvního psa, Filípka, mi přinesly děti ze školy, kde jsem pracovala. Někomu zkrátka zůstal navíc, a tak ho vyhodili. Já se ho ujala a od té doby se to se mnou veze. Na vesnici se zpráva rychle rozkřikla a do roka jsem měla více než dvacet psů,“ začíná vyprávění starší žena věčně obklopená věrnými psími přáteli, kteří ji ani na vteřinu nespustí z očí.

Psi, kteří se k ní dostávají, nejsou pouze „nechtěné kousky“, o které se nikdo nestará. Mají mnohem pohnutější osudy. „Některé mlátili tak, že z toho oslepli. Jeden vlčák měl kůži hlavy úplně oddělenou od zbytku těla od ocelového lanka. Tyhle psy útulky většinou utrácejí, nemají pro ně místo. Já věřím, že si zaslouží žít,“ popisuje jen některé z tisíců případů týraných psů, kterým pomohla.

Lidépřinášejí stále další psy


Každého z nich nechá ošetřit na veterině, všichni psi jsou očkovaní a kastrovaní, aby se dál nemnožili. Nákladnou zdravotní péčí to ale zdaleka nekončí. „Lidé si představují, že je jen krmím a sbírám výkaly jako oni, jen osmdesátkrát více. Je toho ale tisíckrát tolik,“ říká. Denně řeší další případy týrání, stará se o dům a zahradu, březím fenkám rodí štěňata, pečuje o staré a nemocné psy a dokonce jim i vaří maso. „Všichni mi říkají, že to s masem přeháním, ale oni jsou pak tak šťastní…,“ usmívá se skromně žena a dodává, že dnes budou mít k večeři drůbky. To vše dělá na vlastní náklady s finanční pomocí svých blízkých.

„Pojďte, ukážu vám, kde spí, a nakrmíme je,“ vyzývá mě, abych s ní šla do druhé části zahrady a domu, přímo mezi osmdesát svěřenců. Mé počáteční obavy ale byly zbytečné. Veškeré štěkání směřovali na mísu plnou drůbků. Psi byli přátelští a jediné, co si dovolili, bylo přijít si pro pohlazení.

I přes to všechno, co pro psy v životě udělala, bojuje žena s výčitkami svědomí. Denně jí lidé nosí děsivá svědectví o týraných psech, ale více jich už k sobě vzít nemůže. „Samozřejmě že toužím po normálním životě. Ale já se nemůžu dívat na to, jak nevinná zvířata umírají kvůli lidské bezohlednosti,“ říká s útrpným výrazem a dodává, že nejvíce se děsí toho, co se stane s pejsky, až ona tady nebude. Následovníka totiž zatím nenašla.

ANDREA WANTULOVÁ