Děti navštívily sirotčince na Ukrajině

Na začátku nedávné expedice byl loňský zážitek jednadvacetiletého studenta Graciána Svačiny z Dětského domova Jemnice. S humanitární organizací Adra odjel do Mukačeva jako dobrovolník organizovat tábor pro místní děti.

„Napadlo mě, že tohle by měli vidět a zažít i mí kamarádi z českých dětských domovů, kteří si myslí, jak k nim byl osud nespravedlivý. Já jsem si to myslel taky. Ale teď už vím, jaké jsem měl štěstí, že jsem se narodil pár stovek kilometrů na západ a že teď i jako kluk z děcáku můžu třeba studovat,“ říká Svačina a dodává: „Jedli jsme tam třikrát denně neslanou a nemastnou kaši či kolínka, myli se v ledové vodě, z toalet šel hodně silný zápach. Papíry po použití se totiž nesplachovaly, ale ukládaly do koše vedle záchodu.“

Jak třídit odpad aneb Hra o táborové peníze

Kluci a holky z Česka organizovali se svými vedoucími pro většinou mladší ukrajinské děti program podobný prázdninovým táborům. Například v místním parku připravili hru, která měla vysvětlit smysl třídění odpadu. Za smetí z parku přinesené na správnou hromádku získaly ukrajinské děti táborové peníze na nákup sladkostí. Všichni se rozběhli a začali tahat láhve od piva, vodky i různých limonád. Papíru bylo v parku taky spousta. K výkupnímu stanovišti, kde se hromadil směsný odpad, najednou přiběhl Vova: „A můžu přinést psa?“ Vedoucí mu vysvětlil, že ne, protože pejska by určitě někdo postrádal. „Ale to nemusíš mít strach, on už je stejně mrtvej,“ odpověděl Vova a běžel raději pro další lahve. Večer při nákupu laskomin si děti o hře povídaly. „Škoda, že jsem nemohl donést toho psa, vydělal bych majlant,“ začal zase Vova. „Ještě větší škoda je, že jsem nemohla domů. Já bych mohla od svého otce donést láhve od vodky. To bych měla ještě více,“ poznamenala suše malá Nataša.

Ty děti potřebují pomoc více než my

Dny ubíhaly a záměr pořadatelů se začal naplňovat. České děti si na místní poměry zvykly a začaly uvažovat jinak, než jsou běžně zvyklé. „My také žijeme v dětském domově, ale teď jsem poznal, že jsou na světě lidé, kteří potřebují třikrát větší pomoc než my,“ svěřil se sedmnáctiletý František Miker z Dětského domova v Mikulově. „Většina dětí tam byla malých, tak do deseti let. Nepotřebují jen lepší stravu a hračky, ale také, aby si s nimi někdo povídal. Takovou tu přátelskou lásku,“ řekl Miker. Také tu jim chtějí čeští kamarádi nabídnout, navázaná přátelství díky internetu pokračují.

České hosty překvapilo také množství dětí v ukrajinském sirotčinci. „Denně tam bylo tak sedmdesát dětí a na ně dvě vychovatelky. V našem domově je jedna vychovatelka na osm dětí,“ pokračoval Miker.

V živé paměti mu zůstalo, jak se ukrajinské děti dokáží těšit i z maličkostí. „Přivezl jsem jim jako dárky malá autíčka nebo prstýnky. Kdybych to dal dětem z děcáků v Česku, tak mě s tím pošlou někam. Ale na nich bylo vidět, jakou z toho mají radost,“ vyprávěl Miker, který se svými kamarády připravil pro ukrajinské děti program plný her a zážitků.

České děti doprovázel také Vladislav Sobol, který se ve svém volném čase věnuje i práci s dětmi z dětských domovů. „Chtěli jsme udělat místním dětem radost, ale vím, že naše dárky ani dva týdny zábavy jim život příliš nezmění. Naším hlavním cílem bylo zapůsobit na naše děti, na jejich sociální cítění, komplexnější vnímání světa i rozvoj samostatnosti. První reakce po příjezdu ukazují, že těch čtrnáct dní pro ně bylo užitečnější než projekty organizované za miliony z Evropské unie, které spočívají v nudných školeních o tom, jak se připravit na samostatný život,“ vysvětlil Sobol. Projekt Zámečku za několik desítek tisíc korun podpořilo ministerstvo školství a společnost NWR.

Příští rok se děti z Ukrajiny vypraví k nám

Ukrajinské sirotky čeká příští rok jiná zkušenost, sdružení Duha Zámeček plánuje společnou akci na území České republiky. „Tentokrát chceme naopak ukázat ukrajinským dětem, že život může být pestřejší, než jak ho znají z Mukačeva. Chceme je inspirovat třeba k tomu, aby se začaly učit jazyky,“ řekl iniciátor projektu Gracián Svačina.