„Demokracie je uměním kompromisu a je třeba být disciplinovaný. Co se týká politických stran, je nutné akceptovat po hlasování názor většiny. Politika je důležitá, ale v místním měřítku by to pro mě byl problém. Od počátku jsem například kritizovala developerský projekt Karoliny, nemohla bych pro něj zvednout ruku“ uvádí majitelka antikvariátu Fiducia jeden z důvodů, proč do politiky nechce.

S politikou má přesto mnoho do činění. „Ve Fiducii jsme začínali s literárními debatami. Ale pak mi Martin Strakoš jednou v hospodě vyčetl, že neděláme žádné diskuse o architektuře. Tak jsme ve spolupráci s ním začali dělat architektonické přednášky. Díky nim jsem se začala zajímat o město a život v něm a zjistila jsem, jak je architektura pro město důležitá,“ říká Rozehnalová.

A tak ve Fiducii zahájila sérii diskusí, například o projektu Karoliny. Dodnes je z výsledku rozčarovaná. Nechápe, proč nebyl akceptován urbanistický projekt, který vyhrál v mezinárodní urbanistické soutěži.

Úcta k odborníkům

Rozehnalová si však myslí, že problém je hlubší než jeden špatný developerský projekt: nefunguje u nás úcta k odborníkům. „Odborníci sedí v různých pracovních skupinách, ale mají jen poradní právo. Rozhoduje samospráva, mnohdy bohužel jinak, než doporučí odborníci. Sama jsem byla přizvána do odborné skupiny, která pro Ostravu připravila koncepci rozvoje kultury. Byla to skvělá zkušenost, škoda jen, že se podle koncepce systémově nepostupuje. Byl by to pro město obrovský impulz a posunulo by ho hodně vpřed.“

Jeden z pilířů koncepce, který se zatím bohužel nerealizoval, byl vznik nového webového portálu, na němž by byly zveřejňovány nejen odborné recenze akcí.

„Pořádají se tu špičkové výstavy, přijíždí sem skvělé osobnosti, literáti, muzikanti z celého světa. Ale nemáte se kde dozvědět, jaké ty akce jsou v porovnání s ostatními v republice nebo co si osobnosti myslí o Ostravě, jak se jim tu líbí, takové ty věci, které jsou pro fungování Ostravy a sebevědomí města strašně důležité,“ vysvětluje Rozehnalová potřebu nového recenzního webu.

A dává příklad: Před rokem přijela do Ostravy legenda básník Karel Šiktanc, poprvé po padesáti letech. „Je to člověk, který nikde nevystupuje, protože nerad čte své básně a nerad vystupuje na veřejnosti. Jediný, kdo s ním udělal rozhovor, byla Česká televize a Český rozhlas. Jinak šanci bohužel žádná další média či portály nevyužily. Kdo kdy měl možnost udělat rozhovor se Šiktancem?“

Iloně Rozehnalové na Ostravě evidentně záleží. Podle jejích slov však město často marní svůj potenciál a to ji mrzí. „Víte, nechcete pořád jen kritizovat, ale taky k něčemu přispět. Ale někdy je to těžké prosazujete něco, na čem se shodnou odborníci napříč obory, věnujete tomu všichni měsíce práce, a pak celá věc zapadne do šuplíku. To samozřejmě zamrzí. Člověk pak kritizuje, já ale kritiku považuji za podstatnou věc, za projev zájmu, za pozitivní emoci a důležitý rys svobodné společnosti.“

Vlastní projekty

Ilona Rozehnalová vystudovala češtinu na Ostravské univerzitě a dva roky pracovala v antikvariátu Černý pavouk, pak si ale založila vlastní antikvariát. K tomu postupně vybudovala dvě galerie jedna se zaměřuje na fotografie, druhá podporuje začínající umělce a umělkyně.

Telegraficky:
Oblíbená dovolená? Česko (v poslední době Hanácko)
Oblíbené místo v Ostravě? Landek
Oblíbená kniha? Pán prstenů (v angličtině, jazyk prý úplně jinak plyne)

„Nedávno jsme tu měli Pavlu Malinovou z ostravské fakulty umění. Mladou holku, která ale maluje klasickým stylem a navíc má nezvyklé vidění barev. Nic takového jsem tu ještě neviděla,“ jmenuje Rozehnalová jednu z oblíbených umělců a umělkyň, které v galerii měli.

Fiducia je „podnik“, o kterém se ví po celé republice. Fotografové i umělci už galerii znají nebo si o ní mezi sebou řeknou, hosté na debaty z Prahy (nebo odjinud) taky vždycky přijedou. „Všichni tu ale pracujeme dobrovolně, máme svou hlavní práci a galerie i akce a debaty děláme jako koníček. Na jaře jsme třeba neměli žádné peníze a zdálo se, že nebudeme moci pořádat žádné akce. Někdy paběrkujeme, ale nám to stačí.“

MICHAELA APPELTOVÁ