„Za přítelem jsem šla do Bruntálu. Nepohodli jsme se a já jsem neměla kde bydlet. Chvíli jsem byla u sestry," vypráví začátek příběhu, který ji přivedl až do Azylového domu svaté Zdislavy v Ostravě-Zábřehu.

A po několika týdnech se stěhovala znovu, tentokrát do takzvaných startovacích bytů v Charitním středisku svaté Lucie ve Vítkovicích. Měla zde lepší podmínky svou kuchyň a samostatný pokoj. A zůstat mohla dva roky.

Ve všech zařízeních Charity v rámci Ostravy dnes žije na sedm desítek dospělých a k tomu v některých případech i děti. Jen ve starším činžáku v Erbenově ulici ve Vítkovicích je k dispozici 18 bytů. Říká se jim startovací. Proto, že nejsou napořád. Mají své obyvatele povzbudit k tomu, aby se pokusili řešit svou situaci, jak bytovou, tak i tu, která je přivedla na ulici, a vrátili se zpět do běžného života.

Startovací byt není pro každého

„Jen za leden a únor už máme kolem deseti žádostí o byt. Loni jich bylo 34," potvrzuje sociální pracovnice Petra Hořínková z Charitního střediska svaté Lucie skutečnost, že zájemců přibývá.

A dodává, že startovací byt není pro každého.

„Posuzujeme jeho schopnosti hospodařit, pečovat o sebe, a také zda má děti a jak se o ně stará. Aby byl schopen samostatné bydlení v bytě zvládnout," vysvětlila s tím, že mezi uchazeči bývají totiž také neplatiči a lidé závislí na alkoholu či drogách.

Nájemní bydlení

Paní Martina už nebydlí ani ve startovacím bytě. Pomocí sdružení Centrom se jí podařilo najít opravdový nájemní byt. K naprosté samostatnosti jí zbývá už jen malý krůček.

„Nájem platím sama, ale za energie dávám peníze a Centrom to platí za mě," říká. I v současném bytě má smlouvu na dva roky. Poté, pokud bude řádně platit, se stane nájemníkem se vším všudy.

„Stěhovat se už nechci," kroutí hlavou. A protože se jí stále nepodařilo sehnat práci, dochází alespoň do dílny Charity a učí se šít na stroji. „Teď šiji polštářky," ukazuje na barevnou hromádku látek.

Krizové situace

Rozchod s partnerem či dluhy za bydlení jsou nejčastější příčinou toho, že se člověk ocitne na ulici a obrátí se o pomoc na charitativní organizace. Stejně jako třiapadesátiletá paní Šárka, která se svým osmnáctiletým synem obývá byt jedna plus jedna v prvním poschodí Charitního domu svaté Lucie.

„O bydlení jsem přišla po rozvodu. Manžel se vrátil k mamince a já se synem jsem skončila na ulici," shrnuje svůj příběh do několika slov a pilně při tom píchá jehlou do látky. Také ona se učí ve zdejší dílničce šít, dokonce je v ní i zaměstnaná. Teď vyrábí z látky malé slepičky. Blíží se Velikonoce.

Nezaměstnanost je problém drtivé většiny zdejších obyvatel. Proto je sociální pracovníci kromě dovedností učí i to, jak si práci hledat pracovat s počítačem, registrovat se u potenciálních zaměstnavatelů nebo sepsat alespoň jednoduchý životopis.

„Je to ale těžké," přiznává Petra Hořínková. „Většinou jsou to lidé se základním vzděláním. Práci se podařilo najít v poslední době jen jednomu. Sám byl hodně aktivní, kromě dopisů i osobně navštěvoval různé podniky a firmy," dodává Petra Hořínková.