Ida sice pochází z Ostravy, ale žije v severních Čechách. „Coloursy“ si však nemohla nechat ujít. „Jsem tady už potřetí. Asi před deseti lety jsem byla na královéhradeckém Rock for People a obrážím i pár regionálních festivalů a menších akcí, ale Colours jsou Colours,“ říká rázně Ida, která festival pravidelně spojuje i s návštěvou rodiny.

Čím jí Colours tak učaroval? „Festival je po bezbariérové stránce skvělý a všichni jsou velice ochotní. Když u stánku jedné společnosti nejela rampa, už mě chtěli vynášet. Navíc u vstupu máme zvláštní koridor,“ pokračuje sympatická žena.

Hudební festival Colours of Ostrava ve čtvrtek 20. července 2017.
Místo sebe vyslal na Colours dron. Po tmě a nad lidi!

Areál Dolních Vítkovic je alespoň částečně pověstný nezpevněným povrchem – struskou, případně hlínou. Jak se po něm vozíčkářům pohybuje? „Ty nezpevněné části jsou pochopitelně horší, ale s doprovodem se dají zvládnout. Je to dané areálem a je třeba to brát tak, že ne všechno lze bezbariérově přizpůsobit,“ uvědomuje si nenáročná Ida, kterou na festivalu doprovází její maminka.

Pochvaluje si také to, že letos zatím návštěvníkům nad míru přeje počasí. „Loni jsem tady jezdila v dešti, to samozřejmě bylo těžší. A byla jsem celá od bahna,“ rozesměje se Ida na loňskou vzpomínku.

A co letošní festival? Ten je podle ní zatím bezvadný. „udržuje si stále stejnou kvalitu, kterou opticky vnímám ještě lépe, protože první rok jsem přespávala ve stanovém městečku. Letos mám ubytování zajištěné přímo u areálu. Navíc mám vyřízené i parkovací místo,“ uzavírá výčtem pozitiv stejně tak působící Ida.

Separační linka na haldě Heřmanice.
Separační komplex polyká největší ostravskou haldu