„Už počátkem ledna, jak se oteplilo, stříkal manžel ovocné stromy proti kadeřavosti. To se dá dělat jen tehdy, když denní teplota vystoupí nad pět stupňů nad nulou. Já jsem v půlce ledna začala se sazeničkami paprik. Teď je už dávám po jedné či dvou do samostatných kelímků. Potřebují teplo,“ vysvětluje Ludmila Müllerová, která je předsedkyní zahrádkářského svazu na Salmě ve Slezské Ostravě.

Dodává, že brzy už bude čas i na sazeničky rajčat a okurek. „Ještě jsi zapomněla říct, že máme skleník a i o ten se musíme i v zimě postarat. Aby půda měla dost vlhkosti, je třeba naházet dovnitř sníh,“ doplňuje ji manžel Walter. Při povídání se opatrně dívá přes záclonu a s viditelnou radostí sleduje, jak se na krmítku střídají různí ptáci. „Aha, tak teď už zas přiletěl kos, ten všechny vyžene a pustí se do těch dobrot sám. Oni nám ti ptáčci pak v létě pomáhají, když vyzobou různé škůdce,“ pokyvuje spokojeně s úsměvem šestasedmdesátiletý chlapík a je poznat, že zahrádka je i jeho velkou radostí.

Když se ptám, co všechno na zahrádce a ve sklenících pěstují, nestačím zapisovat. „Tak ty papriky, rajčata, okurky, to už jsem říkala. Na zahrádce máme i další druhy zeleniny, petržel, česnek, cibuli, kedlubny, samozřejmě i brambory. Tu další zeleninu už jmenovat nebudu, ať to nemáte jen samou zeleninu. Máme i ovocné stromy, jabloně, hrušky, třešně, meruňku a broskve. Také květiny a bylinky,“ vypočítává Ludmila Müllerová. „Zapomnělas na hrozny. Nechcete zkusit naše víno?“ nabízí hned ochutnávku vlastní produkce její manžel.

Pocit štěstí


Vypěstovanou zeleninu a ovoce Müllerovi neprodávají. „Máme tři děti a jedenáct vnoučat, ti to všechno spotřebují. Sama také suším, nakládám, zavařuji, ať máme zásoby na zimu,“ odpovídá zahrádkářka.

Od jara do podzimu je na zahradách, které Müllerovi mají nejen u domu, ale také v zahrádkářské kolonii, skoro pořád. Dodává, že k dobré úrodě nestačí jen pracovitost, ale také včasné a někdy i opakované ošetření rostlin a stromů před škůdci a různými chorobami. „Půdě je třeba dodávat i živiny, my používáme koňský hnůj. Taková péče se pak při úrodě ukáže. Když jdu na papriky, tak si beru kýbl, někteří sousední zahrádkáři na mě volají Bulharka, to jsou výborní zelináři, a pro mě je to ocenění,“ říká se smíchem Ludmila Müllerová a přiznává, že nejen s květinami, ale i zeleninou a stromy si také občas popovídá: „Třeba jim říkám, že když neporostou pořádně, tak je vytrhnu. Většinou mě poslechnou.“

Zahrádkáři sami si v posledních letech stěžují, že jich ubývá. Starším ubývá sil, mladším lidem se do práce na zahradě nechce, nebo na ni nemají čas. „Ubývá, ubývá. I u nás na Salmě. Z pětadvaceti nás zbývá sedm, no možná osm. Já bych ale nechtěla zahradu, kde budu mít jen trávník, nějaký okrasný živý plot, bazén a gril. Bazén sice máme také, ale chodím se do něj osvěžit až po práci. Zahrada musí žít,“ říká čiperná žena, které lékaři kvůli potížím se srdíčkem radí, aby chodila maximálně na procházky se psem: „No, možná pravdu mají, ale já moc dlouho bez práce na zahradě nevydržím. Když má člověk nad všemi nemocemi a dalšími věcmi čas hloubat, tak to dobré není. Když jsem na zahradě, tak jsem šťastná. Tak doufám, že nám síly vydrží ještě dost dlouho, abychom si i s manželem to zahradničení co nejvíce užili,“ vyprovází nás paní Müllerová a přidává mi pár rad, jak začít se zahradničením.

ČTĚTE TAKÉ:Farmářské trhy budou na více místech Ostravy