Dřisty fifejdskeho Ofila: Jak Lojzek zavelel aneb Kaj to vlastně žijem?

Musim se přiznať, že sem jaksik porušil zakazy moji Ruži a Na Upadnicu včil chodim dva razy v tydňu. V pondělí a v povoleny štvrtek. Ruži sem tyn pondělek zduvodnil dišputami o vikendovym sportě, a tak když sem se včil v pondělí odchazal, pravila: „Ni až mi tam sedíš do pulnoci a přiděš navaleny…"

Ujistil sem ju, že ni, bo mi dala male kapesne, polibil ju na čelo a smjetal do šenku. Tam už se rozebiral fotbal a hokej ze všeckich možnych stran. „Co ty, Ofilu," řikaš na tyn mač Opavy s Banikem? Ale hlavně na to, jak to s Plzňu tak blbě prosrala Karvina…" zeptal se mě Stanik.

Už už sem odeviral hubu, když se rozletěly dveři, do nich vrazil Lojzek a po generalski zavelel: „O sportě se mluviť něbudě! Bo bystě se kvuli temu mohli aji poprať. Stanik a jeho partyja fandi Baniku a ma radost z prohry Opavy, Opavaci Radim a jeho kamoši by jim za to nejrači rozbili pysk, Juzek ze starym komunistu Kolderem v něvidane shodě a v objeti beča nad prohru Karvine s Plzňu a nad špatnu hru hokejistu Třiňca proti Chomutovu! A všecki by vas nejrači vypral z šenku kelner Zbyňďa, kereho z tych vašich zasvěcenych hospodskich dřistu beztak boli lebeň."

Otočil se na kelnera, kery suhlasně kival hlavu. V hospodě bylo naraz ticho, kere prolomil až Poldek: „Pisal mi oto bratranek z Prahy, že pry jak tu možeme na tym zaprděnym Ostravsku žiť. Když pry nam tu misto vzduchu koluje enem smrad a prach." „A co ty na to?" ptal se Lojzek.

„Volal sem mu a poslal ho do řiti! Řek sem mu, až se, esli to umi, podiva na internet. Na jedne zahranični strance tam ukazuju video a pohled na Ostravu. ,Je to pod anglickim heslem Ostrava in motion, co, ty gnype, počeski znamena Ostrava v pohybu. Na to se podivej, jak vychvaluju zelenu Ostravu, překrasne Beskydy a hlavně Dolni oblast Vitkovice!'

Vpalil sem mu, ale mam pocit, že s internetem něumi a něvi ani, co je to gnyp," vysvětlil mu Poldek. „Ja se myslim, že to vi. Dyť je přeci tu od nas ni?!" namitnul sem. „No ja, ale on v te Praze žije už skoro štyrycet rokuv. A viš, že se pravi, že nejpražštějši Pražaci su ti z Moravy a ze Slezska," oponoval mi Poldek.

„V tym připadku au! Ale stejnak se myslim, že to video o Ostravě, kere sem tež viděl, dosť cigani. Myslim se, že tu zas neni vzduch jak ve Vysokich Tatrach ani čisťučko jak na lazeňske kolonadě. Myslim, že se autoři tak trochu přibasnili a zrobili Ostravsku imič, jaki ešče zdaleka něma. Može se stať, že se kerysik cizinec něcha nachytať, přijedě tu a uvidi a uciti tyn burdel z fabrik, co tu ešče funguju, a tak nas doma pomluvi, že už nam nikdo nikdy nic něuvěři!" pravil na to Lojzek. „Něbuď pesimista. Pravda, jak u mořa to tu neni, ale take hrozne, jak praviš, tež ni! A viš, že každa reklama musi trochu přehaňať. Zeber se enem ty knedličkove polivki. V televizi maju v taliřu knedle tak velke, že by se do teho sačka vešel tak jeden. No a v pytliku najděš enem jatrovu ryžu! A posereš se z teho?" oponoval sem Lojzkovi.

Ale to už začal Erďa: „To stoja u jedneho vyklada v Praze dva kamoši z Karvine. ,Divej, jak je tu všecko levne! Košula za osumdesat, galaty za stovku…' ,To ale neni obchod, ale čistirňa, vole!' Fajne, ni?!" Když zme se zklidnili, kuknul sem na hodinky. „Kurňa, to už je deset?! Ruža mě zabije a ve štvrtek mě něpusti," pravil sem, dohltnul zbytek piva, hodil Zbyňdovi stovku s tym, až se drobne něcha, a až venku sem ho zaslechnul: „Co se mam něchať?! Dyť tu chybi ešče jedenast korun. Na take kšefty se možu přiště vysrať!" „Neboj, Zbyňďo, on ti to Ofil ve štvrtek doplati! Ovšem enem vtedy, esli ho ta jeho pusti," a Lojzkuv hlas zaniknul v huronskim smichu cele hospody.

Tuš bertě, nebo nechtě ležeť. Ofil

…a kdo chce, ať piše na ofil.ostrava@denik.cz.