Heligonka: kabaretní obývák Jarka Nohavici

Od samého začátku jsem se nejvíce těšil právě do Heligonky, klubu, který Jarek Nohavica sám nazývá svým větším obývákem, kam za ním posluchači přicházejí jakoby na návštěvu.

Nohavicovy písně jsou pro Ostraváky něco jako denní chléb, vyslechnout si proto několik desítek jeho nových i starších, vtipnějších i vážnějších písní během jediného večera a navíc v tak úchvatném kabaretním prostředí by měl být nevšední zážitek.

A s klidným srdcem mohu potvrdit, že skutečně je!

Poté, co u vstupu projdete okolo dvou tvrdých chlápků s vážnou tváří a bradkou, už na vás čeká jen hudební relax. Zavrtávám se do pohovky a čekám. Jeden gong, druhý, třetí a Jarek přichází na scénu. Publikum rozehřívá několika vtipnými písněmi, třeba tou o homosexuálním jezevčíkovi. Ačkoliv slibuje vyrovnaný mix, vtipné písně přeci jen trochu převažují, možná i proto, že právě za ně dostává z publika největší aplaus.

Lidé okolo házejí do hrdel oříšky a nalévají víno, místy diskutují. Vládne pohodová atmosféra „narušována" jen občasným chichotem nad některým z veršů. Jindy naopak vážnější slova přinutí člověka k zamyšlení. Čas teď nikdo nevnímá. Po krátké přestávce Jarek zapojuje i publikum.

Nejprve k potlesku, pak ke zpěvu refrénů. Na konci představení už ani nemusí vybízet a lidé se k jeho nejznámějším hitům sami přidávají. Skvělá akustika kabaretního klubu dělá divy, hlasy se nesou mezi sloupy. Vystoupení pomalu končí, dvouhodinový limit už se téměř naplnil.

„V Heligonce nepřidáváme. A až zajdeme, ne že nás budete vyvolávat zpátky. Dokud tu budem, budem zpívat. A až tu nebudem zpívat nebudem," vymezuje písničkář jasná pravidla. Načež přidává ještě několik dalších písní a vystoupení protahuje bezmála o dvacet minut.

Když ale spolu s Robertem Kusmierskim, který jej brilantně doprovází na heligonku, piáno i kytaru, zachází, už se skutečně nevrací. Ale o čem nepochybuji, je to, že lidé se vrátí. A brzy! To si potvrzuji krátce poté na zastávce, když jednu slečnu slyším povídat svému příteli: „Nakonec jsi rád, ne? A příští měsíc se mnou půjdeš zas, viď?"

Nad tématem debaty netřeba přemýšlet.

„Musím se přiznat, že je to úplně první koncert Jarka Nohavici, který jsem viděla, a bylo to asi čtyřicetkrát nad mé očekávání. Úžasný zážitek, klidně bych tu byla čtyři pět hodin," dodává ještě závěrem Nikola Birklenová z Hitrádia Orion.

K TÉMATU