V roce 1907, tedy před sto pěti lety, byla prodloužena tramvajová trať z Přívozu přes Mariánské Hory, Novou Ves do Svinova. Nahradila fiakry a drožky, které stávaly u známého hotelu s kavárnou Šimek.

Jméno Šimek byl pojem

Když se v sedmdesátých letech minulého století začalo se stavbou Svinovských mostů, byla historická zástavba v této části Svinova zbourána. Zmizení Šimkovy kavárny bylo přijato s určitou nostalgií. Po znárodnění už to nebylo tak skvělé místo k posezení s obrovskou zahradou, jak si je pamatovali i mnozí ostravští herci. Jméno Šimek byl pojem.

V rodině bývalého majitele se traduje historka o tom, jak se vlastně předkové dostali do Svinova. Pocházeli od Lednice a jeden z dávných Šimků byl osobním kočím císařovny Marie Terezie. Další z jeho potomků, který se jmenoval Johann Martin Schimek, dojížděl opět jako kočí do našeho kraje už v době, kdy se chystala stavba Severní dráhy Ferdinandovy, což bylo v polovině 19. století. A protože jižní trasa železnice již byla postavena, Schimek pochopil, že v blízkosti nádraží se dobře daří podnikání.


STARÁ CESTA. Pohled na historickou přístupovou cestu pro pěší od svinovského nádraží k tramvajím. Vpravo je známá budova restaurace a hotelu Šimek. Foto: Archiv města Ostravy

Zakoupil v severní části Svinova pozemky. Jeho syn Martin se vyučil ve Vídni sklepníkem, takže stavba zájezdního hostince měla svou logiku. Hospoda, která byla několikrát přestavována, dostala nakonec v roce 1908 podobu hotelu, který se jmenoval Nord-Bahn. Teprve v roce 1935 se na průčelí objevilo jméno Hotel Šimek. Majitel se jmenoval Maxmilián Šimek. Za německé okupace se hostinskému podnikání moc nedařilo, nakonec byl Maxmilián totálně nasazen do Polska, kde budoval protitankové zákopy.

Znárodnění a vězení

Hotel Šimek byl znárodněn v roce 1950. Radikální svinovští komunisté potřebovali místní občany zastrašit, takže se vrhli na známé osobnosti. Zavřeli výpravčího nádraží, ředitele školy a hoteliéra Šimka. Ten poslední byl odsouzen na jedenáct let, jeho manželku Státní bezpečnost uštvala. Zhroutila se, a protože jí nebyla poskytnuta pomoc, zemřela na infarkt. Majetek byl chvatně zabavován ještě v době, kdy mrtvou majitelku nestačila pohřební služba odvézt.

Ze znárodněného hotelu se stala restaurace, do které se neinvestovalo, takže byla postupem času zčernalá a zchátralá. Polovinu pozemků získaly Československé státní dráhy, druhá polovina připadla městu Ostravě. Na části pozemků pak bylo postaveno strašidelné přístupové plato k nádraží, které ale nikam nevedlo. Jako první byl zbourán monstrózní železný schodištní systém. Celý komplex přístupu k tramvajovým a autobusovým zastávkám patřil z nejodpornějším koutům Ostravy.

Čekání na modernizaci

Po roce 1990 se rodina Šimkových opět přihlásila o svůj majetek movitý i nemovitý. Existoval totiž úřední zápis o všem, co bylo zabaveno, například obrazy, nábytek, piano, šperky, oblečení, hodiny, fotoaparát a tak dále, celkem sto padesát položek. Maxmilián Šimek žádal o vrácení, soupisy zabavených věcí byly na Krajském národním výboru v Ostravě nalezeny. Bohužel, věci nebylo možné dohledat a určit jejich dnešní cenu. Maxmilián Šimek uvedl: „Věci z toho seznamu jsem nakonec oželel.“


PŘÍSTUPOVÉ PLATO. Ze Svinovských mostů k nádraží se mělo původně procházet přes vybudované plato. To ale nikdy nesloužilo svému účelu. Na snímku je těsně před demolicí. Foto: Deník/Boleslav Navrátil

Celé svinovské přednádraží se od roku 1847 mění radikálně potřetí. Nejprve byly zbourány domy a postaveny Svinovské mosty se známým platem. Pak bylo plato zbouráno a přístup na mosty dostal jinou podobu.

Dnes je již cesta k budoucímu modernímu přístupovému komplexu hotová, ale chodit se po ní nemůže, vede zatím do prázdna. Provizorní přístup od nádraží k tramvajím vypadá, jako by zvítězilo nejhorší možné řešení. Senioři a lidé s těžkými zavazadly nemají zvláště nyní v zimě šanci se k tramvajím dostat. Doufejme, že třetí proměna přístupu na mosty bude v praxi pohodlnější, lepší a pěknější než všechny předchozí.