Hradby Moravské Ostravy by letos měly 650 let

Moravská Ostrava patřila k městům obehnaným obranným fortifikačním systémem. Předpokládá se, že tyto kamenné zdi byly vybudovány v krátkém čase po vzniku města. Ze zápisu v listině olomouckého biskupa Jana ze Středy lze odvodit, že k zahájení stavby obranné kamenné zdi došlo asi v polovině roku 1362. Později jiný biskup Marek Khuen zdůvodnil některé městské výsady a úlevy tím, že „Ostrava potřebuje pro případ nepřátelského přepadení lepších opevnění a schopnějších a statečnějších měšťanů ku své obraně". V listině biskupa Stanislava Thurza z 24. února 1525 se píše o potřebě oprav hradeb, věží, parkánů, bran a příkopů, aby se město dalo lépe bránit. Na kolorované vedutě města z roku 1728 jsou zcela zřetelně vidět hradby i se střílnami.

Skrytá minulost

Historií ostravského opevnění se nejpečlivěji zabýval někdejší ostravský archivář Miloslav Kroček. Objevil omyly v pracích některých starších ostravských historiografů. Uvádí, že nejpádnější důkazy o umístění hradeb a bran poskytly ostravské pozemkové knihy. Podle prvního očíslování domů, ke kterému došlo ve druhé polovině 18. století, bylo totiž možné vystopovat majitele domů až do začátku 17. století. Nejstarší z roku 1642 se zmiňuje o bráně Kostelní, u brány Hrabovské je datum 1650 a u Přívozské 1649. Kostelní brána, zvaná též Dolní nebo Zámostní, byla obydlena a při číslování budov z doby Josefa II. dostala čísla 56 a 57.

Bouralo se rychle

Podle archiváře Kročka se opevnění bouralo v letech 1830 až 1839. V Archivu města Ostravy byly nalezeny dokumenty o posledních letech existence městských bran. Zednický mistr Jan Michna totiž předložil v květnu 1823 rozpočet na opravu Dolní brány (Kostelní). Zda tuto práci nakonec vykonal, nelze doložit. Stejný mistr zpracoval o pět let později také rozpočet na zbourání Horní brány (Hrabovské), která byla ve velmi špatném stavu. Za návštěvy císaře Josefa II. v červnu 1766 musely v ní být trhliny zakryty ozdobným chvojím. Obě zmíněné brány byly zbourány v roce 1830.

Konec městských bran

Horní a Dolní branou (Hrabovskou a Kostelní) vedla hlavní komunikace města. Přívozská brána byla zbourána rovněž v roce 1830. Nejmohutnější bývala Dolní brána, která měla hájit vstup do města z nebezpečné slezské, tedy polské strany. O tom, že naši předkové o město udatně bojovali, svědčí švédské a pruské kamenné a železné dělové koule, které v ní byly při bourání nalezeny.

Brána Kostelní stála v blízkosti farního kostela svatého Václava. Brána Horní či Hrabovská, později zvaná také Vítkovská, stála v dnešní ulici 28. října v místě, kde vyúsťuje ulice Puchmajerova. Brána Přívozská stávala zhruba na dnešním Jiráskově náměstí u ústí Přívozské ulice. V Archivu města Ostravy se ve spisech Staré registratury nachází korespondence potvrzující, že kolem roku 1810 bývaly na Hrabovské a Přívozské bráně závory, u kterých se vybíralo mýto. Součástí fortifikace byl i hradební vodní příkop, který se odpojoval od Mlýnského potoka přibližně v místech budovy Divadla Antonína Dvořáka. Byl zasypán v roce 1899, ve stejnou dobu zanikly i valy.

Poslední pozůstatek hradeb, dlouhý asi padesát metrů, se nachází v bývalé farské zahradě, ohraničuje území Černé louky a pozemku, na kterém stojí objekt Biskupství ostravsko-opavského. Na jedné jeho části bývala do omítky vyryta mapa středověké Ostravy.