Druhým místem, kde byly tyto milice založeny a okamžitě vybaveny zbraněmi, byla Ostrava.

Ozbrojená pěst

Ze zbrojovky v Brně bylo do Prahy přivezeno deset tisíc pušek a dva tisíce samopalů, část jich putovala do různých měst republiky. Jinde si „pomohli" kořistními puškami po německém wehrmachtu. Tato „ozbrojená pěst dělnické třídy" měla být nasazena proti třídnímu nepříteli. V mnoha případech tak později LM činily, vyháněly majitele továren z jejich podniků, při združstevňování venkova zasahovaly proti kulakům, asistovaly při konfiskaci obilí, půdy i dobytka. V některých případech vystěhovávaly sedláky, vyvlastněné obchodníky a živnostníky do pohraničí. Tyto oddíly, které neměly žádnou oporu v zákonech, byly podřízeny ústřednímu výboru komunistické strany.

„Ulívali" se

Zatímco v Praze si polovojenské jednotky LM udržovaly jistou úroveň, v Ostravě postupně degenerovaly. Mezi zaměstnanci Vítkovických železáren, Nové huti nebo v OKD neměly LM dobré jméno. Jejich členové chodili často na cvičení, politická školení a podobně (podle mínění jiných se tak „ulívali"), přičemž jim byla mzda i s příplatky a prémiemi refundována. Chyběli v dílnách, a přesto měli plat vyšší než ti, kteří poctivě pracovali. V menších podnicích je zaměstnanci považovali za ignoranty a dělali si z nich legraci. Mnozí milicionáři byli břichatí strejci, kteří střelby a cvičení považovali za výlet do přírody, kde si uvaří guláš a „cvaknou" rumu z tajně donesených flašek. Tady na ně manželky nemohly.

Někdy bylo opravdu těžké vymyslet pro LM smysluplnou činnost. Ministr školství František Kahuda, propagátor psychotroniky, se snažil využít dvou skupin ostravských milicionářů k dálkovému přenosu myšlenek, což se nezdařilo, protože to prý „z hospody do hospody nefunguje". Vybraná skupina fyzicky zdatnějších milicionářů hledala v místech bývalého hradu Landeku tajnou chodbu, která měla vést přes Petřkovice až do Šilheřovic. Nenašli nic, později se ukázalo, že vedoucí tohoto projektu nebyl zcela příčetný. Tradiční byly pochody milicionářů na 1. máje nebo při kulatém výročí revoluce v Rusku 7. listopadu.

Neodvratný konec

Milice byly dobře vyzbrojeny, vedle samopalů měly kulomety, včetně protiletadlových, bezzákluzové kanony (bazuky), minomety a protitankové granátomety RPG. Zbraně byly uloženy v podnicích a v rozsáhlém podzemí krajského výboru strany v Ostravě (dnešní Dům energetiky), kde je čistili a opravovali důchodci-zbrojíři.

V roce 1968 se Lidové milice jednotně postavily proti obrodnému procesu, což potvrdily na setkání v Praze, kde se jich v červnu sešlo k protestu přes jedenáct tisíc. V roce 1989 zastřelili členové LM při manifestacích tři osoby, dvě v Praze a jednu v Brně. Byli nebezpeční, protože i nejhloupější člověk dokáže stisknout spoušť.

V Ostravě byly přes tři tisíce milicionářů a z neschopných „mužů v letech" se vyčlenilo i sedm set mladých příslušníků LM s téměř elitním výcvikem, kteří byli experty SNB vycepováni v umění zasahovat proti demonstrantům. Tito lidé společně s policií mohli snadno na Masarykově náměstí rozehnat demonstrující studenty a ostatní občany. Část ostravských milicionářů byla poslána do Prahy, aby pomohli střežit budovu ÚV KSČ. Ale tajemník ústředního výboru Milouš Jakeš je odmítl.

Také milicionáři v Ostravě čekali sešikovaní v rotách a četách a v plné zbroji na rozkaz zasáhnout. Ale každý den se jejich počet zmenšoval, protože mnozí se prostě sebrali a šli domů. Nakonec byli posláni domů všichni. LM byly odzbrojeny, zrušeny a je zajímavé, že odevzdáno bylo mnohem víc zbraní než těch evidovaných.