Luboš, ajťák, Honza, bezpečnostní technik a metrolog, Pepa, stavební expert, Láďa, elektro-specialista, Pavel, obchodní zástupce, Petr, architekt, Aleš, hasič a hospodský, Martin, technik v telekomunikacích a sládek. Takové je jádro Partičky z Heřmanic, která založila vlastní pivovar. Dá se říci, že komunitní.
„Jsme vlastně taková vesnická komunita. Je nám okolo čtyřicítky, máme rodiny a děti, spojují nás společné zájmy a akce pořádané jak pro děti, tak pro dospělé. A to zdravé chlapské jádro si vysnilo pivovárek…“ vysvětluje Luboš coby hlavní postava v heřmanickém vaření piva. Tedy organizátorská, nejdůležitějšími jsou jinak hlavní sládek Martin a zaučující se sládek jménem Pavel.
Vhodné zázemí – či spíše podzemí – nacházejí ve zdejší hospodě Beseda provozované Alešem. „Chodívali tam už naši otcové. No, a my jsme vyčistili a dali do kupy sklep, kde je varna i tanky. Od nich vedou hadice přímo do výčepu,“ popisuje Luboš s tím, že podíl na vzniku pivovárku mělo i daleko více místních kamarádů.
Vybudován ho mají za půl roku… ale po půldruhého roku trvajících legislativních peripetiích. „Prošvihli jsme kvůli tomu i sezonu, místo toho, abychom vařili od března, začali jsme v červnu. A šest týdnů pak ležáky zrají,“ líčí Luboš u tanků s jedenáckou světlou i tmavou, dvanáctkou, polotmavou třináctkou a speciálem „Citra“.
„Máme vlastní nefiltrované a nepasterizované poctivé české pivo. U speciálu jsme použili spodní kvašení i studené chmelení,“ uvádí Luboš. Dvě až tři 250 litrové várky za týden dělají z vody z nádrže Kružberk, chmelu se Žatce, ječmene z Přerova a kvasnic z Černé Hory. Rodiny „pivovarníků“ tuto činnost přijímají kladně.
Pivo je vlastně sekundárním efektem kamarádství členů Partičky – ta se tím zároveň odlišuje od běžných provozovatelů minipivovarů. „Jsme hrdí patrioti a do loga piva jsme jako zástupný symbol obce vybrali unikátní kozlíkovou těžní věž šachty Stalin, poté nazývané Rudý říjen a před jejím uzavřením Heřmanice. Což našli dědové a tátové samozřejmě vzali s povděkem,“ uzavírá Luboš.