VYBERTE SI REGION

Před 15 lety vznikly v ČR nové kraje. Nejsou novinkou, byly tu už ve 12. století

V listopadu roku 2000 se uskutečnily krajské volby. Jejich činnost byla zahájena 1. ledna 2001. Letos je tomu patnáct let, co vznikly v rámci vyššího územněsprávního uspořádání státu nové kraje. Byl to velký a radikální zásah do fungování České republiky.

13.3.2016
SDÍLEJ:

Lysá hora. Ilustrační foto.Foto: Deník/Lukáš Kaboń

Kraje jako územněsprávní jednotky nejsou u nás žádná novinka, v českých zemích byly vytvořeny již ve 12. století. Král Přemysl Otakar II. zrušil územněsprávní členění království z hradského na krajské. Byla tu jistá tahanice král šlechta o správu země.

Na Moravě vznikly kraje až v šestnáctém století, což bylo vynuceno organizováním obrany proti tureckým vojskům. Původně dočasné kraje se rozvinuly až po Bílé hoře, takže se země dělila na pět krajů: Brněnský, Olomoucký, Hradišťský a Znojemský, krátkou dobu existoval kraj Přerovský. Slezsko mělo tři kraje: Opavsko- -krnovský, Niský a Těšínský.

Od roku 1848 byly na Moravě dva kraje Brněnský a Olomoucký, Slezsko mělo jeden kraj se sídlem v Opavě (a sedm okresů). Stalo se tak na základě zrušení patrimoniální správy, tedy vrchnosti (panství), která byla nahrazena státní správou. Například vrchností mnoha obcí a měst v našem regionu, včetně Ostravy, bylo arcibiskupství olomoucké, vrchnostenské sídlo bylo na Hukvaldech. Ze zákona vyplynulo na základě dubnové ústavy to nejdůležitější: základem svobodného státu je obec. Vznikly okresy, v jejichž čele stál hejtman.

Ještě za Rakousko-Uherska byla v platnosti také zemská místodržitelství, například v Brně a Opavě. Od května 1855 vzniklo podle nové reformy na Moravě 13 krajů a 76 okresů, ve Slezsku byl jeden kraj a 22 okresů.

Snaha o moderní stát

Po roce 1918 se vedly velké debaty o vytvoření územněsprávních celků, vše se zdrželo kvůli sporům o Hlučínsko a Těšínsko. V popřevratovém chaosu vyhlásili němečtí poslanci v pohraničních oblastech samostatné celky, například Německé Čechy, Sudetsko, Německou jižní Moravu a tak dál.

Víte, že……celková hodnota majetku kraje, včetně majetku svěřeného příspěvkovým organi-zacím, ke konci roku 2014 činila 45,9 miliardy korun? Za dobu existence kraje se hodnota jeho majetku zvýšila o 32,5 miliardy korun. 

Nová československá vláda zajistila územní integritu obsazením odbojných celků armádou. Bylo odmítnuto zemské uspořádání, stejně jako župy. Snahou vlády totiž bylo omezit v některých oblastech německou dominanci.

Teprve po roce 1923 vzniklo na několik let patnáct krajů (později devět), republika byla rozdělena na Zemi Českou, Zemi Moravskoslezskou, Slovensko a Zakarpatsko. Slezsko bylo pominuto zcela. Za protektorátu vytvořili Němci složitý územní aparát, jehož smyslem bylo potlačit český živel a připravit cestu ke germanizaci. Jak prohlásil Reinhard Heydrich, že Čechy a Morava jsou historická německá území „a Čech tu koneckonců nemá co pohledávat". Jen prohraná válka Německu zabránila své záměry uskutečnit.

Po válce se republika vrátila ke stavu před okupací, kdy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku bylo devět krajů. Místo zemského zřízení prosadili komunisté v roce 1949 vytvoření krajů. Rudolf Slánský, generální tajemník, tehdy bouřil: Rozbijeme ty molochy, jakými byly zemské národní výbory. Nové kraje a okresy budou více pod kontrolou lidových zástupců. Komunisté ale potřebovali státní správu podřízenou centrálním úřadům v Praze, kraje a okresy měly pravomoci téměř nulové, přenášela se skrze ně pouze nařízení z vládních a stranických úřadů. Jenže ani vznik čtrnácti krajů nebyl ideální. V roce 1960 došlo k nové reorganizaci územního členění státu a vzniklo osm krajů, které „pospojovaly nespojitelné". Olomouc byla například připojena k Severomoravskému kraji, přičemž dlouholeté historické vazby na Prostějov byly přerušeny. Slezsko bylo v podstatě vymazáno.

Svoboda a nové kraje

Po roce 1989 bylo jasné, že komunistické krajské a okresní správní relikvie jsou pro nové podmínky nevhodné. Bylo nutné vytvořit funkční vyšší územněsprávní celky. Do tohoto úsilí přišly snahy o oddělení Slovenska. V té době některé moravistické politické skupiny v čele s Boleslavem Bártou žádaly pro Moravu a Slezsko více pravomocí, včetně moci zákonodárné i výkonné, společná měla zůstat jenom obrana a zahraniční politika. Právě všeobecné obavy z celkového zhroucení státu způsobily, že občané tento duální systém ve volbách zavrhli. Po smrti Boleslava Bárty se moravistické hnutí dostalo do rukou podřadných osobností a na politickou periferii. Pokud by moravské politické strany té doby nekopírovaly slovenské argumenty pro oddělení, nevnášely do debaty protičeské a protipražské argumenty, netvrdily, že Moravané ne-jsou Češi, ale svébytný národ s jinou řečí a kulturou, mohlo být vše jinak. Republika mohla být rozčleněna na pět zemí: pražskou, východočeskou, západočeskou, moravskou a slezskou.

Nakonec byl přijat návrh na vznik čtrnácti krajů, což byla varianta takzvaných malých krajů, platná v letech 1949 až 1960, jejich fungování se tedy rozeběhlo právě před patnácti lety. Došlo k menším změnám v názvech, Budějovický kraj se stal Jihočeský, Jihlavský Vysočina, Brněnský přijal název Jihomoravský a Ostravský byl definitivně přejmenován na Moravskoslezský kraj. Uskutečnila se také řada pozdějších úprav hranic krajů, například z Moravskoslezského do Olomouckého byly přesunuty tři obce Huzová, Moravský Beroun a Norberčany. K tomu je potřeba připomenout kuriózní stav, kdy zaniklé okresy nebyly zrušeny a jsou nadále spolu s obcemi základem územního členění státu.

I po patnácti letech se vůči současnému systému krajů objevují různé oprávněné výhrady: například v rámci tvorby vyšších územněspráv-ních celků byl nespravedlivě snížen význam Slezska a zejména Opavy, historické slezské území se neorganicky prolíná s moravskými územími, stejně jako nebyly dodrženy historické hranice mezi Moravou a Čechami. Také výrazná snaha odebírat krajským úřadům pravomoci a přenášet je na centrální úřady v Praze bude začas vyhroceným sporem. Jinak je ale nutné konstatovat, že kraje se osvědčily a fungují dobře.

První krajské volby se konaly ve stínu sarajevského atentátu a opoziční smlouvy Když se v roce 2000 připravovaly první volby do krajských zastupitelstev, dělo se tak pod silným vlivem předchozí politické krize. Část vedoucích představitelů ODS, především Ivan Pilip (ministr financí) a Jan Ruml (ministr vnitra) využili v listopadu 1997 zahraničního pobytu premiéra a šéfa ODS Václava Klause v Sarajevu a pokusili se ho ve stranickém puči odvolat z čela strany a vytěsnit ho z „velké politiky". Tato akce dostala název „sarajevský atentát".

Nastala nejtěžší politická krize po roce 1990, padla vláda a na červen 1998 byly vypsány předčasné parlamentní volby. ODS se nerozpadla a Václav Klaus svou pozici lídra strany ustál. „Vzbouření členové strany" pak založili nový politický subjekt Unii svobody. Volby vyhrála ČSSD, na druhém místě byla ODS. Nicméně Václav Klaus nechtěl mít se stranami, které se na sarajevském atentátu podílely (Unie Svobody, ODA a KDU-ČSL) nic společného. Spojil se proto s ČSSD, takže vznikla opoziční smlouva vymezená takzvaným Tolerančním patentem. Tato pravolevá vláda docela slušně fungovala.

Nicméně před prvními krajskými volbami v listopadu 2000 byla opoziční smlouva silně kritizována jako zrada voličů. Jenže malé strany zjistily, že jejich preference klesají a založily politické uskupení zvané Čtyřkoalice (Unie svobody, KDU-ČSL, ODA a DEU).

Politický boj o hlasy byl v Moravskoslezském kraji velmi ostrý, podle průzkumů se očekávalo, že bude dominovat ČSSD. Ale vše bylo nakonec jinak. Po sečtení hlasů byla na prvním místě ODS, která získala 26,51 procenta hlasů, druhé místo obsadili komunisté s 24,98 procenta hlasů, Čtyřkoalice dostala 16,77 procenta hlasů a sociální demokraté jen 15,56 procenta. Pětiprocentní hranici překročilo i Sdružení nezávislých kandidátů (SNK).

Povolební vyjednávání se táhlo velmi dlouho, nakonec vznikla koalice ODS, Čtyřkoalice a SNK. Tyto strany pak vytvořily jedenáctičlennou radu kraje, v níž měla ODS šest zástupců, Čtyřkoalice čtyři a jednoho SNK. Do čela rady byl velkou většinou zvolen Evžen Tošenovský za ODS. Jeho prvním náměstkem se stal Josef Carbol za KDU-ČSL.

Autor: Boleslav Navrátil

13.3.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Prvňáček Deníku - vyberte vítěze 4. kola

Pro všechny je to mimořádný okamžik – vaše dítě či vnouče jde letos do první třídy. Určitě jste svého prvňáčka vyfotili! A my jsme u této příležitosti pro vás připravili 2. ročník úspěšné fotosoutěže – Prvňáček Deníku.

ON-LINE rozhovor s kandidátem ČSSD na senátora Josefem Pravdou

Ing. Bc. Josef Pravda, kandidát ČSSD na senátora za volební obvod č. 70 jako host on-line rozhovoru Deníku odpovídal na otázky čtenářů.

Žena z Ostravy zatajila, že se v Británii vdala, 10 let pobírala vdovský důchod

Ostrava - V sociálních dávkách se točí miliardy korun. Řada lidí se z této sumy snaží různými způsoby vytáhnout co nejvíce peněz. Mnohdy jde o rafinované podvody.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies