Letos je tomu rovných 130 let, co se v Moravské Ostravě zřítil slavný řetězový most. Byl pěkný, pevný a odolný, očekávalo se, že vydrží na svém místě nejméně sto let.
Ale už za pouhých 35 let pohltily jeho trosky vody Ostravice. V celé rakousko-uherské monarchii to byla velká událost.
Další články z historie najdete od září v nové středeční příloze Deník plus.
ŘÍZNÝ KROK VOJÁKŮ
O postavení řetězového mostu v Moravské Ostravě se začalo uvažovat již v roce 1841. Projekt byl zadán Josefu Seifertovi ze zemského stavebního ředitelství a roku 1844 byla císařským výnosem stavba povolena.
Most byl na tehdejší dobu velmi moderní a také působivý. Do užívání byl dán s dvouletým zpožděním až v roce 1851. Ostravu totiž zachvátily nemoci cholera a tyfus. Nicméně průmysl v celé oblasti narůstal tak, že most za pár let již provozu nestačil.
Ráno 15. září 1886 bylo na mostě koňské spřežení táhnoucí těžký vůz s uhlím, dále čtyřicet jezdců švadrony 13. hulánského pluku, dále pěší jednotka a lehký dvouspřežní vůz.
Na mostě se v té době nacházelo asi šedesát osob, které vyhlížely mezi vojáky své příbuzné a známé. Pěší jednotka předváděla parádní jednotný krok, přičemž se most rozhýbal, ozvala se ostrá rána a mostovka se zřítila do vody.
Dvě ženy a dvě dvanáctileté děti byly přiraženy vozy na zábradlí a zemřely skoro okamžitě, další dvě osoby podlehly zranění v nemocnici. Zraněno bylo devět civilistů. Mezi hulány byli tři těžce ranění, zahynuli také tři koně.
Podobu řetězového mostu zachytil na svém obrázku malíř Ernst Wilhelm Knippel.
HLEDÁNÍ PŘÍČIN
Jako první zasahovali na místě neštěstí hasiči z Moravské Ostravy a Přívozu, ale také několik lékařů. Na místo přijel starosta Moravské Ostravy Anton Lux a také hejtman Richter z Místku. Zranění huláni byli odvezeni do nemocnice v Krakově, povoláno bylo ženijní vojsko z Olomouce, aby trosky rozebralo a odstranilo z řeky.
Zřícení mostu bylo považováno za hrůznou událost. Zpráva ve městě doslova explodovala, tisíce lidí se shromáždily na březích, aby katastrofu viděly na vlastní oči.
Hned se také spekulovalo o příčinách, které katastrofu zapříčinily. Vždyť přece most bez úhony odolal mnoha povodním a záplavám. Nicméně noviny poukazovaly na to, že špatný stav mostu byl dán tím, že ho nikdo neudržoval. Což bylo v minulosti několikrát předmětem kritiky.
VADNÝ PROJEKT
Později se uskutečnilo soudní jednání, které mělo jednoznačně určit, kdo katastrofu zavinil.
Povolaní experti soud poučili, že kanálky a úchyty řetězů byly nepřístupné a nebylo možno je prohlížet ani udržovat. Navíc byly tak nízko, že je zaplavovala voda nejen při povodni, ale také stékáním z vozovky za každého deště.
Jeden z advokátů velmi vtipně obhajoval c. a k. okresního inženýra Františka Heinze z Těšína, který byl zodpovědný za kontrolu a udržování mostu, když prohlásil, že nebývalou korozi řetězů mostu v komorách způsobil fakt, že nevychovaní ostravští muži, kteří vycházeli z blízkých hospod, u stěn mostu močili. A jak známo, moč působí na železo jako žíravina.
Nicméně soud rozhodl, že šlo o chybu v konstrukci mostu, když komůrky a úchyty byly nízko, a tudíž zaplavovány při každé vyšší vodě nebo i za obyčejného deště, přičemž je nebylo možno kontrolovat ani udržovat. Experti doložili, že jednotlivé ocelové díly ze svářkové oceli vyrobené v sobotínských železárnách měly vysokou pevnost.
Po ostravském neštěstí prošly kontrolou i jiné mosty rakouského mocnářství, přičemž se zjistilo, že povodně ani dešťové srážky neměly v jiných případech na pevnost mostů nijak zvlášť velký vliv. Zdá se tedy, že vinu nesly také místní specifické vlivy, především vzduch nasycený exhalacemi, popílek a chemicky silně znečištěná voda Ostravice.
O tom, že by mohlo být příčinou zřícení vedle jiných také rozkmitání mostu parádním pochodem vojska, se u soudu vůbec nemluvilo. S touto záležitostí přišli odborníci na stavební statiku později, takže v Rakousko-Uhersku bylo vydáno nařízení, že vojákům přecházejícím most musí být vydán rozkaz: zrušit krok!